Vlk z Wall Street

Trojhodinová prekoksovaná a presexovaná zábava, súčasne cool i prízemná, a snažiaca sa skryť za myšlienku "Kdo sadí vietor, zbiera víchricu". Bavil som sa kráľovsky a určite si dám repete, ale na trojhodinový film mi jedna dramatická scéna (s dcérkou v aute) príde málo. Vlk z Wall Street má hlášky roka a ani chvíľu nenudí, ale pripomenul mi, že na tieto scorseseovky (v čele s Casinom) sa síce parádne pozerá, ale nič vo vás nezanechajú. Prekliaty ostrov, temný a mystický, perfektne vygradovaný, v závere prekvapivý a sofistikovane dvojzmyselný, je môjmu srdcu bližší. To je ten "môj majstrovský Scorsese". (16.01.2014)

Podívejme se na to z té druhé strany. Já tedy viděl tříhodinovou ódu na zkurveného zloděje a manipulátora, který doslova promrdal, prohnal čenichem a projachtařil úspory tisíců "spokojených" dyků. Zajímalo by mě, jestli to "přešťastní" investoři do Straton Oukmont, co skončili po těhle pařbách s holou prdelí, vidí také jako roztomilou a hravou komedii, jenž v podstatě dělá z bezskrupulózního zmrda kůl frajera. Po neadekvátním trestu ještě vydělá na tom, že své veselé trampoty sepíše, vykešuje filmová práva a jeden z nejslavnějších režisérských velikánů ho glorifikuje ve filmových análech. Což o to, být to podle neskutečných událostí, je to film zábavný, mistrovsky zrežírovaný a špatně zahraný. Ano, rozhodne si nemyslím, že když Rocco Siffredi jednou vycení zuby a jednou spadne ze schodů, přičemž se zbytek stopáže tváří jako špatně nalubrikovaný genitál, je na jakoukoliv hereckou cenu. No, s takovou se brzy dočkáme i nějakého žertovného počinu místní provenience, kterak dobrák Viki hýří na Bahamách Harwardskými fondy. Bude ho hrát Matonoha a tipuju to tak na sto až dvěstě tisíc infarktů všech těch s jistotou desetinásobku. Filmově za pět, morálně odpad. (16.01.2014)

Podle mého je sice u Vlka z Wall Street nabíledni srovnání se slavnými opusy Martina Scorseseho Mafiáni (1990) a Casino (1995), ovšem toto srovnání lze následovat nejen v pozitivním definování Vlka z Wall Street jako podobného oběma zmíněným, nýbrž i v negativním definování Vlka z Wall Street jako jim nepodobného. Tato nepodobnost mu pak snad může zajistit pozitivnější přijetí i mimo okruh filmových fanoušků, skrze tuto nepodobnost jej lze kritizovat jako významově problematický, a zároveň se dá skrze tuto nepodobnost hodnotit jako velmi odvážné umělecké dílo. Více v mé analýze zde, pokud by to někoho zajímalo. (18.01.2014)

Co mě překvapilo – a to poměrně negativně – je skutečnost, že Scorsese zaujímá k hlavní postavě neutrální postoj. Jakoby říkal, že dojit z lidí prachy, fetovat a brousit kurvy je vlastně docela fajn. A to je pro mě, jakožto zastydlého idealistu, docela velký problém. Zatím u žádného ze Scorseseho filmů na konci nechyběla nějaká katarze, tady jsem se jí bohužel nedočkal. Uznávám fantastickou filmařinu, která ve mně nejednou dokázala vyvolat úlevný smích, ale jinak vždycky raději dám přednost těm „blbejm pošťákům“, kteří si mohou dovolit akcie pouze za deset pencí, než vychcánkům typu Jordana Belforta a jeho vlčí smečce. Do "komplexní fresky", která by o něčem vypovídala a do něčeho se strefovala, má tahle bezuzdná taškařice hodně daleko. (16.01.2014)

Strhující bohoslužba za kapitalismus, nesmírně komplexní freska, a přitom originální, živelné a překvapující drama, které místy sbíhá k čisté komedii. Nejlepší Scorsese od Casina - v takový majstrštyk jsem po uslintaném Hugovi ani v nejmenším nedoufal. A DiCaprio je tu neskutečný a jen potvrzuje svou výjimečnost. (21.12.2013)