Habermannův mlýn
Habermann's Mill
Habermann's Mill
Habermann's Mill
Režie:
Juraj HerzKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Ilja David CmíralHrají:
Mark Waschke, Karel Roden, Ben Becker, Hannah Herzsprung, Radek Holub, Wilson Gonzalez Ochsenknecht, Zuzana Kronerová, Jan Hrušínský, Franziska Weisz (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Legendární režisér Juraj Herz se rozhodl otevřít jednu z nejkontroverznějších kapitol českých dějin, poválečný odsun Němců, při němž se spravedlivý hněv často mísil s těmi nejnižšími pudy. Příběh Habermannova mlýna, zakládající se na skutečných událostech, se odehrává v malé vesnici v Sudetech mezi roky 1938 a 1945. Jednou z obětí dějin měl být i bohatý německý podnikatel August Habermann (Mark Waschke) a jeho nejbližší přítel Březina (Karel Roden). Šílená doba dostihne Habermanna i přesto, že bez předsudků dával práci Čechům i Němcům a odmítal se zcela podřídit nacistické ideologii. Při volbě ze dvou možností, z nichž ani jedna není dobrá, učiní rozhodnutí, které se stane záminkou k tomu, aby se bezprostředně po válce stal hlavním cílem na seznamu „českých vlastenců“, z nichž většinu tvoří jeho bývalí chráněnci. Samozvaným soudcům a katům jde ale spíš o jeho majetek než o spravedlnost. Dokáže před nimi Habermann zachránit alespoň ženu a dítě? (Magic Box)
(více)Recenze (1 083)
Oboznamovaním s postavami a atmosférou doby v prvej tretine prísľub výbornej drámy západo-európskych parametrov a oscarových ambícií. Tento potenciál sa však v priebehu filmu akosi utlmí a vytratí. Spisovanie zoznamu malo byť kľúčovou scénou filmu, ktorá mala zvyšok stopáže vystreliť do nezabudnuteľného dramatického inferna. Podarilo sa z polovice. I tak ale veľmi slušné – herci, kostýmy, výprava, kamera, to všetko na jednotku. Dlho som uvažoval o 4 hviezdičkách. ()
Když jde o mlýn, vždycky se něco semele. Ač je toto téma omíláno stále dokola, ukazuje pan Srdce zdařile i odvrácenou půlku prdele - národ ustrašených přizdisráčů a vymleté lůzy, kteří umí "ušlechtile" spustit náhon jen v případě, kdy jim nikdo nestojí na krkavici a jsou v přesile. To je pak docela mela a všichni jsou nemilosrdně hozeni do jednoho pytle. Na oddělování zrna od plev nikdo ani nepomyslí a jen ten opravdový, jedovatý námel přežije bez úhony každý režim, aby mohl dál mlít naprázdno pantem o národní hrdosti a vyšších ideálech. ()
Český Lev 6 nominací: Nejlepší film, Herec HR - Karel Roden, Herečka VR - Zuzana Kronerová, Kamera, Scénář, Zvuk ()
Každý film, který šlape na kuří oka náckům na jedné straně a na té druhé "českým holubičím povahám", má mé sympatie. Ve výsledku zůstává nestraným a věcným a tak to má být. ()
Habermannův mlýn mě vcelku mile překvapil. Po spoustě velmi rozporuplných ohlasů jsem k němu přistupovala víc než skepticky, ale on mě dokázal zaujmout, překvapit obrovským nadhledem vyprávění a přímostí, se kterou zobrazuje jednu z nejkontroverznějších částí českých dějin o tom jak se z tyranizovaných stali tyrani. Každý si může po shlédnutí udělat svůj nezávislý názor, i když bohužel na poměrně malém časovém prostoru nedostala spousta postav možnost se pořádně představit a divák tedy těžko může zjistit, co je k jejich chování vedlo. Nicméně na českém filmovém poli jde o velmi výrazný počin s výbornými herci, téměř hollywoodskou výpravou a nádhernou hudbou Elia Cmirala. ()
Čekal bych spíš něco jako Černou knihu, ale je to taková horší Katyň. ()
Drsné, ale není zobrazeno nic, co už by několikrát nebylo řečeno či popsáno. Z hlediska celku je nejpovedenější hudba českého emigranta, který se uchytil v Hollywoodu, Elii Cmirala. 70%. ()
Abych pravdu řekl, tak jsem Habermannovým mlýnem velice příjemně překvapený. Řemeslo na profesionální úrovni, Roden charismatický, emoční dopad poměrně silný. Pár klasických chyb současné české kinematografie je pohříchu přítomno i zde - sem tam nějaký ten papírem šustící dialog, příšerné postsynchrony ... ale celkový dojem mám z tohoto Herzova kousku jednoznačně pozitivní. ()
Pro jednou ponechám stranou svoje emoce, který měli díky filmu hodně hlasitý budíček a jen řeknu, že jsem nesmírně rád za podobné filmy a pevně věřím, že téma, kterého se film dotknul v samotným závěru bude někdy rozvedeno v samostatném celovečením filmu. Tohle se totiž netýkalo ani zdaleka jen pohraničí. Ač nerad mám k filmu sice jen jednu, ale zato podstatnou výtku. Podle mě tuhle látku není možný zpracovat do celoveřního filmu. Chyběl mě vývoj jednotlivých postav, vztah mezi nima. Válka byla příliš dlouhá a každej z nás i z fašounů byl konfrontovám z mnoha podstanýma situacema, které prostě nevznikli z ničeho nic a za dvacet minut došli ke svému epilogu. To prostě nejde. Jak si mám udělat názor na chování lidí v tak extremní situaci jako je válka, když v podstatě nejsem seznámen z jejich charaketrem. Neznám jejich reakce, myšlení ani činy. Tady na každej rok okupace vycházela jedna dvacetiminutová epizoda a to ne. Nerad to říkám, ale chtělo to velmi podorbný seriál. Takhle to na mě působilo, jak kdybych nasedl do Pendolína a událostma ve válce jen tak proletěl. Chvilku jsem dokonce váhal se třema hvězdama, ale za ty emoce co mám v sobě by to nebylo k filmu fér. Ke čtvrté hěvzdičce navíc výrazně dopomohli i herecké výkony, tam v podstatě nemám komu co vyčíst. Pod komentář uživatele Simon84 se podepisuju v plném rozsahu. ()
Spalovač mrtvol Juraj Herz víc jak 50 let po válce resuscituje dávno mrtvý příběh, aby jej barvitě naservíroval současné generaci, která už nemá moc jasné představy o tom, jak to kdysi v pohraničí vypadalo a probíhalo. Mezi českými a slovenskými herci vsadil na prověřené koně typu Roden, Hrušínský, Hryc, Holub, Kronerová atd., část hlavních rolí pak svěřil zahraničním aktérům. Zjednodušeně se dá říct, že z Herzova pohledu šlo jak obsazením, tak dějově o sázku na jistotu - válečné příběhy civilistů dodnes mohou vyvolávat kontroverze a tím lákat diváka, pro nějž to může - ale nemusí - být i tak trochu cesta do hlubin sudeťákovy duše. Nemluvě o tom, že někdo (znalý historie vlastního rodu) může v příběhu poznat svého příbuzného - a podle charakterizace postavy se k němu buď nadšeně hlásit, nebo (což je možná častější případ?) jej definitivně zatratit. Velice pozoruhodný part sehrál ve filmu Jan Hrušínský, jenž do role sedl jako "prdel na hrnec" a předvedl "ideální" prototyp Čecha, jenž vyjde absolutně s každým a přežije úplně každý režim (a dost možná i atomový výbuch, jako jediný kromě krys). V globálu shrnuto jde o zajímavou podívanou s hezkým hudebním podkresem, režijně, herecky i kameramansky zvládnutou na solidních 85%. ()
Za tímhle filmem jsem se s veškerou upřímností neskutečně těšil. Těšil jsem se na tu chvíli, až zaplatím vstup a budu hrdý na to, že jsem mohl podpořit kvalitní český film. Byl jsem o tom přesvědčený už od chvíle, kdy se na ČSFD objevili první vcelku negativní názory těch nejvyšších odborníků, kteří čekali na onu chvíli, až budou mít tu možnost a autoři jim nabídnou vidět předpremiéru. Oni jim tak jdou do karet, a odborníci klasicky film absolutně zabijou. To je, co se týče historických kousků, v naší republice naprosto normální. Tak jsem pak měl tu čest vidět na zdejší databázi procentuální číslo, které si tento film nezaslouží, v žádném případě. Vám snad 60 % procent příjde adekvátní? Smutné je, že těm rádobyvšeznalcům historie, co onu dobu nezažili, ale mají hubu plnou keců, to normální příjde, a co více, jejich hodnocení pak samotný film neskutečně sráží. Člověk pak čeká alespoň nějaké názory, ale oni ani prakticky neřeknou proč tenhle film ohodnotili, tak jak ho ohodnotili. Já jsem tedy za filmem šel s jasným cílem. Těšil jsem se na parádní českou koprodukci, která mě vystřelí na samý strop kinosálu. Problém ale nastal ještě před začátkem promítání, kdy si ke mně přismolil pán, který si chtěl povídat. Po chvíli mi sám nabídl, jestli nechci trošku rumu, který vytáhl z kapsy od bundy a dolil si tím litrovou kolu. Řekl jsem, že nechci, že bych si rád film užil po svým. Okamžitě mi opětoval, že den předtím viděl Román pro muže a že vlastně ani neví o čem to bylo, ale že je náročnej divák a moc ho to nebavilo. Pak už si jenom pamatuju, jak tento pán půl hodiny před koncem zničehoni vybíhá z kinosálu. A nevrátil se. Ještě aby jo, když vycuc celou flašku s litrovou kolou. Zřejmě ho ale Habermannův mlýn nezaujal natolik, že se šel radši vyblejt na záchod. Nebudu mu to mít za zlé, každý má na film svůj názor. Nesnášim ale, když na český film jde člověk, co si o sobě myslí, že má inteligentní názory a pak nám tu bleje moudra, až je z nich člověk jalovej. Pokud to má zapotřebí, prosím. Ale obyčejný divák mu na to vůbec zvědavý není. Byl bych radši, pokud by si je tahal na svůj blog, díky kterému získal akreditaci na předpremiéru a nesere se do databáze, od které lidi čekají především upřímný názor a ne názor debila, co má pocit, že musí chtě nechtě patřit do filmového průmyslu když má názory jiné, než normální divák. Habermannův mlýn tak opět utrpěl a mě to neskutečně mrzí. Dočkal jsem se totiž naprosto precizně zpracované látky, která by se měla vidět! Nebudu teď řešit to, že se tu leckdo zabýval tím, že si tu Němci a Češi mluví jednou tak a pak zase onak. On ten příběh také není z tejdne na tejden ale skrz celé válečné období. To odborníci, nedodělci, zřejmě nedomysleli. Ale já jim na názory kašlu. Habermannův mlýn je prostě zážitek, který se nedá popsat. Obsahuje maximum nenávisti a negativních látek, jakých můžete ve filmu potkat. Je ale hlavně filmem, který se prostě vidět musí. Silným zážitkem jsou především příběhy, které nejen, že jsou založeny na pravdě, ale také tu pravdu vyprávějí tak, jak skutečně byla, jenže v tomto případě hned vzniká jeden, dost zásadní problém. Habermannův mlýn nevypráví o Habermannovi, ale o době, která nebyla jednoduchá. Nicméně ta podstata byla jasná. Neexistují fašisti a nefašisti, existují jen zlí a dobří lidé. A pokud někdo ublížit chce, tak prostě ublíží. Jsem rád, opravdu rád, že tento film mohl vzniknout. () (méně) (více)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $870,000▐ Celkom obstojné a stráviteľné narozdiel od filmu Lidice, technická stránka zvládnutá. /60%/ ()
Určitě nejvýznamnější a dost možná jedno z nejvydařenějších Herzových děl od dob jeho tvůrčího rozkvětu (zakončeného Morgianou). Zároveň ale také film, který vedle loňského Protektora vypadá strašně staromilsky svým radikálním sklonem k patosu a televizně svým konzervativním zpracováním. Záslužné je, že otevírá bolestivé a stále citlivé téma odsunu Němců a zločinů páchaných na často nevinných příslušnících jiné národnosti. Méně záslužné je, že ve svém vidění světa zůstává místy křečovitý, zaťatý a patetický, byť s obráceným znaménkem (postavy českých sviní jsou vpodstatě rovnocenné typickým filmovým SSmanům). Habermannův mlýn je velice dobrý všude tam, kde se soustředí na civilní téma (Habermann jako člověk, který chce stát "mimo" ideologie, v čemž tkví jeho fatální omyl) a nepouští se do vzedmutých vln tragiky. Jakmile totiž dojde na ni (rozhovor Habermannovy ženy se Sturmbahnführerem, poprava Čechů, závěrečné scény lynčování) má v sobě film zase ten starý známý kus nepřirozenosti a kostnatých scénáristických rovnic. Vinit lze i pochybnou volbu jazyka – proč spolu proboha dva Němci rozmlouvají v českém postsynchronu a ještě s úděsnou snahou o tvrdý německý akcent? Nepříjemných výstřelků je celá řada, na druhou strana je Herz vždy dokáže kompenzovat podařenějšími momenty, kdy jsem měl pocit, že tenhle film má co řícti, jen to nikdy nedořekne do konce. Jeho největším kladem tak zůstává kvalitní řemeslné provedení, citlivá režie, stylová hudba a hlavně charismatický Březina v podání Karla Rodena, postava, díky níž Habermannův mlýn sem tam překvapivě zaklape. [55.5% :o)] ()
Tak ako mi zo zaciatku neboli postavy sympaticke, tak ako hrozne mi vadili postsynchrony a vsetko to typicke pre ceskoslovensku kinematografiu sa od polovice filmu zvrtlo, dej zacal naberat na obratkach a film vo mne konecne vzbudil zaujem. Koniec filmu, kedy Janu posadili do deportacneho vlaku tesne potom, ako ju z jedneho koncentraku oslobodili ma totalne rozobral na cucky a presne o tom to je. Ludia su zvery a je len dobre, ze sa taketo filmy tocia, aby sme to mali stale na ociach a hlavne v pamati. Moj asi iba druhy pocin od rezisera Herza, ktory vsak dopadol ovela ovela lepsie, ako "legendarny" Spalovac mrtvol. Film, ktory rozhodne stoji za zmienku, a ktory si urcite pozriem znova. ()
Až přespříliš silný akademismus rozvolněného dramatického oblouku Sofiiny volby Augusta Habermanna dělá z tak potřebného filmového otevření debaty kolem doposud víceméně tabuizovaného poválečného odsunu Sudetských Němců spíše televizně vyhlížející selanku a z kontroverzního tématu tak typicky koprodukční filmové nic. Juraj Herz totiž nahradil svůj někdejší expresionismus a vysoké umělecké nároky svých dřívějších filmů ubíjejícím patosem a vznikl tak snímek víceméně konvenční, v němž se kontroverze očekávaného tématu úplně rozplyne. Osobně mám pak ještě výhrady k dabování herců a k faktu, že řada ryze německých postav zcela nelogicky plynule přechází do češtiny, což mi přijde silně nevěrohodné... Juraj Herz a celý filmový štáb odvedli jistě kvalitní řemeslnou práci, to je ale asi tak vše. Něčím zásadním, a to jak v kontextu česko-německého vyrovnání, tak i středoevropské kinematografie, Habermannův mlýn rozhodně není... Podobné filmy a seriály: Krev zmizelého ()
Černobílý pohled na Sudety v prohozeném gardu, ve kterém Herz honí příliš zajíců najednou a celé to působí jako brutální sestřih mnohem delší (a lepší) látky. ()
Film, který chtěl Juraj Herz dlouhou dobu natočit, slouží pro samotného režiséra k vypořádání se s minulostí, ale těžko může rozpoutat jakoukoliv diskuzi v současnosti. Problém s posledními Herzovými počiny je v tom, že nepřipouští jakýkoliv zásah dramaturga, což je na výsledné podobně znát, jelikož chování postav není dostatečně motivováno a psychologická drobnokresba je nahrazena hlediskovými záběry, celek se tříští do sledu nevalně propojených vypjatých scén. Nedostatky se ale předtím proměňovaly v klad, protože se forma podřizovala optice hlavní postavy, což je zde téměř elimonováno, a styl nebyl televizně konzervativní, ale mladicky výbojný. Veškerá podvratnost se projevuje pouze na významové rovině, kdy se pouze přepólovávají plusová a mínusová znaménka a s přibývajícími minutami je film čím dál tím víc exploatační. Z toho mi HABERMANNŮV MLÝN vychází jako nejslabší Herzův porevoluční biják určený pro kina, protože jde o dílo, které potřeboval tvůrce, ale ne diváci. ()
V časech, kdy se místo věšení obrazů Führera na ně močilo......ale pojďme na začátek..... 1937..... SUDETY – místa plná emocí, kde si před sebou Čech a Němec nemohli bejt ničím jisti. Koho je jaká vlast? Kdo je větší svině? ,,Jen pokračujte vážení, ALE NĚMECKY!“ Mám radost, že vidím další český film, kterej je o ,,něčem“. J. Herz nevymýšlí a vypráví. O Sudetech , o Němcích, o Češích, o sviních. Výborně obsazený a dobře udělaný český film, na jehož konci má člověk problém řešit filmařinu namísto příběhu. A tak ji neřeším. Protože na to budu mít čas u jinýho filmu plnýho vztahů. OKUPANTI PŘICHÁZEJÍ A ODCHÁZEJÍ. JEN MY ČEŠI ZŮSTÁVÁME.... Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Jsem zvědavý, jestli ve mě (ještě) dokáže český film vzbudit emoce. 2.) Chci se přesvědčit, že Habermanna měl hrát K.Roden. 3.) Po válce jsem..... ale co...seru nato.... PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** Víte, že? Film byl natočen na motivy literárního díla Habermannův mlýn který napsal Josef Urban? ()
„Skončí to na cintoríne. Inde to skončiť nemôže.“ Ak by sa ma niekto spýtal, či je to dobrý film, odpoviem áno. Ale chýbalo mu niečo, čo by ma „naozaj“ strhol. Mám pocit, že sa režisér Herz (SPAĽOVAČ MŔTVOL, PANNA A NETVOR, TMA) príliš spoľahol na to, že téma „sudetských Nemcov“ je silná tak akosi sama osebe a nič k nej netreba pridávať. Lenže celovečerný hraný film nie je dokument. Ľudia sa niekedy správajú ako zvery, často sa môže stať vaším najväčším nepriateľom váš priateľ a vojna z nás robí odpudivý hnus, ktorého smradu sa nikdy nezbavíme. Ale, nuž, to všetko už viem, pán Herz. Asi toľko k mínusom. Plusom je viac: atmosféra mestečka v zovretí krásnych vlhkých lesov, dialógy, jednoducho napísané komplikované postavy a zaujímavé herecké obsadenie. Paradoxne, najlepší z neho (Karla Rodena pokladám za jedného z najlepších žijúcich hercov na svete, stačí mu stáť v zábere) hrá podpornú roličku, no tvorcovia akoby si až uprostred nakrúcania uvedomili, aké eso majú v rukáve a tak je jeho postava vo filme častejšie, než by sa patrilo. Asi strelím od buka, ale ak by Roden nehral hájnika, ale mlynára, bolo by to lepšie. ()
Související novinky
Zemřel herec Andrej Hryc
V noci ze soboty na neděli zemřel slovenský filmový, televizní a divadelní herec Andrej Hryc. Bylo mu 71 let. Hryc bojoval od loňského roku s akutní leukémií, informace o úmrtí nyní médiím předala… (více)
Juraj Herz 1934 - 2018
V neděli zemřel režisér, scénárista a herec Juraj Herz. Jeden z hlavních představitelů československé nové vlny vystudoval fotografii na bratislavské UMPRUM, následně režii a herectví na loutkářské… (více)
Das FilmFest 2010
Dvě města, tři kina, čtyři tematické sekce, deset večerů, na tři desítky hraných a dokumentárních snímků – již za pár dní se popáté vrátí divácky oblíbená filmová přehlídka přinášející výběr toho… (více)
Drhnoucí soukolí Habrmannova mlýnu Koprodukční drama Habermannův mlýn jako první český film vůbec ukazuje období během druhé světové války a těsně po ní. Období pro česko-německé vztahy tak důležité a třaskavé. Film Juraje Herze měl úžasnou možnost stát se filmovou biblí odsunu německého obyvatelstva z Československa. Nastavit zrcadlo inkriminované době a ukázat vše bez příkras v surové realitě. A ne ve stylu: zlí Němci, dobří Češi. Místo toho vznikl jakýsi galimatyáš, ze kterého si těžko současná generace něco odnese. Téma poválečného odsunu Němců bylo od svého zrodu až do nějakých 90. let silně tendenčně a jednostranně vykreslované. Nepřipouštěla se diskuze. Odsun byl brán jako spravedlivá odplata. A většina lidí jej vnímala jako konečné vítězství nad mnohaletým německým útlakem. Velké naděje v nestrannost a nadhled vzbuzoval také fakt, že produkce se rozdělila mezi českou, rakouskou a německou stranu. Snímek byl zároveň uváděn jak v českých, tak německých kinech. Byla zde vidět ochota domluvit se, aby nešlo o čistě pro nebo protiněmecký film, což dokumentuje i obsazení dobrých a zlých Němců a dobrých a zlých Čechů. Ale to je bohužel z pozitiv asi tak všechno. Ve většině případů se stává, že film na zakázku stojí za starou bačkoru. Přitom pro Herze šlo v tomto případě o vysněné dílo. Bohužel zde platí, že i když se sejde vynikající režisér a skvělé téma, není to vždy zárukou dokonalého výsledku. Přitom Herz má za sebou takové majstrštyky jako Splalovač mrtvol nebo Petrolejové lampy. Ne že by Habermannův mlýn byl nudným filmem, ale rozhodně nepřináší takové emoce a nepůsobí natolik silným dojmem, aby v lidech po jeho zhlédnutí zanechal dostatečně silné stopy. Film začíná v dnešní době až příliš využívaným vrhnutím do děje, kdy sledujeme poslední záběry celého filmu. Napětí, které scéna měla způsobit se ale nekoná, protože nám chybí právě to vysvětlení proč litovat ženy s dítětem. Následně se vracíme do roku 1937, seznamujeme se s Augustem Habermannem – Němcem a majitelem mlýna. Za ženu má Češku, která má židovské předky, ale neví o tom. Což nebyl problém do začátku druhé světové války. S rokem 1938 přijíždí i vojáci SS v čele s velitelem Koslowským, který si okamžitě v severomoravském městečku Bludov, kam je film umístěn, sjednává respekt. Habermann se během války snaží všemožně uchránit své pracovníky před německou tyranií, řeší spory s Koslowským, strachuje se o svého bratra Hanse, který se stal skvělým příkladem propadnutí propagandě, chrání odbojáře z mlýna, jak jen mu jeho německá krev dovolí. Paradoxně je to nakonec právě on, kdo po válce nejvíc trpí za zemřelé, které tak dlouho chránil. Vůči příběhu nemám žádné zvláštní výhradu. Je silný, s potenciálem oslovit. Bohužel, to co nejvíc pokulhává a sráží celý příběh dolů, je režie. Prakticky každá postava, Habermanna nevyjímaje, je zde vykreslena v černo-bílých barvách. Buďto je dobrá, nebo zlá. Žádné mezi, žádné pochybnosti o svém jednání, žádné výčitky a nulový osobnostní vývoj. Přijde na plátno, odvykládá si svou část a zase odejde. O nějakém backgroundu nemůže být řeč, takže divák může jen těžko chápat některé skutky, které postavy vykonávaly. Jedinou herecky výraznější postavou je pak největší kamarád mlynáře – Březina (Karel Roden), samotář věčně uzavřený do sebe. Roden je spolu s Janem Hrušínským, který hraje majitele hotelu, jediným, který ve filmu zanechal alespoň jakousi stopu. Hlavní hrdina Mark Waschke je nevýrazný a právě ve scénách s kamarádem Březinou tahá vždy za kratší konec. Až během filmu čím dál víc vyvstává otázka, zda-li by nebylo lepší Rodena s Waschkem prohodit. Ostatní hrají jednolité charaktery bez vývoje. Žádného překvapení se zde nedočkáte. Pokud se na začátku filmu daná postava zapsala negativně, bude se tak jevit po celý zbytek snímku a naopak. S trochou nadsázky můžeme říct, že Herz vylíčil postavy buď jako černé nebo jako bílé. Nic mezi tím. A to přitom měl k dispozici ideální podmínky. Skvělé herce, solidní scénář Josefa Urbana, po celou dobu natáčení zamračené počasí dokreslující tíživou atmosféru. Z mlynářova dilema, kdy se s Koslowským dohaduje o počtu Čechů, které může zachránit, se mohla stát velmi silná scéna. Zde však působí jaksi prázdně. A to se pořád bavíme o muži, který tak mistrně ztvárnil pana Kopfrkingla. Kdo by si nevzpomněl na větu: „Lakmé, co kdybych tě, drahá, oběsil?“ Jen při představě té scény mi pořád běhá mráz po zádech, což se u Habermannova mlýna mělo dít několikrát. Další ne úplně šťastnou volbou bylo míchání němčiny s češtinou. Skvělý výkon Bena Beckera v roli velitele SS shazuje právě český dabing. Vždyť snad celou první třetinu filmu mluví německy (s českými titulky), a to samé vyžaduje i od Čechů. O pár chvil později už šišlá nesmírně nepříjemnou češtinou, a to dokonce i se svými německými kumpány! Proč tomu tak je, netuší snad ani sami tvůrci. Možná nejlepší scénou je až ta úplně poslední, kdy Herz mistrně využil pohled na ženu s křížkem kolem krku, židovskou hvězdou na kabátci a „enkem“ na ruce. Ani při nejlepší vůli nelze tvrdit, že Herz vytvořil nadprůměrné dílo, na které se bude dlouho vzpomínat. Ano, film má silný příběh, jehož potenciál však bohužel režisér nedokázal využít. Jako pluse snad dá uvést, že se Herz vyvaroval tendenčnímu přiklonění se na jednu stranu. Dokázal udržet až dokumentární linku sledující neutěšenou pasáž českých dějin, která by neměla být zapomenuta. A že je to dokumentování dosti povrchní? Díky alespoň za něj! Známka: 6/10 () (méně) (více)