DO-RE-MI

Televizní karaoke ukazující místo pěveckého umění povětšinou krákorání, chroptění, dýchavičnost či náběhy na infarkt. To by ještě nebylo tak hrozné, kdyby nebylo rozhovorů vedených Sabinou Laurinovou a Pavlem Trávníčkem. Obzvláště druhý jmenovaný dokázal vnést do dialogu tolik tuposti, pitvoření a slizkosti, že jsem se cítil trapně i za něj. Pokud by si dramaturgové dali práci se sehnáním kvalitního hudebního doprovodu a trochou stylizace soutěžících, mohlo by jít o poměrně zajímavý pořad, takovou každotýdenní instantní superstar. (21.12.2013)

Tohle mi úplně změnilo život, teda vlastně za to může dnes už smazaný CaryMaryFuck, ale nebýt jeho sestřihů pěveckých antitalentů, sedmíček Slávka Boury, lidí bez soudnosti, princových vystoupení a Sabinky Laurinové, připadalo by mi, že mi v životě leccos chybí. Teoreticky ty 4* jdou pro mě známému, ale vlastně neznámému člověku, co už nejspíš je někde na Aštarově vesmírné flotile a sleduje šíření jeho odkazů světu dál. Ale i tak, je DO-RE-MI a další pecky z produkce Novy jsou klenoty, ne že ne. 4* (19.08.2015)

Ufff... takový předskokan Superstar po českém způsobu. S podobným formátem se nedokázalo tehdy vůbec pracovat a podle toho to vypadalo. Viděl jsem jen pár dílů a málokterý se dokázal vyhnout trapnosti. A to nemyslím jen trapnosti soutěžících, ale vůbec celého formátu, kdy se smích dostavoval vždy nechtěně. Za Trávníčka s Laurinovou zvedám hodnocení na jednu hvězdu, ale víc dát nejde. (28.06.2018)

Doremifasolasidoooooo....už se trochu škrtím, tu čtvrtou oktáv(k)u tam ne a ne dostat. Rozhodl jsem, že své pěvecké umění zkusím v soutěži, ve které amatéři vyhrávají deset litrů. Cítím, že co pěvecky nezvládám v koupelně, na zastávce MHD a ve sklepě, když jdu pro uhlí, zvládnu v pěvecké soutěži. Posílám přihlášku, po půl roce se vrací odpověď, že soutěž byla kdysi dávno zrušena. Tak já jako vůl pilně trénuji své vibráto(ry), denně kloktám kyselinu a holím si chlupy v nose, abych měl brilantní nádechy a teď to ani nikde nepředvedu. K Haberovi nejdu, to i kdybych měl navždy zůstat neobjeveným talentem. A já talent jsem a velký! Takže žádná Sabina, žádný Pavel, žádné studiové kulisy na úrovni regionálního vysílání Mrtvého rána z Ústí, prostě těch patnáct minut slávy je pryč. Ovšem z mého pohledu tragédie. V koupelně ticho, na zastávce ticho, sklep jsem vyměnil za klub začínajících modelářů, ale i tam spíše mlčím a pilně dávám dohromady balzový model tryskáče. Chybí mně zpěv. Pouštím nad ránem Doremi na Nově, kde je jeho vysílací čas. Co kecali, nic se nezrušilo, soutěž jede dál. Až v závěru titulek přichází strašné prozření. Rok výroby je 2000, propadám panice, buším pěstmi do podlahy. Ten pořad není aktuální, bylo mně divné, že všichni účinkující mají nějak mladistvou vizáž a špenátem to nebude. Ale tohle jsem nečekal. Na druhý den se vzdávám zpěvu, nacvičený rozhovor se Sabinou ruším, připravenou písničku od Tomáše Kluse ruším taky. Televize ze mě neudělá budoucí hvězdu. Kruté poznání, ale tuhle soutěž, jak jsem miloval, tak ji nenávidím, zpěv si zakazuji a představa, že Sabinu šukám v zákulisí, přišla taky vniveč. 0% (16.08.2015)

Naprostý výmaz, všichni, co tam kdy účinkovali, hlavně Trávníček a Slávek Boura, museli jet v ultratvrdých drogách, chlastu, fetiši, voodoo a podobně. Jen kombinace výše zmíněných a pořádného doušku čističe skla mohla způsobit to psycho, ten bezbřehý surrealismus, tu jízdu, která se v DO-RE-MI děla! To už nikdy nikdo nepřekoná. Nejzábavnější pořad historie televize, dodnes brečím smíchy, když si to na Youtube připomínám! Naprostý , dokonalý a totální kult! (25.08.2011)