Vévodkyně

Keira v dalším kostýmním historickém spektáklu, tentokráte však s minimálním rozpočtem a herecky schopným protihráčem, který Keiru mnohdy i zastiňuje. Ralphova sterilita je pravým protikladem Keiřiny hyperaktivity i co se týče hereckého projevu, kde u mě tentokráte zvítězilo minimalistické herectví. Ralph v roce '08 potřetí a potřetí dokonale. S Keirou jsem viděl už jen jedno kostýmní představení (Pýcha a předsudek) a tady si mě získala více, její hrdinka to rozhodně neměla lehké (která žena také před dvacátým stoletím měla, že ano) a na to, co všechno ji osud nadělil to zvládla rozhodně s přehledem, ode mě tedy klobouk dolů. Zmínit bych měl i režiséra jménem Saul Dibb, kterého do budoucna určitě budu sledovat, na to, jaký měl rozpočet předvedl docela pěkné divadélko. Pochválit musím také Rachel Portmanovou za její hudební doprovod, který je v každém filmu velice příjemným pojítkem k vizuální stránce filmu. Vévodkyně se sice ze začátku zdála býti odměřenou sondou do života jedné (před zhlédnutím absolutně neznámé) postavy anglické historie, avšak už po deseti minutách jsem se do příběhu zakousl a vychutnával si toto výživné sousto po celých 110 minut. (11.02.2009)

Peklo s vévodkyní ze světa, kde se vše řídí podle těch nejsměšnějších a nejzvrácenějších vzorců, kde nikdo není doopravdy svobodný (zvláště ženy, které v něm mají asi tolik práv jako vévodův pes), a který mne svou vykonstruovanou tragikou nikdy nepřesahující komnaty přepychových paláců a životní nudy irituje na nejvyšší mez. A jak se na červení zalitou knihovnu sluší, nechybí ani tradiční formulky: rigorózní a podbízivá matka, která by zasloužila lámat v kole, emancipovaná titulní hrdinka, jejíž sny nemohou dojít naplnění, vypočítavá přítelkyně, chladný a bezcitný manžel, fešný milenec, tuny dekadentních večírků, avantýr, slz a dvorskou etikou sešněrovaných slovních výměn. Nedá se říci, že by se jednalo přímo o zbytečný film, ale svou nijakostí, nudností, těžkou neoriginalitou, prázdnotou a Dibbovou režijní odevzdaností si o takový příměr koleduje. Přes fajnové herecké výkony určeno k brzkému zapomenutí... 2,5* (15.02.2009)

Toto je neuveriteľné. Keira mi neúmyselne spôsobovala slzavé záchvaty, keď som bola nútená dívať sa na vychrtlé spôsoby lady Cecilie, v čarokrásnej austenovke sršala pôvabom mladého pochabého dievčaťa, no na lopatky ma položila svojím strhujúcim hereckým koncertom až vo filme Vojvodkyňa. Je neskutočné, ako sa museli ženy v dobách mužskej krutovlády plaziť po zemi, pykať za svoje oprávnené prehrešky a hriechy vyvolané neprípustným chladom opačného pohlavia, ktorý citová a krehká žena jednoducho nedokáže zniesť. Spútaná reťazami ignorantského manžela, vrhá sa nešťastná Georgiana do náruče chvíľkového naplnenia a vnútorného šťastia - ako neuspokojená lady Chatterlay - aby jej dotyk pominuteľnej radosti, bol kruto zavrhnutý. Nevidela som v tomto pôsobivom filme iba príbeh vojvodkyňe, jej feministických, politických či milostných postojov, nezaujíma ma možná autenticita zobrazenia jej života, to najdôležitejšie sa zachovalo - cesta romantického dievčaťa s naivnými ilúziami vedúca k prežitiu útrpných rokov, nádherná, okúzľujúca mladosť vysychajúca ako kvet bez vody... to presne sa stalo vojvodkyni z Devonshiru. A ja zostávam v niekoľkodňovom tranze, pretože Keira čoby pompézna dáma s monumentálnym klobúkom či ako osamelá ľudská troska, bola dokonalá. ,,I think of you all the time." 90% (29.08.2009)

Stejná vada na kráse kterou měla Alžběta Shekhara Kapura. Vysoce umělecky a okázale zpracovatelnou látku točí tvůrce, který není umělec. Nebo alespoň ne na takovém levelu aby výsledek intepretoval a vyobrazoval to oč se snaží. Zde to rovněž vynahrazují okázalé kostýmy a vynikající herci, v čele s Keirou Knightley z dob, kdy se jí celý Hollywood klaněl k nohám, tedy zhruba obdobná pozice fenomenálního talentu budoucnosti. jakou má dnes např. Alicia Vikander. Jestli to stačí na super biják, těžko říct. (18.12.2017)

Další z plejády životopisných historických snímků má dvě výrazné plus – kostýmy a Keiru Knightley. Právě té korzet opět náramně padnul a holt se v historických látkách cítí jako doma (snad pozná chvíli, kdy je třeba nějaké té změny). Její Georgiana, vévodkyně z Devonshiru, je svobodomyslnou dospívající dívkou, která se ráda obklopuje společností, večírky a hazardem. Právě společnost ji miluje, na večírcích je středem pozornosti a hazardem se baví a zabíjí nudu. A ještě k tomu fušuje do politiky a dokáže polemizovat nad nejrůznějšími tématy. Jaká to troufalost.. V honosných šlechtických sídlech tak sledujeme její počáteční naivitu, slepě věřící tomu, že vévoda, za kterého se provdá, ji bude zahrnovat láskou, péčí a dlouhým povídáním při svíčkách. Jenže vévoda je uzavřený morous, který má Georgianu pouze jako robota na zplození syna-dědice. A ještě k tomu má být poslušná.. jenže to při vévodově povaze a záletnictví není moc reálné, tudíž se mileráda ocitne v náručí budoucího předsedy vlády, který je srdcem romantik a ještě k tomu fešák..V neuspokojivém manželství a svázaná dobovými konvencemi ji soustředěná Keira Knightley dodává pestrou škálu hereckých poloh. Předvádí plně dospělý výkon a je radost ji sledovat. I Ralph Fiennes dokázal s minimem dialogů vytřískat ze své vlastně zákeřné postavy maximum. Jen tvůrci někdy bohužel tápou, zda chtěli víc portrétovat, poukázat na problém žen ve společnosti, které chtěly být tolik samostatné nebo jen necelé dvě hodinky bavit lehce nadprůměrnou romantikou.. Režisér na to nejde zle, jen zvolil poměrně chladnou notu a jeho vypravěčství trochu chybí schopnost přitáhnout diváka. Nespletete si ji tak třeba s barevně dokonale přeslazenou Marií-Antoinettou, protože to byl v rámci historických dramat totálně odvážný projekt, odehrávající se ve versailleským řádem sužovaném prostředí. I tak má Vévodkyně, nejklasičtější z klasických, co nabídnout. Nenudí (třeba jako nedávná a hvězdně obsazená Králova přízeň), má spád, poplete hlavu vymazlenými kostýmy i ukázněným soundtrackem. (07.05.2010)