Lidice

Podle slov uživatele Tetsuo byla moje poslední kino zastávka určena národnímu velkokýči, který pravděpodobně v našich dějinách nemá ani obdoby. Pojďte prosím pane uživateli říct tohle ještě jedno...a do očí, lidem, jejichž rodiny Lidice prožili a nemastěte si ego na komentáři, který si zde může přečíst každý. Já tady nehodlám tvrdit, jak jsou Lidice dokonalým filmem, naopak zde chci říct, že je obrovskou poctou pro ty, kteří Lidice mají dodnes v hlavě. A to jak osobně, tak neosobně. Lidice si zaslouží pozornost nejen u nás, ale především ve světě. Mělo by se vědět, proč se taková věc za druhé světové války udála, ale taky by nás měla ponaučit s tím, že vše je dílo především nejenom režimu, ale hlavně lidí samotných, což nám film i nádherně ukázal. Petr Nikolaev byl podle mě dobrá volba. Škoda jen, že plno scén vypadá pitomě a nejhůř na tom všem je samotný atentát na Heydricha. Já vím, že ho dotáčeli na poslední chvíli, ale když už to chtěli dotočit, tak to měli natočit pořádně a dát si nad tím vším alespoň trochu záležet. Tady to vypadá jak kdyby to byla scéna do nějakého němého filmu. Atentátník hodí granát, ten někde mimo auto bouchne, autu se nic nestane a Heydrich zničehonic lehne. Vypadá to hrozně levně na úkor samotnému filmu. Co ale určitě nevypadá levně je samotný příběh. Jsem rád, že tvůrci se drželi, co největšího množství pravdy, o kterém v současnosti stále plno lidí neví. I Karel Roden samotný se v příběhu neuvěřitelným způsobem vyjímal. Na to, jak se film dlouho připravoval, je dobré vědět, že výsledek samotný za to stojí. A ten, kdo si ho dovolí okomentovat, či ohodnotit negativně, tak buď absolutně nerespektuje tehdejší dobu a nebo české dějiny jako celek. Chtěl bych právě Vás, negativní kritiky, vidět, jak byste se zachovali Vy, kdyby jste v takové době žili. Radši si ani nechci představit, jak by takový kapitán Vlček dopadl zrovna ve VAŠEM podání. Nejspíš ne jinak... (30.06.2011)

,,SBALTE SI CENNOSTI A OBLEČENÍ NA DVA DNY. A DEKU. MÁTE NA TO 5 MINUT A PAK VEN PŘED DŮM“....... /// Rozumnej příběh, normální dialogy, perfektní prostředí, neprofláklý hercký tváře a Roden s Bydžovskou. Tohle všechno není zase (u českýho filmu) takovou samozřejmostí. Zajímavý je i tempo vyprávění – nikdo nikam (filmově) nechvátá a fakt pomalu je přisypávaný veškerý filmový koření. Nejsem naivka, přiznávám, že třeba moje děcka to nudilo (překvapivě i toho adolescenta) a všichni, kteří čekají NĚCO VÍC než dokonalou filmařinu a příběh, ke kterýmu prostě ,,chycení se za ruku“ v jistý chvíli patří, asi neocení ani ten humor, kterej mi připomíná to, že ČEŠI JSOU SMĚJÍCÍ SE BESTIE! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Bude mi naznačeno, na jaký kecy za války nebalit holky. 2.) Zjistím, kde je za války jediný bezpečný místo. 3.) Lidice nebo Protektor? (co já vím...) . /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ** (26.10.2011)

Lidice mě překvapily a zklamaly zároveň. Že to nedává smysl? Tak to vezměme od začátku… Když film měla režírovat Nellis, tak jsem si říkal, že se tomu raději vyhnu, pro její (pseudo)intelektuální styl opravdu nemám pochopení a nevím, co na tom lidi vidí. Naštěstí (pro mě) z projektu odstoupila a byla nahrazena Nikolaevem, což pro mě bylo snesitelnější. Potom jsem si v jednom rozhovoru přečetl, jak by Lidice natočil opravdový režisér, pan Forman a opravdu jsem zalitoval, že se k tomu nedostal právě on. Poté vyšel trailer a já cítil průser, protože… vše bylo špatně. Že hudba byla vykradena z jiných filmových trailerů, ok, ale že se k tomu vůbec nehodí a hlavně kvůli hlasitosti nebylo rozumět hercům… to je prostě na pěst. Další problém byl, že to ve mně nic nezanechalo, což by se nemělo stávat při dramatu, které je natočeno podle nejhorší tragédie v české historii. No a konečně se dostávám k filmu samotnému… překvapení se konalo ve smyslu, že to bylo lepší, než jsem čekal, film má opravdu pár velmi silných scén, ale těsně po zhlédnutí mi něco vadilo a dlouho, hodně dlouho jsem přemýšlel, co mi přesně vadilo. A pak jsem na to přišel - film má několik linií, ale žádná není taková silná a není jí dán takový prostor, aby dostatečně zapůsobila. Ok, ta Rodenova možná jo, ale zbytek opravdu ne. Herci taky nedostávají prostor, a proto zůstávají za svými hranicemi, i když se snaží a podají standardní výkony. Teď už chápu, proč to naši neposlali na Oscary, sami totiž věděli, že tohle mohlo být natočeno mnohem, mnohem lépe a že film se potácí. Na jednu silnou scénu připadnou tři takové, které tam nemusí být. Po opravdu dlouhém rozhodování dávám 70 % hlavně za fakt, že to mohlo být mnohem horší. Chtěl bych někdy mluvit s někým, koho se tato záležitost opravdu dotkla a jaký on/ona má názor na tenhle film. (22.11.2011)

LIDICE patří k tomu typu filmů, jejichž nesporná kvalita je prubířským kamenem ne tvůrčího štábu, ale naopak těch, kteří se snaží o vyjádření pocitu, jejž v nich tento excellentní filmový epos vyvolal. Je to také současně výpověď doby, choré nedostatkem slušnosti a hodnot. Skvělý Mahlerův scénář, opřený zcela neobvykle o doložené lidské osudy těch dole, o jejich pohled zdola, radosti, naivity, úzkosti, je doplněn Nikola(j)evovou cudnou režií, která pateticky vyznívající scény zcivilizovává až do decentna a propůjčuje jejich krutému obsahu maximální možnou působivost, oproštěnou od všech vnějších, plakátově zavádějících prvků (nikoliv náhodou je odborným poradcem filmu současný přední český historik pplk. Eduard Stehlík). Volně řazené obrazy zmnožují tragický vrchol - vypálení malé středočeské vesnice - a vnáší do děje pohyb a řadu neotřelých pohledů. Platí to o lidickém mikrokosmu, scénách v kladenských továrnách (s vrcholem v podobě Heydrichova houslového komořinového koncertu ve Španělském sále, příkladu jeho neblaze proslulé politiky cukru a biče v jeho "sladké" verzi), ale i zvláštní vězeňskokriminální komunitě, jejíž nepopiratelné hříchy hrůzy doby relativizují a posouvají do naprosto nečekaných kontextů. Psychologie postav, některými předrecenzenty kritizovaná jako povrchní a téměř neexistující, je podrobena ve svém podání hlavnímu poslání filmu, tj. úsilí o vytvoření panoramatického dějinného obrazu. Pohybují se proto zákonitě na rozhraní typu a individua. Tragédie zavražděných i přeživších je podána na pozadí vykořeněného lidského osudu, vyhaslého jedince-synovraha, vyloučeného z vesnické komunity, která zoufale hledá odpuštění a naplnění. Kdykoliv se zdá, že by toho mohla dosáhnout, vstupují do hry dějinní činitelé, které tohoto muže opakovaně vrací do výchozího bodu jeho vlastně nedobrovolné golgoty a neúprosně ho válcují. Herecky určitě vynikají Karel Roden a velmi výrazná a osobitá Slovenka Zuzana Fialová stejně jako brilantní Zuzana Bydžovská. Patos vniká do filmu až se závěrečnými titulky, které dávají tušit, co v Lidicích vlastně máme. Nemohu nekončit větou, která zní omšele, ale výstižně. LIDICE jsou dlouholetou splátkou na náš společný dluh. A velkým zadostiučiněním pro mimořádného znalce české identity Zdeňka Mahlera a doplněním jeho skvělého spoluscénáře klasických proslulých NEBESKÝCH JEZDCŮ. (04.06.2011)

Když někdo pojme úmysl natočit drama o pohnutých osudech se zemí srovnaných Lidic, čekal bych ve výsledném tvaru cosi jako Schindlerův seznam, maximálně naléhavý a patosu se varující zcela mimořádný film, memento. Když je ten někdo ale Zdeněk Mahler, legendární, dnes však již trochu akademicky působící scénárista, a žena, scénáristka a režisérka Alice Nellis, která film před svou nemocí původně připravovala, dostaneme jen přesně to, co slibují filmové plakáty i úvodní titulky filmu, tedy LIDI CE - osud Lidic rastrem lidí, spíše civilní příběh lidí spjatých s touto historickou událostí, než snímek o bestiálním válečném zvěrstvu. A tak taky celý projekt funguje - s pietou, patosem, místy obchází osudy Lidic po pěšinkách osudů jednotlivců, místy milosrdně zamlčuje (třeba při mučení na Gestapu...), jindy raději jen soucitně naznačuje (ruce dětí v plynovém voze...). Nekonfrontační režie Petra Nikolaeva pak výše popsané jen podtrhává. Problém však tkví v tom, že danou tragédii ve filmu utvářejí spíše jen symboly a symbolické scény (seškrabávání malby z tabulek okenních skel nehty zoufalých matek, pes uvázaný na řetězu, tisknutí oznámení o popravě lidických mužů ve vězeňské tiskárně, velký celek zasněžené krajiny s miniaturní postavou člověka...), skutečný rozměr neštěstí ovšem pak trochu absentuje. Zásadně tu chybějí scény obsahující ryzí emoce. Něco drásavého, palčivého... Přesto jsou Lidice nadprůměrným filmem, který má své místo na slunci. LIDI CE jsou totiž okázalým didaktickým filmem, což není úplně málo. Na svého Stevena Spielberga ale skutečné Lidice ještě čekají... (27.11.2011)