Sibiřská škola

Člověk se pořád učí. I Kolyma. V současnosti zhodnocuje (ale naštěstí nehodnotí) svou minulost. A protože jde o počin dostatečně drsný a dostatečně cool, bude se líbit skoro všem... Leč netřeba zapšklosti, ani přemoudřelosti: Třetí hvězda je pro Malkoviche; vyčůrat, pomodlit a furt ve střehu... (2,5*) (02.02.2014)

Silný a podmanivý pohled do duše a života komunity urků - profesionálních kriminálníků. Urkové se vyčlenili v systému gulagů, kde se bezskrupulózní zločinci odsouzení za násilné trestné činy rychle etablovali v novém prostředí a za spolupráce autorit si podřídili na brutalitu nenavyklé politické vězně. Délka trestu a sám režim v táborech, snažící se zlomit vůli k odporu, dal vniknout odolné komunitě s rigidními pravidly a s velmi svérázným pohledem na svět. Po návratu na svobodu svůj způsob života neopustili, naopak ho dále rozvinuli. Urkové nebrali vězení jako riziko práce, ale doslova jako svůj druhý život. Slušelo se aby si urka vězením prošel, protože jinak by se ochudil o polovinu z toho co svět nabízí a nestal by se pravým mužem. Tak pevně provázaná a k systému trestů naprosto netečná komunita vzdorovala sovětské moci tím víc, čím větší tlak na ni byl. Stalin se s problémem vypořádal jednoduše, přesunul urky do okrajových částí své nekonečné říše a ponechal je osudu. A tam, v dnešním Podněsteří, začal příběh Kolymy a jeho přítele Gagarina. (13.05.2014)

Studené a syrové tak, jak jsem i očekávala od tohoto filmu, ale zpracování na mě působilo úděsně. Poměrně jednoduchá dějová linka byla tak překombinovaná, že jsem se často zmítala v čase a to byla velká škoda na úkor celého příběhu o jedné zajímavé dvojce kamarádů Gagarina a Kolymy. Urcké tradice, tetování, jejich zvláštní zvyky a morálka musí být určitě fascinujícím čtením, obzvlášť psaná člověkem, který to všechno v poměrně nedávné době skutečně prožil, ovšem filmová podoba mě zklamala. Myslím, že v tomhle případě by nebylo na škodu předem si o tom tématu něco přečíst. Mně by osobně docela zajímalo, jestli ta trochu oživující složka s bláznivkou Xenjou byla taky skutečná? (18.05.2014)

Velmi zajímavý, leč zároveň rozporuplný film. Především námět je originál, slušné je též zpracování, po formální stránce nelze příliš vytýkat, dokonalá je mizanscéna a dobré herecké obsazení, snad jen Vilius Tumalavicius v roli Gagarina nebyl vždy úplně přesvědčivý, měl jsem ale jednu zásadní výtku. Také vám vadí, že v italském filmu o ruskojazyčné komunitě Urků žijících v moldavském Podněstří mluví většina postav anglicky s podivně iritujícím ,,jakožeruským" přízvukem? (17.07.2014)

Zdařilý návod na to, jak v nuzných podmínkách "nespravedlivé" socialistické represe úspěšně odchovat mládě vraha. Příběh animální, vytapetované lidské spodiny s podivuhodnými "pravoslavně - mravními" kodexy, z něhož jednoho až zamrazí, když si uvědomí, že s takovým svinstvem obýváme jednu zeměplacku. Po zhlédnutí prudce zvažuji, že si nechám na hrudní košíček vykérovat chrám Vasila Blaženého a na zbytek těla sívíčko, ať mám jednodušší pohovory, kdybych se někdy rozhodl pracovat v Rusku. A navíc je to velmi slušivé. Akorát si nevím rady se symbolikou svých činů. Jednou jsem totiž jako bezskrupulózní svině na dálnici přejel ježka a stejným způsobem mám na svědomí ještě nějaké dva zajíce a jednu kočku. Všichni ale byli součástí represivních státních složek, jinak zvířátka samozřejmě miluju! Asi tedy zvolím vykuchané štěňátko se čtyřmi zářezy na pravou půlku. Jediné, co mi na tom vadilo, byl v anglicky mluveném filmu ten debilní Malkovičův ruský přízvuk. Kvůli němu sem tam působil spíš jako Vůl v záhoně. (24.01.2014)