Irčan

„JEDEN NÁŠ PŘÍTEL MÁ TROCHU TRABLE. KDO? JIMMY HOFFA. POTŘEBUJE NĚKOHO, KOMU MŮŽE VĚŘIT…“ /// Film má to tempo a švih! Vyprávění plný flashbacků, který navazují na další flashbacky je parádní a svým způsobem vtipný. Hodně k ději řeknou dobový autentické zprávy, které vypovídají o lidech, se kterými nás Frank seznamuje, ale také o historických událostech, na kterých se nějakým způsobem podíleli jeho šéfové - volba a vražda Kennedyho, Zátoka sviní… Ozdobou snímku je obsazení, který má ovšem logiku. Když totiž do hlavní role obsadíte Roberta De Nira, kterej nesleze z obrazu – jakým způsobem získáte pozornost pro další, stejně důležitou postavu? Obsadíte Al Pacina! Perfektní je, že se k návratu z filmového důchodu nechal ukecat Joe Pesci a střihl si (pro něj) v mafiánském filmu naprosto odlišnou roli bosse. Velká část rozpočtu padla na zvláštní efekty. Tady se totiž hodně omlazovalo. Třeba 80ti letej Al Pacino hraje 40ti letého Hoffu a podobně jsou na tom i ostatní herci. Filmu sluší i rating „R“. Sice se tady občas objeví rozstřelená hlava, ale spíš jde o to, že se tady mluví drsně. Loni to Netflix snímkem ROMA dotáhl na tři Oskary. Mám dojem, že letos tahle téměř dokonalá ukázka, jakým způsobem odvyprávět příběh, bude mít podobný ambice. Více jsem se rozepsal ZDE. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Irčan aneb Tak vy malujete kvartýry“, kterou v roce 2004 napsal Charles Brandt, neznám. 2.) Niro, Pacino, Scorsese. 3.) Miluju malování kvartýrů po mafiánsku. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (03.12.2019)

Tak možná snad radši nějakou tu marvelovku... (15.12.2019)

Ač gangsterky miluji, tak s Irishmanem příliš spokojený nejsem. Scorcese se vrací k žánru, který jej proslavil a sestavil dohromady herecké mafiánské legendy, ale vůbec se mu nepodařilo mě vtáhnout do děje. Bavilo mě to první hodinu, kde De Niro se dostává do gangsterského podsvětí jako nájemný vrah, ale jakmile se objevil Al Pacino, tak film přestal být uplně zajímavý. Mrzelo mě, že se zde nestrhne žádná přestřelka a i těch pár vražd vypadá dost nepřirozeně. Dějově mě to tedy příliš nezajímalo, dialogy nemají čím zaujmout, napínavé ani vypjaté to není taktéž, takže opravdu nevím, kde hledat plusové body. Raději bych si pustil znova Scarface, ale alespoň jsem netrpěl jako u nové Tarantinovky. 6/10. (01.12.2019)

Tenkrát v odborech. Tak jako má Leone trilogii dolarovou, má nyní Scorsese trilogii mafiánskou a jejího završení jsem se dočkal v době, kdy jsem ho už zkrátka nečekal. Nejmladší bratříček Mafiánů a Casina totiž dorazil ve chvíli, kdy je zasloužilý tvůrce nedaleko osmdesátky a rázně tak skeptikům ukazuje, že věk je jen číslo. Příběh Franka Sheerana je nostalgičtější než dva zmiňované kousky, nepotřebuje si tolik pomáhat formou a obrazem jednotlivých událostí, zkrátka jen půlčtvrté hodiny pluje, vypráví a vzpomíná na věci, na které se nevzpomíná lehce. S nadhledem představí sto a jednu vedlejší postavu, aby stejně elegantně dokázal bez jediné kapky krve zamrazit v zádech při titulkové pauze s jejich osudem. A uprostřed všeho zůstává královský trojlístek De Niro, Pesci a hlavně Pacino, v neuvěřitelných hereckých kreacích, kdy si tihle pardálové na sklonku kariéry (Pesci už dokonce po jejím reálném konci) vychutnávají nejvášnivější hádku i nejjemnější nuanci. Věděl jsem, že tahle cesta bude o vraždách, mafii, politice nebo soudech, ale nečekal jsem, jak moc přesně bude i o stárnutí a pomíjivosti každého života, kdy ty nejdůležitější věci jsou právě ty, které nenávratně zmizely. (27.11.2019)

„Kto chodí na rokovania v šortkách?“ S mafiánskymi filmami to mám podobne, ako s tarantinovkami – skoro všetky sa mi páčia na 4*, ale nie sú to žiadne srdcovky a stačí mi ich vidieť raz v živote. The Irishman je na tom podobne. Vôbec mi nevadilo, že je dlhý; bál som sa, že ma „odborové“ dialógy budú sakramentsky nudiť, ale napokon som si ich prekvapivo užil. De Niro a Pacino sú herci, ktorí ma už prakticky vôbec nemôžu prekvapiť, ale tu sa mi na nich pozeralo nečakane fajn (a dosť ma bavil Ray Romano, ale nemá veľký priestor). Harvey Keitel mal v podstate iba cameo. Naopak, skvelý Joe Pesci mal poriadne veľkú rolu a som strašne rád, že ho Scorsese dokázal prehovoriť na symbolický návrat z dôchodku. Páčil sa mi úvod, ale rozhodne sa mi páčil aj smutný epilóg, ktorý je dlhý, ale presne tak to mám rád. Miestami som sa strácal v niektorých postavách (a desaťročiach), krv bola počítačová a občas postava stojí a tvári sa inak, ako o sekundu neskôr v tej istej scéne. Ale inak hlásim spokojnosť. (13.12.2019)

Ambiciózní labutí píseň čtyř věčných legend a za mě sousto, co jsem pár dní převaloval. Určitě působivá práce co se stopáže a záběru životů týče, ale svět odborů jsem nikdy nežral a mám pocit, že jednou docením až na pokus druhý - tentokrát bez většího nadšení, vzruchů, bad ass momentů, nesedlo jak jsem si přál. De Niro, Pacino (oheň) i Pesci herecky kralují, což neříkám jen jako samozřejmost, každý z nich mě tu zaujal i přes všelijaké (nerušivé) digitální filtry a bylo znát, že nebrali za rutinní záležitost. Jak říkám, když 3 hodiny čekáte bombu a ona žádná nepřiletí... za mě holt na vícekrát. (05.12.2019)

Brutální stopáž není navzdory volnějšímu tempu problém, omlazování přes občasný nezvyk taky ne a je ohromná radost vidět ústřední hereckou trojku válet jako za mlada, o Martym nemluvě. Něco mezi čtyřmi a pěti hvězdami, rozhodne druhá projekce. (27.11.2019)

Přijde mi zajímavé, jak pocity fascinace u Mafiánů a Casina ve smyslu, kam až jsou schopny postavy zajít a jak to všechno funguje střídají u Irčana pocity nostalgie. Vidět de facto ten samý mafiánský příběh po třetí bude nevyhnutenlě méně záživné, méně fascinující, méně šokující a bohužel také méně intenzivní, nicméně může to působit o to více hřejivě - když se na plátně sbíhají staré známé hvězdy a tak trochu ve stylu Rychle a zběsile pro nás udělají "one last job". Scorsese ví, jaká jsou divácká očekávání, vychází jim vstříc, servíruje jednoduše to, co jsme vždycky chtěli, ale přesto nebo možná právě proto nemůže být Irčan nikdy tak dobrý jako byli právě Mafiáni a Casino... 8/10 (17.12.2019)

Po Vlku z Wall Street se rozplývalo nad tím, že z toho filmu není poznat Scorseseho věk. U Irčana se zase vynáší do nebe, že to je film, co se nebojí být "starý", možná trochu "stařecký". Mám rozhodně velmi ambivalentní pocit z CGI omlazování, a to jak technicky, tak eticky, ale ok - asi bylo potřeba, aby v tomto filmu hráli za každou cenu tito lidé, protože jinak by ta fetiš nebyla naplněná. Rozhodně je potřeba říct, jak rychle to uteklo, i když dojem velkého strhujícího díla jako Tenkrát v Americe to nevyvolává - jsou to prostě vygenerované tři a půl hodiny Scorseseho materiálu - mohlo by to být o hodinu víc, o hodinu míň, to by vyšlo nastejno... Asi právě tím to má být. Nicméně když se podívám na Scorseseho filmy z tohohle tisíciletí a měl bych vybrat jeden, jehož škrtnutím bych přišel o nejméně, bude to Irčan. Ale když už je, tak ať je. Scorsese umí rozhodně lepší imitace Scorseseho než Todd Phillips. 75 % (27.11.2019)

Během sledování jsem měl pocit, že jsem zestárl asi o 10 let. Tak dokonale gerontokraticky na mě Irčan zapůsobil. Běžně americké filmy jsou ustrojené na publikum, které je ochotné přijít do kina, tzn. na mladou generaci, tohle cílí spíš na pamětníky, kteří mají nakoukanou Scorseseho mafiánskou klasiku. I když mám celou tu hereckou partu, kterou doufám naposledy Scorsese shromáždil, rád, mám pocit, že tenhle pomníček už nebyl třeba. Jak poznamenal už můj oblíbený noriaki, je to rozvleklé, umělé a málo rafinované. Přidávám se k tomu hlasu. Až na to nepřirozené omlazování, které stejně funguje jen z poloviny, protože chůze i gestikulace leccos prozrazují, na tom snímku není nic vyloženě špatně, ale zároveň tam není nic, co byste konkrétně ve Scorseseho tvorbě neviděli už dávno v mnohem lepší formě. Kladné ohlasy filmu minimálně zčásti po mém soudu vyplývají z fenoménu "Oscara za celoživotní tvorbu". Zhlédnuto bez nadšení a nadvakrát, protože napoprvé jsem to po 30 minutách unavěně vzdal. Ale dvě hvězdičky by přece jen byly málo, na to je Scorsese příliš dobrý filmař. A i v té šílené stopáži se sem tam dá najít zajímavý filmový moment. Celkový dojem: 50 %. (14.11.2020)

Scorseseho gangsterky mám hodně rád, ale Irčana jsem po hodině (ze tří a půl) vzdal, protože mí nabídl jen to, co už mi Scorsese nabídl jinde a o dost lépe. A ne, žádného hereckého koncertu jsem si nevšiml. (01.12.2019)

„Ale i tak všechny usvědčil z různejch věcí, i když ne z týhle. Ne z Jimmyho vraždy. Jak víte, nikdo za to nikdy nešel sedět. A nikdo nepromluvil, což je neobvyklý. Protože většinou tajemství udrží tři, a to jen pokud jsou dva z nich po smrti.“ A těch úmrtí tu nebylo zrovna málo, i když se často jen zmínily při seznamování s novými protagonisty. Obecně nemám problém s filmy, které mají přes 3 hodiny. Tedy pokud mají např. chytlavý, vtahující příběh, zapamatování hodné pasáže či dobře napsané a zahrané postavy. Irčan je vyprávěn jistě, ale nijak extra poutavě, těch scén, které by mi skutečně utkvěly v paměti, má pouze pár (třeba takové zdůvodňování výběru pistolí), jen ti hlavní hrdinové jsou opravdu výborní (pro mě byl nejlepší Pesci, v těsném závěsu s Al Pacinem). A pak filmu nechybí nesporná řemeslná kvalita (pokud tedy nemáte problém s nepříliš přirozeným „omlazováním“ postav). Což sice není málo, ale ani dost na to, abych byl z tohohle filmu nadšený víc než lehce nadprůměrně, a přesně takové bude i mé celkové hodnocení. (16.08.2020)

Neuvěřitelně komplexní průvodce životem člověka, který všechny přežil a s blížícím koncem bilancuje. Herecké špičky se sešly k dlouho odkládanému projektu I HEARD YOU PAINT HOUSES pod vedením toho nejpovolanějšího. Kraluje Pacino v roli odborového předáka Jimmyho Hoffy, ale Pesciho návrat je požehnáním pro celý snímek. Ty nuance, jemné náznaky, s chutí pronášené bonmoty... Tady budou padat Oskary. Digitální triky nejsou dokonalé a ubližují vlastně jen DeNirovu výkonu. Po chvíli si ale přestanete všímat. Ten příběh je tak dobrý. Rozhodně jeden z filmů roku. Dal jsem přednost nám před ním. (27.11.2019)

Film působí stejně, jako většina hudby v něm - starý jukebox, ze kterého setřete prach a se sklenkou whisky v ruce si pustíte pár skvělých melodií, které už dnes jinak neuslyšíte. (26.10.2022)

Příběhově klasický, produkčně inovativní, vizuálně lehce kontroverzní. Pořád na první pohled poznáte, že je to starý dobrý Scorsese, ale už to nemá tu šťávu a vitalitu devadesátkových frajerů. Koukat 4 hodiny na digitálního De Nira se pochopitelně bez problémů dá i tak, ale obávám se, že jen jednou. (01.12.2019)

Na film jsem se skutečně těšil od konečného potvrzení produkce. To obsazení prostě nemohlo zklamat a beru to jako jedno obrovské rozloučení za gangsterskou ságou, kterou Scorsese (a nejen on) se svými dvorními herci točil v minulém století. Zklamaný nicméně jsem, hlavně v tom kontextu, že jsem před pár týdny koukal na Tenkrát v Americe a tam zkrátka Irčan není. Pomlaskával jsem si při oznámení tři a půl hodinové stopáže a plně chápu, že si to lidi uměle rozdělili, k nelibosti slavného režiséra, na více částí...ostatně jsem to tak udělal také a věnoval tak tomuto filmu dva víkendové večery, protože jsem se zkrátka občas nudil a nevydržel jsem to. Pravděpodobně to bylo zapříčiněno pouze mým momentálním rozpoložením, ale zkrátka jsem čekal něco jiného. Aniž bych chtěl ve svém krátkém komentáři nějak dále rozvíjet De Nirovu, Pacinovu, Pesciho a Keitelovu spolupráci více, než pouhým konstatováním, že je zkrátka radost sledovat tyto zasloužilé matadory světové kinematografie pohromadě, nejde se nezmínit o jejich tolik propíraném omlazování, díky němuž se film rozpočtově vyšplhal do astronomických rozměrů a i gigantovi typu Netflixu pomůže film ospravedlnit až případné oscarové ocenění. Omlazování je vskutku zvláštní. A to do té míry, že jsem krom vyložených flashbacků měl problém poznat, co je CGI a co divně spravená maska, hlavně Robert De Niro vypadá strašně zvláštně. Ale nic co by kazilo můj zážitek, což je asi největší pozitivum, v jaké tvůrci a odborníci od počítačů doufali..dle ohlasů ale soudím, že to je značně individuální a jelikož je to hrozně provařená informace (datum uveřejnění tolikrát odsouvalo), že se na to diváci budou o to více soustředit. Irishman je zkrátka film, který budí emoce a pravděpodobně si jej v budoucnu budu chtít zopakovat. Pokud si tedy radši znovu nepustím Příběh z Bronxu nebo Casino. (02.12.2019)

Nevtáhnul. Bohužel. Výpověď nájemného vraha ve službách americko-italské mafie, kterému se stalo osudným zavraždění šéfa amerického odborového svazu řidičů nákladní dopravy. Bez větších vzruchů, nápadů, šťávy i energie. A skvostné omlazující technologie na tom nic nezmění. Gigantické množství dialogů, které řeší, co už mnohokrát předtím. Nostalgické ohlédnutí za dobou minulou má své nesporné kvality, sešlo se v něm po herecké stránce téměř to nejlepší, co mohlo (vedle velikánů Pacina a De Nira mě moc potěšil návrat legendárního Joea Pesciho), ale přeci jen je to obří několikachodové menu servírované na luxusním porcelánu (kamera, střih, zvuk, výprava – všechno šlape), ovšem s malým množstvím skutečně dochucených soust. Někdo si pošmákne, mně to drhlo v krku. (16.12.2019)

Od Casina v roce 1995 jsem neviděl žádný film Martina Scorseseho, který by mě dokázal strhnout tak moc jako právě Irčan, Vlastně bych se nebál říct, že je ještě lepší než Casino. Po nějakých deseti minutách mi ani nepřipadalo, že se dívám na novinku Netflixu, ale měl jsem dojem, že v TV zkrátka dávají nějakou starou dobrou, dávno klasickou a lety prověřenou poctivou gangsterku. A rozhodně za to nevděčí pouze (úžasným) trikům, které herce omladily tak věrohodně, že jsem na to vůbec nemyslel, nýbrž hlavně propracovanému, skvěle zahranému a zrežírovanému příběhu. Scorseseho černý mafiánský humor, Pacinova výbušnost, De Nirova nečitelnost a Pesciho všechno... Je to herecká sestava snů v dokonalé podívané, která si s divákem tři a půl hodiny dělá, cokoliv jí dovolí. (28.11.2019)

Scorsese pro mě zůstává pořád jen lehce nadprůměrným režisérem a tenhle víc než tříhodinový spektákl na tom nic nemění. Herecky slušné divácky chladné. Ne, že bych se nudil, ale zkrátit se to dalo, takže lepší průměr.60% (02.12.2019)

Cítím velkou únavu, ale jako stálo to za to, nerozdělovat si tuhle gangsterskou fresku do více dnů, nýbrž ji poctivě zhltnout najednou. A ano, naplánoval jsem si to tak trochu schválně, abych s tímhle monstrózním mafiánským filmem oslavil místní pětitisícovku... (14.12.2019)