Zpráva o Europě

Důvod, proč Europa Report nefunguje, se dá vyložit na principu rovnováhy, která tady v klíčových aspektech dodržovaná není. Každé výborné sci-fi na ní přitom stojí. Dva příklady za všechny. Kubrickova 2001: Vesmírná odysea (na kterou se tady okázale odkazuje) sice bývá zmiňována jako jedno z mála "hard" sci-fi, ale ten svůj vědecký racionální základ vydatně vyvažuje rozměrem mysteriózním až náboženským. Formálně je to v 2001 přítomné prakticky pořád a ten film na kontrastu emocí a chladu/ známého a neuchopitelného stojí: vesmírné lodě tančí Straussův valčík, dlouhé sekvence opravy lodi jsou zintenzivňovány zvukem (hlasité dýchání), racionálnímu vysvětlení se vzpírá závěrečný akt připomínající halucinační trip, a tak dále. Podobně District 9 (už blíž Europa Reportu). V něm se pracuje s dokumentárními prvky (hlavně první polovina), které jsou ale v druhé polovině filmu vyváženy překlopením do žánru béčkového akčního sci-fi. Zase je tam rovnováha mezi zcizující, víc intelektuální a informativní složkou a tou imerzivní a emotivní. Europa Report se sice taky pokouší o kombinaci formální odtažitosti a dramatického jádra, ale ve výsledku v tom spíš selhává. Nekomunikativnost kamerových záznamů je vyvažována přímým oslovováním diváka (velkou komunikativností) v doku-vstupech. Vstupuje tu samozřejmě do hry nelineární řazení scén z found footage, neboli dramaturgická koncepce směřující k postupně gradovanému příběhu. Europa Report ale divákovi odpírá až příliš. Na jednu stranu - a čistě intelektuálně - jde o fascinující pokus o narativní ztvárnění vědecké expedice, jejíž omezená lidská perspektiva dokázala jen zachytit koutkem oka to, po čem pátrala. Na stranu druhou je to jako sledovat přerušovanou soulož bez vyvrcholení, nebo spíš s uroněním jedné trapné kapky na závěr. A ještě jinak: pokud po nás film chce emoční investici do postav, nemůže nám je celou dobu ukazovat takhle odosobněně, a pokud se chce klasické dramatické koncepci vzpírat, musí diváckou mysl dostatečně zaměstnat jiným způsobem (formálně, intelektuálně...), na což tady ty splitscreeny, intermediální vsuvky a drobné "glitche" nestačí. (07.07.2013)

Některé pozdější komplikace se mohou zdát malinko chtěné a rychlé, a celkově by přišlo vhod 10-15 minut navíc, abychom se více sžili s posádkou. To ale nic nemění na tom, že Europa Report je nejlepším sci-fi filmem svého druhu od Sunshine a jedním z nejlepších kousků žánru found footage. Klaustrofobické, realistické, vypjaté a narativně velmi dobře poskládané tak, aby divák nechtěl odtrhnout oči. (01.07.2013)

Vědátorsky civilní Prometheus s uvěřitelným chováním všech jedinců v minimalistickém i nebývale pravověrném sci-fi podání pro žánrové fajnšmekry. A jedna ze vzácných výjimek, kdy koncept found footage není pouze lacinou obezličkou zastírající nízký rozpočet, ale nedílnou součástí i jedním z hlavním stavebních kamenů působivosti, která těží i z prostého faktu, že se daří vytvořit přesvědčivou iluzi (opakuji iluzi a nikoli realistické ztvárnění) "až to jednou nastane, tak se přitom dotyční budou chovat právě takto". (01.07.2013)

Kdysi jako pozdní teenager jsem ve svém literárním období napsal delší povídku, ve které jsem si dělal legraci z deus ex machina. Představil jsem kandidáta na hlavního hrdinu, rozjel zápletku, a nesmyslně ho nechal uhynout. Např. pilot zachmuřeně vyšel na ulici a spadl na něj z rozestavěné budovy panel. Nebo detektiv uháněl k případu, naboural a zemřel. Nebo vědec na horách sliboval dětem, že až se vrátí domů, udělá palačinky, utrhla se s nimi lanovka a nepřežili. Pointa byla v tom, že to nemělo pointu. Europa Report se nejen hemží neobratnými deus ex machina, ony jsou hlavní vyprávěcí metodou. Jakékoli posunutí děje znamená, že někdo zemře, zcela zas**nou náhodou a zbytečně. Já se dokonce obávám, že to je ideová konstrukce filmu, tj. "no pain no gain" dotažená do patetického absurdna... Ale čím dál víc mě tahle primitivní nota iritovala, pěnil jsem a nadšení z filmu s dobrým námětem klesalo. Čemuž nepřidala ani strašná dřeva ve všech rolích. (26.10.2013)

Líbí se mi, že se poslední dobou tvůrci sci-fi filmů nebojí přicházet se stále novými nápady. Zpráva o Europě sice nezboří hranice originalitou, ale i tak v sobě skrývá plno myšlenek, nad kterými je radno zapřemýšlet. Do toho připočtěte skvělou mezinárodní skvadru herců, kvalitní, i když levné zpracování a máte na světě malý film o, jednou možná, dost zásadních událostech lidstva. (10.01.2016)