Moon

Na legendární status, kterému se těší milníky inteligentní sci-fi typu Vesmírné odysey či Blade Runnera to v konečném důsledku nemá (scénář sice drží pohromadě, ale několik příliš okatých logických lapsů tu je), ale nejednou v průběhu filmu mi přišlo na mysl, že k tomu vlastně mnoho nechybí. Moon má navíc ohromný potenciál časem zrát. A kdo ví, třeba se dočkám i doby kdy budu muset to své tvrzení ze začátku přeci jen poupravit. PS: Spoustu těch logických lapsů řeší sice teorie s nemocí z ozáření, ale zdaleka ne všechny... (28.10.2009)

Film bych popsala jako poměrně povedené studentské cvičení, ale (bohužel) mi určitě nijak nevypadávala čelist z pantů. Moon vůbec nedotahuje do konce linky, k jejichž dotažení do konce se svou sevřeností jakoby na začátku zavázal, a slovo "jakoby" je vůbec takové symptomatické pro počínání jeho tvůrců. Že je Sam Rockwell prezident vesmíru víme už nějakou dobu, ale tady mi vlastně přišel nevyužitý, hehe. Největší plus je tak ode mě ve výsledku za hudbu, i když je to taky trochu hlavně proto, že film mi nenabídl nic jiného. (09.04.2018)

„Je to dobrý plán. Len si pre návrat vybral nesprávneho chlapa.“ Chápem, že diváci sú zničení z hlúpych sci-fi (MISIA NA MARS, ČERVENÁ PLANÉTA) a tak, ak príde hardcore sci-fi, spoliehajúce na príbeh, atmosféru a psychológiu (a nie na efekty a akčné scény), je pre nich hotovým zjavením. Ale v porovnaní s Kubrickom je MOON priemer. Rockwell ujde, réžia ujde, nápad ujde, vizuálna stránka ujde (ako dieťa som chcel mať také zamestnanie, aké má Rockwell), smajlíkovský robot s meditačným hlasom Kevina Spaceyho viac, než len ujde. Ale SUNSHINE ma bavilo o 40% viac. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org. (24.11.2010)

2009: The New Space Odyssey - Moon. Myslím, že spoustě diváků se již v úvodu filmu vybaví vzpomínky na kultovní Kubrickovo dílo. Moon na něj úspěšně odkazuje. A činí tak vydařeně a zcela nenásilně. Snímek má skvěle budovanou tísnivou atmosféru, excelentní vizuál a příběh...? Please, can someone tell me what is really going on?:) Z počátku to vypadalo na kompletní "One Man Show" ze strany parádního Sama Rockwella (který mi zde z nějakého důvodu svými výrazy, pohyby a vůbec celkově připomínal mix Christiana Balea a Eda Nortona, ale poté se příběh zasekl a vydal se zcela odlišnými směry. Měla jsem dojem, že sleduji nějaký nový, brilantně nepochopitelný, ultra dimenzionální kousek Christophera Nolana. To mě přivedlo k myšlence, že jestli by tento muž začal točit výhradně sci-fi, lidstvo by bylo odsouzeno bloudit v nekonečném universu Nolanovy mysli. Přestala by existovat logika a rozum. Byly by jen neskutečné rozměry geniality, která by popírala naprosto vše:). Takže, v podstatě to byla stále "One Man Show", jen k sobě postupem děje začala přibírat pár "nových" členů:) Pak je zde jeden prvek, díky jehož zásluze je Moon vynášen do nadpozemských výšin. Je to Clint Mansell. Ta jeho zdánlivě nenápadná, minimalisticky důrazná, zneklidňující hudba, která postupně nabírá na síle, aby na vrcholu stejně minimalisticky explodovala. Začíná to jemným mrazením po těle, pak přijde "ten" tón a... je to:) Fontána, Sunshine, Moon. To je trojice specifických sci-fi kousků, jež jsou obdařeny "božskou" hudbou, která je povznáší do vyšších dimenzí. (21.09.2012)

Když už si pustím sci-fi, tak obvykle sedím se zatnutýma zubama připravena okamžitě film vypnout. Ale u "Moon" se takové nutkání nedostavilo. Je to sice hrozně smutná depka, ale Rockwell předvedl brilantní one-man show a já byla pohlcena jak jeho výkonem (výkony?) tak přenádhernou hudbou a tajuplnou atmosférou. Sem tam i ukápla slza. Ráda bych vychválila i Kayu Scodelario, ale bohužel nedostala příliš prostoru. Zato smajlík Kevina Spaceyho, ten prostě vždycky navodil správnou náladu :) Jasných pět za to, že jsem si sama připadala zoufale a beznadějně (a výjimečně ne kvůli žánru..), když se tak cítil hlavní hrdina. (05.07.2013)