Lidice

Zasloužilá marnost. Je trochu smutné, že intimní příběh Lidic nedokáže dojmout jinak než Lidicemi jako symbolem genocidy. Ale není se čemu divit. Postavy jsou prázdné, Mahler s nimi hýbe po šachovnici didakticky, Riestrova kamera se nedokáže ustálit mezi teatrální stylizací scény a realismem, film nemá absolutně žádný rytmus a celý působí zoufale nevyrovnaně. Když to nejde přes postavy, tak nějaké to popravování, škrabání nehtíků, dětské ručičky za sklem plynového auta... Patetické, umělé, chtěné. Lidice jsou klasický školní film - dojmout se a nemyslet. Otázky tu chybí, celé je to psané v kostrbatých větách oznamovacích. Kontrapunkt Protektora. Film, který z mého pohledu nemá krom zasloužilosti žádný přínos k pochopení národní minulosti. Jediná opravdu vzrušující scéna: když je Šíma v závěru vyškrtnut z oficiální verze dějin. Je smutné, že i když ho tam Nikolaevův film zase vepsal, nic zásadního se nestalo. (26.05.2011)

Obávám se, že jsem nalezla protipól k Protektorovi, byť jsou Lidice filmem příkladně jiným. Zatímco selhání Protektora se neslo v duchu falešné výpravy a falešné snahy o "jiné" drama na pozadí atentátu okořeněné o falešné herecké výkony a nevšedně lichou práci s tehdejší masmediální kulturou – v Lidicích máme atentát opět jen jako nefunkční vějičku na pozadí příběhu "skutečných" lidí. Filmu Petra Nikolaeva chybí pevná ruka dramaturga a proto se celek během celé stopáže tříští a tříští a nenalézá žádné pevnější návazné momenty. Ukrajování času probíhá ledabyle a ač je naznačen prolog už v roce 1939 a v závěru se setkáváme i s pointou nepointou pokvětnových dnů roku 1945, jakýs takýs konzistentní vývoj se týká jedině Šímy Karla Rodena. Naopak naprosto do ztracena vyznívá příběh padělatele Kowalskiho (Mariusz Osmelak) s celým absurdním koloritem tehdejšího vězeňství. Chybí základ příběhu panské kuchařky v podání Sabiny Remundové, totéž platí v půdorysu jinak zřejmě velice silného vztahu Šímové v podání Zuzany Bydžovské a Vaňkové v podání Zuzany Fialové. Bohužel naprosto selhávají všichni mladí v čele s Kubařovou a Adamczykem, nekonče pak například Šoposkou. Úvod, který by měl ukázat příběh lidí z Lidic ve všech základních nuancích všedního dne, se bohužel více podobá pokusům typu Rytmu v patách a bohužel v některých momentech dosahuje až parodie hodné seriálu Haló, Haló, což je trestuhodné. Lacině také vyznívá primitivní casting soustředěný v nejlepších rozpolcených rolí výlučně na slovenské herce, kteří už v prvním plánu splňují určitou cizorodost. Vedle Fialové se objevuje Roman Luknár jako Vlček a společně s Bydžovskou a Rodenem tvoří jediné pevné mantinely tohoto neukočírovaného fiakru. V očekávání a během příprav samotného lidického filmu, se objevily určité otázky kontrastující zejména s vyzněním Herzova Habermannova mlýna. Musím konstatovat, že výsledný Nikolaevův projekt si ukrojil příliš velké sousto, na které nestačil. Není zde rozdíl mezi úředním šimlem českého prospěchářského poštmistra a lidickými nacistickými pohlaváry, kteří jsou opět jen prospěchářskými byrokraty. Elitu Třetí říše zastupuje pouze ve dvou nicotných skicách Heydrich, který na tomto minimálním prostoru nepřekračuje odrážku z přehledové učebnice. Kontrastován je řadovým vojákem, který raději volí dobrovolnou smrt, než aby se podílel na transportu lidických dětí. Leč ani tento motiv není řádně rozvit. Čili ve spojení s pokrytectvím reprezentovaným poválečnou uměle vytvořenou lidickou pietou, nedocházím k žádnému souznění s vlastním národem a opět jen pociťuju zmar nad českou povahou. (03.06.2011)

Strašná sračka, které se obstojně daří vylíčit snad jen dobové poměry. Jinak absolutní selhání scenáristy (Cena Sazky? Za ty prázdné, schématické postavičky? Vážně?), režiséra (zlomové momenty, včetně poprav, jsou svojí uchcaností na smích a zároveň na facku) a dramaturgů, kteří si nebyli schopní pohlídat ani to, aby se film nestal přesně tím, proti čemu v závěru brojí. Prázdným monumentem, jenž se k ničemu není schopný vyjádřit a jen podněcuje k bezpředmětnému oplakávání zesnulých. DOKONALÝ PRODUKČNÍ KALKUL a smutná ukázka stádovitosti českého diváka. (14.11.2011)

Jedna z důležitých kapitol českých dějin a bohužel filmařsky těžce nezvládnutá. Jak bývá zvykem, tak v první polovině se nám představí všechny klíčové postavy a jejich mini-příběhy. Bohužel dialogy a postavy jsou tak ploché a bez života, že vzniká obrovská bariéra k tomu, aby si divák nějakou postavu oblíbil a prožíval její osudy. Tím pak klíčové okamžiky nefungují a v momentě, kdy byla možnost sešlápnout plyn a pořádně přitvrdit, tak tvůrci zvolili zpátečku. Většina pasáží, které měla potenciál vyždímat emoce, nebo ukázat režijní zručnost působí jako špatná groteska viz. Atentát na Heydricha. Mé hodnocení 2 hvězdičky… (21.02.2012)

Nemohu říci, že to byl špatný film, už jen díky tématu, takže musim dát celkem neutrální hodnocení, ale nevzal mě za srdce / za slzné kanálky / tak jak asi měl... Příběh byl tak přelétavý, že jsem si nedokázal vůbec vytvořit vztah s herci na plátně či s místem samotným. Je to takový historický film o jedné chybě nevyzrálých mladíků, který kromě reálií a osudu lidí z Lidic vůbec nic neřekne. Nevim, co přesně tam dělal Karel Roden, si tam jednou zasouložil a pak se tam válel na posteli, i když jsem myslel, že to je dobrej herec a charismatickej, tady mě celkem zklamal.... 50% (03.06.2011)