Saulův syn

Nemám vůbec nic proti Židům, nejsem nácek a nepopírám existenci koncentračních táborů, ale lepší hodnocení filmu dát nemůžu. Kamera mi silně připomněla hru Resident Evil 4 a jeví se mi jako zajímavá, kladně musím ocenit zvuk, který na mě působil velmi intenzivně, zřejmě i díky kameře, ale jinak jsem byl vcelku zklamán. Film mi zpočátku připadal jako velmi realistický a najednou sleduji Sonderkommando v plné práci, zatímco hlavní hrdina stojí uprostřed místnosti, zírá do nikam a nic se neděje. Chvíli jsem už čekal, že mu některý ze strážných donese kávu a cigaretu. V porovnání s podobným filmem u mě jednoznačně vyhrává Šedá zóna. (21.06.2016)

Na jednu stranu jsem určitě rád, že jsem šel na Saulova syna do filmovém klubu, ale na druhou stranu nebudu zastírat fakt, že jsem byl po projekci přeci jen poněkud zklamán. Paradoxně největší problém jsem měl s onou vychvalovanou kamerou, která většinu času snímá krk, záda nebo obličej hlavního hrdiny a dění okolo se odehrává v rozostřených okrajích. Nemám nic proti jakékoliv invenci ve filmu, ale pokud je to na úkor přehlednosti scén a vůbec variability kamerových záběrů, nemůžu jít s hodnocením výš. Komentáře akademiků a kritiků typu „zapomeňte na ušlechtilý Schindlerův seznam nebo s nadhledem pojatý Život je krásný, tohle je drsná realita“ beru s velkou rezervou i vzhledem k tomu, že ona drsná realita je většinou vyjádřena pouze zvukovými projevy. Saulův syn je hodně specifický film, ze kterého kritici a artově zaměřené publikum udělali lepší film, než doopravdy je. (25.02.2016)

Snad nikdy jsem neviděla syrovější filmové zpracování vyhlazovacího tábora. Film nás vrhne doprostřed chaotického, odosobněného procesu, v němž jde o co nejrychlejší zbavení se lidí, degradovaných na pouhé homogenní masy. Tvůrci se snažili o co nejrealističtější zobrazení, a proto nejsme ušetřeni drsných scén. Vidíme však jen malé fragmenty, neboť nám není dovoleno rozhlédnout se kolem sebe a o tom, co se kolem děje, vypovídá především zvuk. Čeho si hned všimneme je, že namísto hudby slyšíme pouze neustálý hluk a křik, který prohlubuje dojem, že jsme skutečně na místě dění. Avšak mám trochu problém s příběhem. Scénáristka Clara Royer během besedy na Univerzitě Karlově řekla, že jim šlo o to, zobrazit příběh robota, zbaveného lidského prožívání, v němž se najednou probudí lidskost. Hlavní postavu jsme však ve fázi „robota“ prakticky neměli možnost poznat, neboť téměř ihned objeví chlapce, který v něm má lidskost vyvolat. A i poté, co se tak stane a začne hledat rabína, nejsou u něj kromě fanatické snahy zajistit svému chlapci pohřeb zřetelné žádné emoce, tudíž jsem u něj „lidskost“ moc nevnímala. Saulův syn je nicméně silný a působivý film s velmi originálním zpracováním a myslím, že už jen kvůli tomu stojí za vidění. (15.04.2016)

Vypisovať komplimenty na takýto výkon mi príde nepatričné, vyjadrovať sa z pocitov, ktoré ma pri sledovaní Saulovho chlapca sprevádzali, nevkusné. Napadá mi jediné - bolo to zo strany tvorcov poctivé. Od zámeru, cez realizáciu POCTIVÉ tak, že už to asi poctivejšie ani nešlo. (01.08.2016)

Saul fia zaujme především svou neobvyklou kamerou, která působivě dotváří ponurou atmosféru koncentračního tábora, přičemž děsivě vynikne právě při nočních scénách u hořících jam. Snímku také velmi pomáhá skvěle zvolený hudební podtext, který se Vám vryje do paměti. Bohužel, k plnému hodnocení mi zde chyběl nějaký větší morální přesah či rozvedení osudů hlavních protagonistů, jelikož právě v tomto ohledu film k velké škodě jenom "klouže po povrchu". Výsledný dojem také lehce kazí fakt, že hlavní hrdina se občas chová jako iracionálně uvažující blázen, jemuž je pud sebezáchovy zcela cizí. (14.05.2017)

Čekala jsem něco mnohem radikálnějšího a inovativnějšího, co se opěvované vizuální složky týče. (01.04.2016)

Nevzpomenu si, že bych někdy viděl podobně natočený film. Kamera soustředí takřka výhradně na jednoho herce, zatímco to, co se děje kolem něj, snímá jakoby mimochodem. To ovšem neznamená, že by zrůdnost osvětimského tábora byla nějak upozaděna. Často tomu bylo spíš naopak a pohled očima člena Sonderkommanda dal nacistickému běsnění další rozměr. Zapomínat by se nemělo ani na vynikajícího Gézu Röhriga v titulní roli. Nicméně díky odosobněnosti, strohosti a absenci nějakého příběhového balastu byl můj celkový dojem poněkud rozpačitý. Možná je to i tím, že filmu předcházela pověst výjimečnosti, která byla sice do určité míry naplněna, ale přeci jen jsem čekal něco, co mě zarazí do sedačky. A tohle to určitě nebylo. 65% (06.04.2016)

Historie jako ten nejděsivější horor. (13.03.2016)

Normální uzavřený den jednoho Žida v koncentráku. Filmařsky dokonalé, ale je potřeba to vidět a jak se to vztahuje k něčemu jinému než k tomu Židu v koncentráku? (25.03.2016)

Svet holocaustu podľa Laszla Nemesa. Saul v podaní výborného Gézu Rohriga nás sprevádza táborovým peklom. Film je veľmi sugestívny. Všetky nepríjemné veci sú nám prezentované zvukom než obrazom. Ten je natoľko sústredený na hlavného hrdinu, že nemá kedy obsiahnuť všetko šialenstvo okolo. Sualova takmer naivná túžba pochovať svojho syna je natoľko silnou motiváciou, že každý jeho čin a pohľad je motivovaný a pochopiteľný. To že je absolútne irelevantný a bláznivý je nepodstatné. Úvodná scéna v spaľovni a pri horiacich jamách sú veľmi dobre vydramatizované. Pre mňa je ale najsinejšou scénou finále a Saulovo zúfalstvo z celej situácie až k finálnemu úsmevu. Ako debut dokázal Nemes aktualizovať aj po toľkých rokoch a filmoch veľmi špecifický pohľad na túto tému. Stále to nie je ale film, ktorý by mi naplno predal bezútešnosť a hrôzy koncentračných táborov. Po Wilderových Mlynoch smrti mi zostali obrazy v živej pamäti aj dnes. Saul ide výraznejšie umeleckejšou rovinou. Mustang sa mi ale v rámci oscarových nominácií páčil viac. Saulov syn je ale rozhodne film, ktorý hravo ukazuje že Európa má stále čo povedať a Amerika sa skrátka stále nechytá. (10.04.2016)

Musím si promyslet, co napíšu, ale čekal jsem to mnohem více sugestivní. (25.02.2016)

mrazivě autentické a originálně pojaté bezesporu ano, jenže ta netradiční kamera je po chvíli pěkně otravná a hlavní postava Saula, který se po celou dobu chová jako naprostý idiot, je v té otravnosti bohužel ještě o několik levelů výš.. takže za 2* (29.09.2016)

No, letní komedie to opravdu není... Ale na pětníku je tam řečeno téměř vše o druhé světové válce, tedy že náckové byli opravdu neskuteční zmrdi a kdo se jakýmkoli způsobem k jejich odkazu hlásí, je ještě větší! 5/5. (25.07.2017)

Saulův syn je velmi chytře vystavěný film. A těch chytrých prvků si všimne, myslím, i divák filmovou teorií nepolíbený. Kamera ani na chvíli neopouští hlavní postavu. Vše sledujeme jakoby jeho očima, ale namísto očekávaného hlediskového záběru, který tak či tak působí nepřirozeně, je použit záběr přes rameno, díky němuž nepřicházíme o kontakt s "hrdinou" (tentokrát v uvozovkách velmi případně). Neustálé přeostřování navozuje jaksi podvědomě pocit, že vše vnímáme optikou člověka, který se naučil koncentráčnickou hrůzu své práce ignorovat, aby nezešílel. Proto vidíme ostře zadní plán pouze, pokud se Saul soustředí na splnění své mise pohřbít svého syna. Oproti tomu rutinu odklízení zplynovaných těl pozorujeme jen rozmlženě. Výsledkem je nebývalá distance v pohledu na odosobněnou, nelidskou mašinérii nacistického plánu, jak zbavit svět "židovského neřádstva", což je ve výsledku velmi působivé. To, co nám zprostředkovává emoce, je zpravidla zvukový mix, který diváka vrací zpátky na zem a nutí ho, aby zároveň pociťoval hrůzu toho všeho. A konečně - scénář. Poněkud absurdní zápletka (na druhou stranu působící jaksi patřičně v absurdním prostředí fabriky na smrt) je ve skutečnosti geniálním tahem, jak umožnit hlavní postavě (a spolu s ní i divákovi) opustit prostor vymezený cyklonovými sprchami a pecemi na mrtvoly a odhalit tak další ozubí celého soukolí. Díky zvolené premise příběhu se tak Saul Ausländer může vydat i mezi přijíždějící konvoje, k četám vysypávajícím popel do řeky a nakonec i za zdi tábora. (31.07.2016)

Príšerná kamera, ktorá sa ani nehne od zátylku hlavnej postavy. Všetko sa sústredí len na Saula, ku ktorému si ale nevytvorí divák žiadny vzťah a ťažko chápať jeho konanie. To všetka hrôza, čo sa deje okolo neho, akoby nebola dôležitá, len sa to tak mihá v pozadí, väčšinou rozostrené, takže to nedokáže vyvolať ani žiadne emócie, čo je vo filme z koncentračného tábora dosť problém. Pre mňa jeden z najslabších filmov o koncentrákoch, ktoré som videl. (19.03.2017)

"Historická skúsenosť zvnútra nevyzerá ako pohľadnica. Vyzerá ako skutočnosť." Film o holokauste alebo film o hľadaní vykúpenia? Príbeh človeka v príbehu o mašinérii neustáleho pohybu, zaneprázdnenosti, kde nie je priestor na morálku. Desivý príbeh, krásny film. (22.02.2016)

Vďačný námet pre filmárov a opäť silný príbeh. Lenže do priemeru, ho paradoxne stiahla mnohými vyzdvihovaná forma. Toto nieje horor ( vo fantastickom zmysle slova ), kde sa divák bojí viac nevideného ako videného ( viď JAWS, ALIEN ). Práve pohľad na situácie okolo Saula, by snímku pridalo na realistickosti a sugestívnosti v plnej poľnej. Koho môžu vystrašiť a zhnusiť zábery na pár ,,zamestnancov,, Sonderkommanda v takmer ´´intímnych´´ záberoch, keď ta najväčšia hrôza sa odohráva mimo nich. (16.01.2018)

Holokaust, ako sme ho ešte nevideli, tu je vyrozprávaný neuveriteľný príbeh, ktorý ukazuje na najvyššiu hranicu krutosti a nerešpektovania ľudského života. Vo veľkej časti ide o historický presný film ktorý sa snaží zobrazovať neľudské podmienky v koncentračných táboroch neustály boj o prežitie, boje medzi väzňami, surové zaobchádzanie príslušníkov SS, ale aj ohromnú korupciu a nie len medzi väzňami. Vo filme síce sa nehovorí o názve koncentračného tábora, ale išlo o Osvienčim. Presvedčia nás o tom historické fakty ukázané vo filme. Práve z Osvienčima pochádzajú fotografie urobené väzňom z leta 1944 na ktorých sú ešte nezničené krematória. Ďalej práve tu došlo 7.10.1944 k vzbure sonderkomanda (židovskí väzni zamestnaní pri spaľovaní mŕtvol) podpálili IV. krematórium a zabili 3 esesákov. Pri potlačení vzbury esesáci zastrelili 450 väzňov sonderkomanda. Môžeme hodnotiť film o holokauste? Podobnými filmami na túto tému sú Šedá zóna, 2001 a Útek zo Sobiboru, 1987. (07.04.2016)

Brutální, beze špetky sentimentu, jako den u sonderkommanda. (27.02.2020)

Extrémně těžko pochopitelný svět pro diváka zvyklého dnešním podmínkám. Při sledování člověk musí zapomenout na veškeré fungování společnosti, jak ji zná, a to zejména na lidskost, bezpečí a důstojnost, které ve světě Březinky neexistují. Nemes nám vše předkládá suše a samozřejmě jako přirozené prostředí. Nikoho nepřekvapí, že zemře pro nesmysl, že ho někdo udá, že mu pod rukama za noc projdou stovky zplynovaných těl. Je to součást všední reality. A právě tahle samozřejmost je tou největší zvráceností celého dění na plátně, které postrádá pro diváka veškerou logiku.. (14.06.2016)