Hra o trůny - Série 7

Hra o trůny se změnila. Místo pomalého taktizování a politikaření je tu otevřená válka na více frontách, zatímco košatící se dějové linie se zase sbíhají dohromady. V prvních řadách spousta zdánlivě zásadních motivů vyšuměla do ztracena a mnoho dějových linií bylo ukončeno násilně nejen doslovně, ale i vypravěčského hlediska. Teď si můžeme definitivně oddechnout, že se to samé nestane s celým seriálem, protože tady se už zúročují roky bohaté expozice a konečně se naplno dojde na spoustu dříve jen naznačovaných událostí. Při plánování řady už Benioff s Weissem nezestručňují Martinovy tisícistránkové knihy, ale naopak rozvádějí jeho poznámkové bloky. A byť to seriál v některých ohledech neskutečně nakoplo, v jiných mu to zase ublížilo. Některá strategická rozhodnutí není prostor pořádně probrat ze všech stran a pak se do nich snadněji strefuje, nepochybuji že v knize by stejné fungovalo lépe. Opravdu nemám problém s tím, že když se postavy potřebují jednoduše dostat z bodu A do bodu B (v kontrastu s putováním během něhož dochází k charakterovému vývoji), tak že to netrvá deset dílů. I když je na pár místech (opravdu jen pár) by skutečně neuškodila trochu lepší dramaturgie co se týče vzájemné chronologie různých dějových linek. Co ale utrpělo, je v některých případech přeci jen přílišná schematičnost vztahového vývoje (Jon/Dany, Sansa/Arya), protože to prostě do pouhých sedmi epizod všechno narvat nešlo. Je trochu smutným paradoxem, že dřív nebyly peníze na příliš scén s digitálními draky, teď už zase nejsou peníze na víc dialogů drahých herců. Příliš nechápu stesky na „studené“ epizody a absentující emoce, já je totiž až na vzácné výjimky viděl prakticky všude. I když ne všechno při smrtícím tempu patřičně vyznělo, mrazení v zádech i upřímných obav o postavy jsem si užil až až. Draci a armády nemrtvých, Dothrakové v Západozemí, původ Jona Sněha, opětovná shledání ztracených příbuzných nebo setkání a zajímavé dialogy postav, jež si ještě loni snad nemohly být vzdálenější. Všechno to jsou divácké laskominy. Jen bych je neoznačoval za fan service, ostatně to není jako kdyby tvůrcům došly předlohy, a tak dopsali nové epizody podle teorií a diskuzí na internetových fórech, ale k tomu všemu sám G.R.R. Martin celou dobu směřoval (jen mu to bohužel trvá asi tak o pár dekád déle, než by mělo). Srdce fantasy fanouška stále plesá. (03.04.2020)

Sezóna plná paradoxů. Koherentní vyprávění, logika a world-building ustupuje přiznanému fanservisu, v němž tvůrci světelnými rychlostmi přemisťují postavy, aby se sobě mohly postavit v produkčně nejdražších scénách v historii televize. Nakonec těsné guilty pleasure a podívaná, která tady co do měřítka nebyla snad od Pána prstenů. (08.02.2018)

Zábava je to pořád parádní. Ve spoustě věcí ale o dost jiná než v předchozích sériích. První řady, které vycházeli nejvíce z knih, byly famózní díky dialogům, které místy přesně kopírovali knihu. Další série zaujaly svými zvraty a rozváděním příběhů zdánlivě vedlejších postav. Sedmá řada takřka vypustila nahotu, přišli jsme o některé postavy, které se buď jen mihly nebo se neukázaly vůbec, a celé to vlastně stojí na tom, že se spousty postav setkávají na někdy dost neuvěřitelných místech, aby si mohli zavzpomínat nebo se konečně pustit do lehké konfrontace. Prostoru je málo a postav je stále moc. A oproti předchozím řadám zde moc neumírají, takže je stále přelidněno a zpočátku nadšené setkávání se pomalu mění v trapné scházení se a plácání o ničem. (29.08.2017)

7. séria 95%. Siedma séria má síce iba sedem dielov, čo je škoda, ale aspoň sa to zbytočne nenaťahuje. Ťažko povedať, či je tato séria rovnako dobra ako tie predošlé. Mňa to zaujalo rovnako, akurát sa nad celým seriálom uzatvára slučka a všetko sa chystá na veľké finále a tým pádom tu už nie je toľko zvratov, ale viac akcie a viac hrdinov a príjemných stretnutí po kope. Pár pasáži je tu síce slabších, ale každý diel ma znova čo ponúknuť a aj keď seriálu už chýba to napätie, že kto prežije, (keďže všetci sa musia dostať do finále), stále je na čo pozerať. Finále je znova perfektne šokujúce a koniec a nepriateľ za stenou sa už blíži. The End Begins. Obľúbený soundtrack: Dragonstone, Home, Ironborn, Truth. (22.09.2017)

Do poloviny sezóny každý díl překonal ten předchozí, pak to šlo opačným směrem. Čert vem zdánlivou teleportaci celých armád (spíš už zkrátka neměli postavy na cestách co rozebírat, proto nás tím filmaři nezatěžovali), očekávaná i překvapivá emotivní shledání / setkání mě pravidelně rozebírala - míříme totiž mílovými kroky k finále a jedna zásadní událost tak stíhá druhou. Ovšem fakt, že se již scénáristé nemohli opřít o bohatou předlohu (protože ji lemra líná GRRM né a né dopsat), byl často bolestně znát nejenom na účelném zrychlení, ale zejména na nedůsledném propracování a hojném využívání hollywoodsky efektních berliček (záchran v poslední chvíli či iluzorní blízkosti smrti - hrdina spadne do vody, armády se vzdálí, on po dlouhých minutách vyplave nebo je vytažen). (01.09.2017)