Televarieté

Tazko sa tato seria hodnoti pretoze v dobach rezimu to bolo jak-tak zabavne no v dnesnej dobe by to bol jasny kandidat na brak. Musime zobrat v uvahu, ze protagonisti vystupujuci v tejto show mali zviazane ruky a nemohli si slobodne vyjadrovat svoje myslienky a nazory. Davam 60% za snahu bavit ludi aby mali ake-take rozptylenie i v dobach temna a strachu. (18.03.2009)

Jestli něco vytknout legendárnímu hudebně zábavnému dítěti multifunkčního všeuměla Vladimíra Dvořáka, tak snad jeho snahu zavděčit se východoněmeckému vzoru Ein Kessel Buntes, která ho v některých očích může devalvovat na lacinou normalizační estrádu. Když si však odmyslíme maďarské žonglující bratry Tomaje a Arpáda zůstanou nezapomenutelné komické výstupy (mnohdy skrytě odvážné) dvojice Dvořák & Bohdalová, které by mohli sloužit jako učebnice současným televizním bavičům. (19.01.2015)

Příšerná taneční čísla prokládaná varietními výstupy okresního formátu. 1) Do toho je opatrně vložen jeden až dva účinkující ze Západu (třetí kategorie) a, aby se neřeklo, i něco málo z československé pop music (což je dnes občas to jediné, na co se dá koukat)._____ 2) Průvodní slovo držely televizní hlasatelky či jiné další nevýrazné postavy. To se změnilo příchodem Dvořáka s Bohdalovou. Místo nanicovatého konferenciérství na scénu vtrhly zábavné scénky a humorné špilce povolené komunální satiry, jejímž mistrem se Vladimír Dvořák stal. Za moc to nestálo, ale zaplaťbůh za ty dary. Některé scénky se navíc Dvořákovi opravdu povedly a zařadily se do zlatého fondu televizní zábavy. Navíc zřejmě pod Dvořákovým vlivem se trochu (ne moc) začala zlepšovat i dramaturgie pořadu a objevovat se zajímavější hosté. Česká verze Ein Kessel Buntes byla na světě._____ 3) Je zajímavé, že na většinu hostů ze zahraničí (a že jich bylo) si dnes nikdo ani nevzpomene. Balet Československé televize odpočívá někde v uměleckém pekle. Občasnou vzpomínku věnujeme československým performerům. Ale Dvořáka s Bohdalovou si připomínáme stále (i když, pravda, ne všechna jejich čísla)._____ 4) Občas (zřídkakdy) se objevily i doslova skryté poklady. Minirecitál Hany Hegerová v roce 1975 nebo vystoupení Ljuby Hermanové budiž příkladem._____ 5) Hodnocení je velmi obtížné. Za období před D+B odpad - 1*, estrádní čísla a zahraniční hosté (až na vyjímky) 1*. Zbytek 2 - 3*. Dvořák a Bohdalová 3 - 5* (jak kdy). Takže jak to udělat? (16.10.2020)

Tenhle pořad se těžko hodnotí jako celek, protože se v něm střetávají dva nesmiřitelné světy. Na jedné straně stojí excelentní, břitký a hlavně bystrý a vkusný humor Dvořáka, Bohdalové a drtivé většiny hostujících československých bavičů – to je bez debaty na 5 hvězdiček. Na druhé straně tu ovšem (až na pár světlých výjimek) byla ta mnohdy ubíjejícně jalová výstelková vystoupení „uměleckých“ soudruhů z východního bloku, která patří zmuchlat a zahodit do koše, rozumějme do odpadu. I když… u nich bylo občas zábavné sledovat ty protáhlé obličeje publika, které to tam muselo přetrpět a nemohlo si odskakovat stejně jako my doma u televize. Ale ruku na srdce, kvůli tomu druhému jsme na to stejně nikdo nekoukali. No a to první se dá poslouchat dodnes, dodnes to baví a dodnes je to aktuální. (V tomto směru do puntíku souzním s recenzí, kterou sem postnul Enšpígl.) (06.07.2022)

Největším plusem této estrády byly bezesporu scénky Bohdalové a Dvořáka, které mi i teď připadají vtipnější než veškerá dnešní produkce podobného ražení. A to v tom dámy a pánové není ani krapet nostalgie! Mezi historkami a vtípky pak tradičně následoval nezáživný balet České televize, který už tenkrát nikoho nezajímal, kníratý umělci z NDR, které kolikrát ani Google nenašel a chudáci cvičení pudlíci. Dojmy z hlavního dua ale tuhle podivnou retro normalizační řachandu stejně vždycky přebijou. (19.01.2013)