Už teď mi chybíš

u těhle filmů je dopředu jasné o čem budou,jak dopadnou a že budou smutné.Pak je otázka,jak se toho chopí tvůrci,zda půjde o poctivého dojiče emocí jako třeba My sisters keeper,nebo o prvoplánovou záležitost.Tohle je spíš ten druhý případ a jakkoliv se na plátně děly smutné věci,které asi těžko pochopí někdo kdo si tím neprošel,mě osobně ten film spíš vadil,než by mě dojímal a to je u podobného druhu filmu docela špatně.Za celou dobu jsem se nedokázal sžít s postavami a jejich osud mě tak ve finále nedojmul ani nijak extrémně nezasáhl.škoda...chtěl sem se nechat dojmout...40% (03.07.2017)

Fňuk filmů o smrtelných a smrtících diagnózách jsou mraky, tenhle je ale jiný. Nemocná je nejen akutně nesympatická, ale navíc ukazuje, že příznakem každé vážnější nemoci je zvýšená hladina sobectví. Ať jde o ženu s rakovinou nebo muže s rýmou, každý nemocný myslí na sebe, na sebe a pak až na sebe. A čím je mu hůř, tím víc omezuje už tak omezený prostor, kam zahnal všechny své blízké, až nakonec vše zaplaví Mé nemocné já. Výjimky existují, samozřejmě, stejně jako existují víly a vlkodlaci (tzv. pravděpodobnost „prý“). Milly je navíc taková ta přátelská mihule, kolem které jen tak proplujete a ona se na vás přisaje a odsaje, až když z vás zbude jen ohlodaná kostra. No a Jess je ke své smůle rybka k nakousnutí. Oběma přihrávají dva mořští slimáci, horší exemplář je klučina Kit, který patří k Milly a Jessin Jago Bago Mago (nebo jak). Ani blízcí nemocných to nemají lehké, když nemoc ignorují, pacient je lítostivý a nevrlý, když ji dramatizují, je lítostivý a nevrlý. Tady je střední cesta opravdu zlatá. Pro obě strany. (13.03.2017)

Emócie to malo asi vyvolať silnejšie. Hodnotenie nie je založené na celkovom prežití a precítení toho, čo sa deje, skor tak všeobecne na dobrom spracovaní. Odľahčovanie deja vzhľadom na vývoj príbehu bolo vítané a hoci je asi jasný záver už dávno dopredu, radi sa pozriete, ako si hlavné postavy žijú svoj a zároveň aj spoločný svet. Ale nebolo mi všetko jedno, to by som klamala. (30.05.2017)

Vlna docela vkusných filmů o umírání pokračuje. Takže kapesníky ven a užijme si poměrně civilní kus i několik slušivých hereckých výkonů. Obě mají fajn manžely, znají se řadu let, a zatímco jedna má po několika neúspěšných pokusech s otěhotněním šťastnou novinu, druhé se kvůli jiné novince rozpadá současný svět. Sledujeme hodně motivů, ale vévodí jim téma pevného přátelství a téma vyrovnávání se s rakovinou. Čímž se projeví mírná marnivost, nestálost a sebestřednost jedné z nich. A právě tím ovlivní všechny kolem. Režisérka Catherine Hardwicke se drží osvědčených amerických postupů (ač film vznikl v britské produkci), stejně jako v podobně laděných filmech svírá otěže citového vydírání pevně ve svých rukou, zároveň je mile sarkastická a lidská. Není to sice tak čisté, zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby jsme viděli jinde lépe, ale Toni Colette a Drew Barrymore se skvěle doplňují, takže nakonec dobré!! (21.03.2016)

Hmmm,tazko to hodnotit,aj sa mi to pacilo,aj nie,co sa tyka pribehov zo zivota,k comu bohuzial patri v dnesnej dobe aj rakovina som videl napriklad film Griffin a Phoenixova,zanechalo to vo mne nieco,na co sa nezabuda a dojalo ma to tak,ze som sa neubranil slzam viackrat,bolo to smutne no zaroven uzasne nadherne,ale Uz teraz mi chybas vo mne nevyvolalo ani slzicku,neviem preco,ale chyba tomu nieco,no aj tak to bolo pekne,takze davam 4 hviezdicky so zazmurenym jednym okom...:-) (11.01.2017)