Moon

Obsahuje spoilery I když na těch spoilerech není nic zas tak zásadního, protože zásadní zjištění a tím i pochopení celého mechanismu práce pro Lunar Indrustries přijde během první půlhodiny a divák pak už jen vlastně čeká, až to celé docvakne i ústřední (dvou)postavě. Moon tak míří spíš do vod psychologického dramatu než thrilleru, v němž se oba Samové vyrovnávají s tím, že vzpomínky na minulost nejsou tak úplně jejich vlastní. Nejde tedy o šokující pointu nebo neprůstřelnou logiku příběhu (viz Renton), spíš o atmosféru osamělosti cizinců ve vlastním životě. Možná je to trochu alegorie osamělosti člověka moderní společnosti, nevím. Koukalo se na to docela příjemně, i když jsem po těch oslavných řečech čekal něco víc. Na druhou se rozhodně cení nemainstreamový styl čistého přemýšlivého sf, které míří na člověka. (15.11.2009)

To ticho, které nastalo po skončení filmu a němý úžas se těžko zprostředkovává dál. Pravdou je, že Moon je omračující a hypnotizující měsíční meditací o mechanické činnosti člověka, o jeho touhách, snech a plánech přiživovaných videonahrávkami z jeho domova. Kam až je člověk schopný zajít? Tříleté pokání absolvované na palubě měsíční stanice obklopené smrtícím tichem. Tříletá záruční doba, tři roky absolutní samoty v zemi nikoho. Duncan Jones natočil hezky postaru vypadající sci-fi a one-man-show Sama Rockwella, kde se z not Clinta Mansella opět stává tahoun příběhu dodávající mu tu správnou atmosféru bezvýchodnosti a samoty. Zamiloval jsem se do Gerty, robota vyjadřujícího své emoce pomocí emotikon. (26.10.2009)

Často se tu vzpomíná Danny Boyle, ale dle mého chybně. Jonesův příběh by se klidně mohl odehrávat i na Zemi, ale pak mu chyběly ‚cameronovsky‘ odtažitě chladné industriální kulisy, které výborně podporují filmové dění. Příběh není žádná věda, ale naopak se jede v silně pocitové rovině osamělého člověka, což byla hozená rukavice pro Sama Rockwella, který jí zvednul s neskutečnou grácií. Nechci být k režisérovi nefér, zvláště úvodní paranoia i schizofrenní pocity druhé poloviny nutí diváka myslet, ale Rockwellova herecká kreace, podpořená výbornou Mansellovou hudbou, vlastně tenhle film ‚udělala‘. Netradiční filmový zážitek, byť asi bez výraznější divácké odezvy. (09.11.2009)

Jedinej problém bych viděl snad v příběhu. Byl moc složitej, pak se to pokusil vysvětlit, a pak přišel otevřený konec. Víc mě to rozčílit ani nemohlo. Přitom je Moon tak suprovej film, že mě to až mrzí. Co vy víte, třeba se v těch ateliérech, kde se Moon točil, natáčelo přistání lidí na Měsíci. Je to dost možný, jelikož ty ateliéry jako takový byly neskutečně úžasný a úžasnější záběry z Měsíce jsem snad ještě neviděl. Ono i celkově veškeré záběry z vesmíru byly naprosto fantasticky nasnímané a hrozně pěkně se na to koukalo. K tomu všemu figuroval naprosto geniální hudební doprovod od skladatele, který pracoval třeba na Fontáně nebo Rekviemu za Sen. Clint Mansell přišel s naprosto geniálním hudebním doprovodem, který se drží lehčího piánkovýho podtónu, ale občas to dokáže nádherně vybuchnout. Ten film podle toho taky tak vypadal. Mrzel mě ten příběh. Že jsem v tom měl bordel, a když jsem to začal chápat, tak přišel konec s tím, že to tak skončit prostě muselo. Ale možná že dobře...Mohl by ten příběh jít pak ještě do větších sraček. Každopádně jsem dlouho neviděl tak vyvedený sci-fi jako právě tohle. (14.03.2010)

Skvěle využitý potenciál tohoto na první pohled tak úsporně stavěného snímku. Stísněnost a strach vyvěrající z techniky (velmi sugestivně variovaný vztah člověk x stroj) a konspiračních teorií, setkání s nezmámen, které je velmi překvapivě (a bohužel pro nás civilizačně i dost opodstatněně) pointováno. Je možné, aby korporace zašly až takhle daleko? Patrně ano. Velmi silný a zajímavý sci-fi film... PS: Kruh se uzavírá, když takovýto film z Měsíce natočí syn legendárního Ziggy Stardusta alias Davida Bowieho...i když ten byl tedy z Marsu... :-) (10.11.2009)