MINDHUNTER: Lovci myšlenek

I když je Fincher se seriálem spojen „pouze“ jako výkonný producent a režisér čtyř epizod (první dvě a poslední dvě), jeho rukopis je patrný ze všech dílů – chladné barevné tónování, odosobněná prostředí, cynický humor, chirurgicky přesný střih, obezřetné vedení naší pozornosti, symetrické kompozice, skeptický pohled na mezilidské vztahy… (plus řada vizuálních či slovních citací z Fincherových dřívějších filmů). Jen občas si dovolí nějaký stylistický úlet, zpravidla podmíněný dobou, ve které se seriál odehrává, například stíračku nebo střihovou montáž s rozvernou rockovou hudbou. Jeho perfekcionistický způsob inscenování (zejména) dialogových scén, při nichž hraje roli každé přeostření nebo změna pozice kamery a které tím připomínají klinické studie chování pachatelů i vyšetřovatelů, přejali také ostatní režiséři, Andrew Douglas, Asif Kapadia a Tobias Lindholm, takže nebýt úvodních titulků, zřejmě byste ani nepoznali, kdo režíroval kterou epizodu. Společně dokázali látku, které hrozila divadelní strnulost, proměnit ve velmi „filmově“ vypadající počin pro trpělivé a pozorné diváky, který je radost sledovat a analyzovat od první do poslední minuty. Trochu obsáhleji zde. (16.10.2017)

Historická přesnost je neuvěřitelná - saka, auta, kníry, psací stroje, nahrávací zařízení, projektory.. všechno tvůrci dokonale nastudovali a přenesli na plátno jakoby mimochodem. Skvělým způsobem je zpracovaný vývoj obou hlavních hrdinů, kdy z počátečního nadšení postupně přecházejí v sofistikovanější metody výzkumu masových vrahů. (17.11.2018)

Mindhunter mi přinesl nejsilnější seriálový zážitek roku 2017. Pokud mu něco může v očích diváků ublížit, pak je to trochu paradoxně spojení s Davidem Fincherem, od kterého jakožto autora legendárního snímku Sedm čekáte nějaké to thrillerové vzrušení a příslušné žánrové prvky. Přestřelky, honičky a souboje byste v Mindhunterovi hledali marně, žánrová škatulka thrilleru mi přijde poněkud matoucí, mnohem spíš se jedná o psychologické drama, které trochu připomíná seriál Terapie z dílny HBO. Každopádně tak precizně vymodelované, přesvědčivé a charismatické postavy se v seriálu v téhle míře prakticky jinde nevyskytují. Tady dokonale zapadá každý detail, který může hrát a často taky hraje ve stavbě příběhu svou roli. Pokud vám nevadí, že seriál táhnou především dialogy, tak mu dejte šanci a sledujte dva intelektuály v řadách FBI, kteří se spolu s kolegyní z civilního sektoru pokouší položit základy behaviorální vědě, využít ji v praxi a opakovaně vstupují do kontaktu s mnohanásobnými vrahy a psychopaty, což pochopitelně má dopad na jejich vlastní psychiku. Pro mě je tohle vymazlenost nejvyššího stupně, kterou si jako seriálový fanoušek asi hned tak znovu nedopřeju. Celkový dojem: 95 %. (01.01.2018)

// Fincher v klasicky fincherovském dramatu precizně roztaženém do deseti postupně gradujících epizod, vesele směřujících k mrazivému finále, kdy si divák stejně jako hlavní postavy uvědomí - že vlastně neví vůbec nic. Sežráno i s navijákem. Přerod Jonathana Groffa geniální (a na konci mi došlo, proč byl obsazen), soundtrack chci okamžitě domů, a kde je sakra ta druhá řada? 9/10 (16.10.2017)

Potenciál obrovský, ale když uvážím, že 1. sezóna měla přes 8 hodin, tak bych řekl, že potenciál nebyl plně využit. Protože skutečný obsah byl na úrovni dlouhého celovečerního filmu (3 hodiny), zbytek byla spíš vata, která nevadila, ale nijak neposunula děj či postavy dopředu. Bojím se, že takových pocitů u nových seriálů bude přibývat, když vyloženě filmoví režiséři a scénáristé přecházejí k formátu seriálu. Přesto se těším na druhou sezónu a věřím, že bude lepší než první. (18.02.2018)