Hunger Games: Vražedná pomsta

Mnohem lepší, než první díl. Temnější, drsnější, režijně lépe zvládnuté a stejně tak i herecky (Jennifer neskutečně potěšila). Zajímavá je v tomto případě jedna věc, že druhá část knižní série byla dle mně ta nejslabší, ale v případě filmového zpracování dvojka jednoznačně kraluje. Už se těším na Mockingay. (25.01.2014)

Bohužel, průměr nastavený prvním dílem charakterizuje i dvojku, přestože příběh mohl a také měl být zajímavější a jména všech herců jsou stále uchu více než lahodící. Formálně takřka na úrovni jedničky, stále bez větších emocí a věrohodnosti načrtnuté společnosti- vše vyznívá chladně a strojeně, v některých pasážích zase přespříliš efektně a hlavně zbytečně zdlouhavě. Scény z arény, které měly být vrcholem filmu, působí spíše jako nezbytný prvek k naplnění očekávání a k vytvoření dostatečně silného odrazového můstku vstříc dalším pokráčování. A jestliže v jedničce velmi dobře zafungovala romantická chemie mezi ústřední dvojicí, zde byl jejich vztah rušen jednak neustálou přítomností třetí osoby a jednak do zblbnutí omílanými frázemi o "hrozbě pro stát" a "ztělesnění nezávislosti". Naštěstí obrazové a zvukové zpracování je téměř bezchybné a finální zvrat dostatečně uspokojivý a nadějný na to, abych Vražednou pomstu raspektoval jako pouhou předehru a těšil se na příchod velké revoluce. Tam už to ale bude chtít trochu víc zabrat :) 60% (10.12.2013)

Rozmanitosť postáv, príbehu, a sci-fi vizualizácie je zvládnostá s noblesou, réžia sa miestami hrá na rozhraní s gýčovosťou, ale v tejto časti som to zožral akosi rýchlejšie. Frances Lawrence vie ten svoj gýč naservírovať na zlatom podnose a ja mu to žeriem aj s navijakom. Dej je mierne rozťahaný, niektoré pasáže sú zbytočne zdĺhavé, ale o to viac následne rozprúdia krv akčné scény. Oproti prvej časti veľký posun vpred. 80%. (25.12.2016)

Nesporně lepší, ale stále ne (dost) dobré. Lawrence si uvědomuje, že papírem šustící dialogy plné životních mouder a velkých pravd mohou zachránit jen herci s velkým há a tak se snaží neherecké brávíčkáře typu Hemswortha s Hutchersonem upozadit co to jde. A v první polovině mu to i vychází. Ovšem jakmile mu vstupem do arény odpadne možnost opřít se o Harrelsona/Hoffmana/Tucciho//Banksovou a především Sutherlanda (tomu slouží ke cti, že jednoho z nejhloupějších záporáků dokázal uhrát s noblesou), tak je v háji on a s ním i celý film. Rázem je odkázán pouze na krasav(i)ce bez talentu a jejich neumětelství nedokáže zamaskovat ani důrazem na solidní akční složku, která však dojíždí na to, že se vše podstatné (a zajímavé) odehraje mimo obraz. (26.01.2014)

Kvalitativní š/sk/ok roku. Přestože předchůdce Catching Fire smrdí jak týden staré použité tampóny a předloha je jednoznačně nejhorším dílem trilogie (zn. první polovina Stmívání, druhá obšlehnuté Hunger Games), podařilo se adaptaci nejenom napravit de facto všechny vady prvního dílu, ale i překonat svůj literární předobraz. Mizí mechanické převádění detailů, nesoustředěnost na celek, rozkouskování na jednotlivé úseky podle dějiště, nulová charakterizace postav, tematická vyprázdněnost i k posrání otravná roztřesená kamera, jimiž jsme byli obohaceni minule, a vše je podřízeno zcela jednoznačným ústředním tématům: počátky odboje, role slabého jednotlivce v rodící se revoluci a jeho faktická nicotnost ve srovnání s totalitní mašinérií, a především vztah mezi mediální konstrukcí a realitou a dopad, jaký má tento rozdíl na účastníky a spoluautory masami zbožňovaných smyšlenek. Je bizarní, že navzdory zahlcenosti původních Hunger Games expozicí se veškeré podstatné a nezbytné informace o fungování Collinsové fikčního světa, o postavách a jejich vztazích dozvídáme až teď. Jsou rozvíjeny i motivy, které Collinsová geniálně propracovala až v následujícím Mockingjay, jmenovitě třeba úloha symbolů v moderní válce. Potěšme se tedy pravděpodobně nejlepším příspěvkem v celé filmové tetralogii, neb vězme, že adaptovaný Mockingjay bude kvůli rozdělení, a tedy očekávanému opětovnému soustředění na doslovné zachycování stát pěkně za hovno. (09.12.2013)