Zpráva o Europě

Nezáživná nuda s v podstate "žiadnym" finále, snažiaca sa byť atmosférická, ale v konečnom efekte je len mdlá. Pri sledovaní tejto „úžasnej“ posádky som si nemohol nespomenúť na posádku zo Sunshine. Nedá sa povedať, že posádku tvoria amatéri a fušeri, no v porovnaní s chladnokrvným a až „nadpozemským“ správaním posádky Icara 2 je to asi ako keby ste vedľa seba postavili Stanleyho Kubricka a Lewisa Teaguea. Ale na Sunshine som myslel nielen čo sa posádky týka. Ako Danny Boyle, tak aj Ekvádorčan (!) Sebastián Cordero, sa snaží teoreticky o to isté. Ukázať vesmírnu cestu mimoriadne inteligentných a profesionálnych vedcov, ktorí si uvedomujú, že ich život je v porovnaní s nezmerateľným vesmírom niečím tak zanedbateľným, až je to smiešne. Rozdiel je priepastný. (26.01.2017)

Hodina žvanění v kokotpitu mezi podivnými přístroji, co dělají "pyp", a telefonování s Hjústnem, dvacet devět minut čurákování na měsíci Jupiteru a polemik, jestli je led dostatečně ledový, a minuta loutkového hlavonožce s led diodama na chapadlech. Ale furt lepší než kolonoskopie nebo tři hodiny s pomatenou plechovou hubou v Kubrikově smrtelné "klasice", kde místo na Jupiter doletíte akorát tak do prdele, protože po cestě chcípnete nudou. (27.07.2013)

Pokus o realističtější sci-fi klasického ražení, ve kterém se sice objevuje nebezpečí (po většinu času spíš tušené než viděné), ale nejde přitom o horor v obvyklém smyslu slova, ale do značné míry jde o návrat ke kořenům klasické sci-fi. Řadí se tak spíš vedle Moon než k Apollu 18. Potud dobré, ba přímo chvályhodné. Problém filmu je ovšem v tom, že se snaží působit poměrně věrohodně, avšak jednotliví členové výpravy (a má jít o ty nejlepší lidi světových kosmických agentur) prostě jako zkušení vědci či astronauti nevypadají. Hrají dobře, v tom problém není, prostě nejsou coby odborníci přesvědčivě napsaní. Film navíc obsahuje několik logických kopanců, z nichž ten největší musím zmínit. Na povrchu Europy přistane modul s celou posádkou, pak se poškodí spojení a dva členové výpravy jej jdou opravovat, přičemž se "nějak" opět ocitnou na lodi na orbitě. Naopak slušná byla atmosféra. Kdyby nebylo chyb, které přiš narušují pokusy o autenticitu, bylo by to výborné. (13.07.2013)

Já to nechápu. Nechápu, že když jsem se u toho vlastně ani jednu jedinou minutu nenudil, že mi to stejně přišlo tak, ehm... šedé! Nevýrazné, ale šíleně. A mrzí mě to, protože pomrkávání na Sunshine se mi sakra líbilo: takže jistě, jsem nesmírně rád za každé další filmové sci-fi, ale z tohoto mám pocit, že si zapamatuji akorát poprvé v (hollywoodském) životě civilního Copleyho a onen úsměvný origin sentinelů z Matrixu. (12.09.2013)

Důvod, proč Europa Report nefunguje, se dá vyložit na principu rovnováhy, která tady v klíčových aspektech dodržovaná není. Každé výborné sci-fi na ní přitom stojí. Dva příklady za všechny. Kubrickova 2001: Vesmírná odysea (na kterou se tady okázale odkazuje) sice bývá zmiňována jako jedno z mála "hard" sci-fi, ale ten svůj vědecký racionální základ vydatně vyvažuje rozměrem mysteriózním až náboženským. Formálně je to v 2001 přítomné prakticky pořád a ten film na kontrastu emocí a chladu/ známého a neuchopitelného stojí: vesmírné lodě tančí Straussův valčík, dlouhé sekvence opravy lodi jsou zintenzivňovány zvukem (hlasité dýchání), racionálnímu vysvětlení se vzpírá závěrečný akt připomínající halucinační trip, a tak dále. Podobně District 9 (už blíž Europa Reportu). V něm se pracuje s dokumentárními prvky (hlavně první polovina), které jsou ale v druhé polovině filmu vyváženy překlopením do žánru béčkového akčního sci-fi. Zase je tam rovnováha mezi zcizující, víc intelektuální a informativní složkou a tou imerzivní a emotivní. Europa Report se sice taky pokouší o kombinaci formální odtažitosti a dramatického jádra, ale ve výsledku v tom spíš selhává. Nekomunikativnost kamerových záznamů je vyvažována přímým oslovováním diváka (velkou komunikativností) v doku-vstupech. Vstupuje tu samozřejmě do hry nelineární řazení scén z found footage, neboli dramaturgická koncepce směřující k postupně gradovanému příběhu. Europa Report ale divákovi odpírá až příliš. Na jednu stranu - a čistě intelektuálně - jde o fascinující pokus o narativní ztvárnění vědecké expedice, jejíž omezená lidská perspektiva dokázala jen zachytit koutkem oka to, po čem pátrala. Na stranu druhou je to jako sledovat přerušovanou soulož bez vyvrcholení, nebo spíš s uroněním jedné trapné kapky na závěr. A ještě jinak: pokud po nás film chce emoční investici do postav, nemůže nám je celou dobu ukazovat takhle odosobněně, a pokud se chce klasické dramatické koncepci vzpírat, musí diváckou mysl dostatečně zaměstnat jiným způsobem (formálně, intelektuálně...), na což tady ty splitscreeny, intermediální vsuvky a drobné "glitche" nestačí. (07.07.2013)