Hodinka

Tvůrci se mohou stavět na hlavu, ale přirovnání k zámořským Mad Men chtě nechtě sedí, ne že ne. Což nijak nevylučuje, že má The Hour stylem, konceptem i průběhem (a ostatně i vyústěním) mnohem blíže k jinému seriálu; a to sice ke State of Play, jejímž je stylovým padesátkovým „prequelem“. Co zarazí je, že ač jde o typ seriálu, který stojí a padá s herci (a všichni zde hrají jak z partesu) a kolektivním výkonu, tak i přesto si to Whishaw naprosto krade pro sebe. První série je přes svou pozvolnost strhující jako máloco v žánru; speciálně pak závěrečná epizoda je majstrštyk hodný glorifikace. Druhá série pak je sice neméně kvalitní, ale již není tak konzistentní. Oproti Suezské krizi z první řady se zde řeší univerzální témata (xenofobie, korupce, strach z nukleárních střel a mnohá další), ovšem snaží se to honit možná až příliš zajíců a v (ne)závěru je to poznat. Mám-li parafrázovat jednu z postav tak druhá řada „nalákala na příběh, který neodvyprávěla“. Nutno však podotknout, že vinna padá spíše na utnutí seriálu než na neschopnost tvůrců. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | (07.10.2013)

Tohle byla neskutečná pecka ze zákulisí BBC. Vymazlenej vizuál 50 let. Odkazy na Fleminga, MI6, Casino Royal.... No prostě konverzační delikatesa z prostředí novinářů, zpravodajských služeb, špinavé politiky, korupce, prostituce, pornografie a tak bych mohla pokračovat. Samý fajnový sviňárny z lepší společnosti. Nesmí chybět vyšperkovanej, dekadentní hampejz, kde se kujou takový pikle, že se jeden nestačí divit. Ben je tady geniální a táhne za sebou celou řadu známých ksichtů britské TV tvorby, které vždycky ráda vidím. První série je umirněná, jen tak přešlapuje, naznačuje a ke konci nabere páru, aby v druhé hned ze startu nabrala zběsilé tempo, které vygraduje ve strhující finále, v kterém je Hodinka po čertech krátký čas a já jsem nechtěla, aby zkončila. Mám pocit, že se zamýšlela třetí série, ale bohužel to nedopadlo. (15.01.2021)

Ti zatracení Britové to prostě umí, jako nikdo jiný. Série má největší sílu v charakterech kladných i záporných, ústředních i vedlejších. Mezi patnácti hlavními postavami nenajdete jedinou, které by charizma neteklo ušima a hlavně ústy. Herci to je jedna radost a ač mě k celému seriálu přivedl Dominic West, není zdaleka jediný, který svým herectvím činí seriál tak kvalitní. Velká nevole nad zamítnutím třetí série. Pokud chcete tempo a debilní zvraty každou půlminutu, pusťte si 24 hodin, nebo Útěk z vězení. Já si raději pustím tuhle poctivou záležitost, kterých je jak šafránu. První série 80% Druhá 90% (24.06.2013)

Vysoký stupeň profesionality je nezbytným prvkem pokroku. Skvělý příběh emancipace žurnalistiky, bojující svůj zápas proti vnějším tlakům, které se snaží kontrolovat obsah a směr zpravodajství. Ať se již jednalo u Suezskou krizi a loučení s iluzí velkého britského impéria nebo reflexi morálního a lidského úpadku londýnské společnosti. Navíc je mimořádné poučné sledovat, jakým způsobem se dělala žurnalistika v 50. letech minulého století, tj. práce s kamerou, příprava na vysílání nebo souboj s časovou prodlevou mezi skutečnou zprávou a jejím dodáním publiku (právě v kontrastu s online zprávami 21. století). V rámci žánru výjimečné dílo, které podtrhuje, proč Britové opět vládnou seriálovému světu. Kouzlo žurnalistiky je totiž v tom, že si uvědomíte, že v konečném důsledku jsou zprávy věrohodné pouze do té míry, do jaké jsou kompetentní lidé, kteří je připravují. 1. Série: 85%, 2. Série: 75%. Oblíbené postavy: Bel Rowley, Freddie Lyon. (10.11.2013)

Chvála se ke mně hrnula ze všech stran, bylo jen otázkou času, kdy se k The Hour dostanu. Podívala jsem se na první serii a ... nic. Ano, příběh byl zajímavý, novinářské prostředí potěšilo a na pohled to bylo naprosto nádherné. Ale až s druhou serií jsem si mohla říct "There's the tingle...there's that tick!" A nebylo to jen příchodem Petera Capaldiho (jehož postavu jsem si zamilovala od prvního okamžiku, kdy jsem ji uviděla na obrazovce). Najednou mi to celé připadalo bližší, dospělejší, drsnější, úžasné ... (07.02.2013)