Robocop

Hodnoty (morální, osobní, rodinné), líbivá proti-americká kritika (bezzubá, neurážející), akce s jedinou opravdu výraznou scénou (skladiště) a zaškrcený potenciál chuti rozehrát alespoň jeden z motivů trochu silněji, aneb dokonale Hollywoodsky načechrané nic, které drží nad vodou jenom nepopiratelné Kinnamanovo charisma. 3 a ½. (09.12.2014)

Tak nějak na půl cesty. Verhoevenovu klasiku nijak neglorifikuju, takže jsem k Padilhově předělávce přistupoval bez předsudků, ale nakonec si mě nějak výrazně na svou stranu získat nedokázala. Jako akčňáknový Robocop svými akčními scénami nestrhne a jako satira je příliš nedotažený, ačkoli nějaké nadějné náznaky v něm jsou. Ale celkově prostě takové nevýrazně mdlé. (04.05.2014)

To bylo poprvé a naposled, co jsem se nechal zlákat do kina mojí topkou. Zařek jsem se, že současným remakům osmdesátkovejch akčnáků nebudu chodit dělat do kina blbečka, ale já jsem fakt marnej. Samotnej film jako by se nemoh rozhodnout jestli chce bejt víc akční nebo sdělnej a nakonec dopad jak vánoční večeře bez bramborovýho sálatu. Daleko větší průser však shledávám v postavách. Milující žena byla až příliš milující, robocop byl hodně robo, ale málo cop, šéf OmniCorpu byl zkrátka Michael keaton a ne šéf OmniCorpu, smysl jednání toho omnáckýho kovboje jsem nepochopil vůbec a ze všeho nejlepší byla postava kterou hrál Samuel L., to se asi někdo scénaristy zeptal a co když na ten film budou koukat retardi a on řek, neva, plácnem tam Samuela a on jim to bude servírovat. Vymazlený kamerový záběry přebíjel občasný houpající nepřehled a tak jedinej nad kým nelámu hůl je Gary. (13.02.2014)

V prvej polovici RoboCop pozoruje psychológiu premeny človeka v robota a naťukáva otázky etiky, aniž by mu chýbali prvé náznaky vizuálnej efektnosti. V druhej polovici sa film zrýchli a dôkladne budovaná dramaturgia sa rozpadne (zvrat, ktorý nechápu ani jeho stvoritelia (tzn. ani sám scenárista), kedy si RoboCop sám nastaví ako prioritnejšie riešenie svojej minulosti než prebiehajúcich zločinov, je začiatkom tohoto rozpadu) a zo zaujímavého sci-fi sa stáva akčný výplach. Akoby film Padilhovi prestrihali a skrátili producenti kvôli vyhoveniu konzumnejším divákom, ktorí viac než akčný výplach nepotrebujú. Škoda. Cynické pohľady na medzinárodnú politiku USA a zopár vydarených vtipov ("Ja som iba z marketingu!") svedčia o tom, že nový RoboCop mohol byť rovnocenným remakom, nastaveným zrkadlom spoločnosti chytro posunutým do nového tisícročia. (15.02.2014)

Jeden by od Elitního jednotkáře čekal krutopřísnou, brutoakční poctu osmdesátkovému fenoménu. A ono hovno. Nebýt to prznění klasiky, jednalo by se o příjemně plynoucí, chytrou sondu do psychických pochodů toustovače, co dříve býval grilem, a těžce se s tím smiřuje. Jelikož si to však otírá celuloid o Ferhovenovu klasiku, je nutno směrem k současnému Holyvůdu opět flustnout hustý, z paty vytažený kritický chrchel. Smutný Fňukal ex machina se více než očekávaným nekompromisním potíráním detroitské kriminality tentokráte zabývá spíše ňuňáním se svým synáčkem a manželkou, která prudí kde koho, aby mohla mít svůj mixér doma hned vedle mikrovlnky, a to mu přitom Omnicorp k jeho plícím a hlavě ani nepřišil titanové čtyřrychlostní pětadvaceticentimetrové Robodildo! Ale třeba bude mít verze 2.0 nějaký ten hárdverový apgrejt. Zatímco si tedy vynucovač zákona hraje na Robomanžela, negři v Detroitu v pohodě dělají bordel, přičemž jim v tom zkostnatělá legislativa nedokáže zabránit. Příznačné. Doufejme tedy, že v případném pokračování našemu plechomasitému hrdinovi někdo vydylítuje svědomí, morálku a sysla pro rodinné hodnoty, nebude mít nějaké to psychotrauma z nepromazaných kovových implantátů a akční divák se konečně dočká pořádné deratizace. (08.08.2014)