Hunger Games: Vražedná pomsta

Asi to není tak blbé jak jednička, ale pořád docela blbé, a pořád to trpí všemi neduhy, které si člověk představí, že můžou vyvstat při adaptaci románu do filmu. Aspoň je tady konečně nějaký blonďák, který oplývá charismatem, abych se úplně nenudila, ale pořád nechápu tu tendenci zaplnit film charismatickými herci, ukázat je dvě minuty a zbytek dvou a půl hodinové stopáže zabírat nadějné hvězdičky bojující s digitálními triky a nedostatkem hloubky svých postav. A taky bych chtěla způsobit nějakou revoluci, ve které by vzbouřenci vyřvávali, že to prostě nejde, aby se normou stávaly filmy blížící se svým tvráním ke třem hodinám, které první hodinu řeší něco, ve druhé přeskočí do úplně jiného žánru a ve třetí části si otevřou milionem otázek dveře k dalším pokračováním. Zatraceně, to je jako kdyby třeba Highlandera rozpitvali do čtyř filmů. Takové plýtvání filmovým časem není nic jiného než rouhání. Ale to jsem se rozčílila víc, než jsem původně chtěla. Ať si teda z těch telenovelových jednohubek pro teenagery dělají seriály, ale jako film tahle látka nefunguje a ne a ne a ne. (10.05.2014)

Dvojka Hunger Games je v mnoha ohledech vyzrálejší variací na svého předchůdce. Nabízí o třídu lepší režii, scénář i herecké výkony, představení totalitního režimu není jen útržkové, ale opravdu intenzivní (koho máte nenávidět, toho budete nenávidět) a Jennifer Lawrence se z "pouhé" sympaťandy přetavila v plnohodnotného tahouna, který má na to být vůdcem. Není to bez chyb (především romance s Galem z Okrsku 12 je pořád jaksi nadbytečná), ale filmu nechybí spád, emoce, výborně natočené scény a co je možná největší tvůrčí vítězství, má to skoro dvě a půl hodiny a přesto to nenudí! Nemám nejmenší důvod se na další díly netěšit. Vražedná pomsta je příslibem toho, že se bude na co dívat. (21.11.2013)

Navzdory šalamúnskej záchrany vlastných životov, posledný víťazi 74. ročníka Hunger Games, Katness a Peeta podnikajú turné po 12 obvodoch štátu, kde s ľudmi spomínajú na zosnulých, či oslavujú svoju "výhru" v turnaji. Za usmiatymi tvárami sa v skutočnosti skrývajú pocity znechutenia. Aby toho nebolo málo, v 75 hrách sa v aréne stretnú víťazi predchádzajúcich ročníkov. Katness a Peeta sú opäť v ohrození. Z pohľadu zábavy, prešpekulovaných foriem útoku na účastníkov hier, sa snímok posunul v pred. Je živší, akčnejší, o tom niet pochýb. Presto všetko, nie je o moc lepší v porovnaní s prvou časťou. Na skutočnú zmenu budem čakať. Ako na teba - Jennifer! (10.02.2014)

První díl se snažil těkavou estetikou, opulentními přelety kamery, velkolepými davovými scénami a velikášskými gesty dosáhnout dojmu, že v tomhle příběhu jde prostě o něco víc (a nešlo). Ironické je, že druhý díl toho skutečně dosahuje zcela naopak pomocí poctivého promyšleně nenápadného stylu, důrazem na dramatické konfrontace jedince s jedincem a často pomocí výmluvných zámlk namísto velkých slov. Jinými slovy, druhým Hunger Games se podařilo vyvrátit mnohé z toho, co jsem vyčítal prvnímu dílu. Aniž by přestaly být upřímnou a přímočarou zábavou pro mladé publikum uvyklé srozumitelně zprostředkovávaným pravdám v zapamatovatelných sloganech (což mi samozřejmě může vadit, ale je to problém můj, ne filmu), daří se jim na omezeném prostoru rétorických operací diktovaných cílovým divákem vytěžit z de facto politického tématu maximum. Více viz tady. (08.02.2014)

Je vcelku paradoxní, že ve druhých Hunger Games, kterým jejich apriorní kritici vytýkají jakousi twilightovskou pubertální romantiku, v podstatě žádná romantika není. Respektive není jí tam zásadně víc než v jiných hollywoodských blockbusterech. Zkrátka romantická linie mezi Katniss, Peetou a Hurikánem je tentokrát značně upozaděna a slouží spíše jen k hloubkovějšímu prokreslení charakterů a k vykreslení emočního rozpoložení kladných postav uvnitř zkušenosti totalitního systému, než aby byla středobodem všeho. Jinak jde o poměrně drsnou dystopickou sci-fi. Vrchní Kapitolané se proměnili ze srandovních barevných paňáců na bezskrupulózní totalitářské svině, jež budí respekt. První polovina filmu šlape výtečně, divák se dozví více o fungování daného světa. Přítomná socio-medio-politická linie nepůsobí hloupě. Nejslabší je nakonec část v Aréně, v níž musí dojít alespoň k několika akčnějším scénám (do té doby se jedné o značně konverzační film), která do značné míry jen variuje dění z prvního dílu. Chápu, že to tam muselo být, ale dokud byli hrdinové na vítězném turné a zprostředkovávali vztah mezi utlačovanou veřejností a vládnoucí vrstvou, bavil mě film o něco víc. Úplný závěr pak přišel příliš náhle - to, co bylo jen řečeno, bych klidně ještě v pár scénách přímo zobrazil. Každopádně na další pokračování se těším. (21.11.2013)