Bílá královna

Po shlédnutí Bílé královny musím říct, že se určitě jedná o lepší historický seriál ze světa anglického aristokratického středověku. Má to dobrý námět, kvalitní středověké prostředí, mnohdy některé díly nabízí i solidní příběhové přesmyčky, které mě lákají do dalšího sledování. Jenže k tomu všemu je tady strašný množství romance a navíc je Bílá královna a ženské kolem ní tak strašně hysterické, že jsem měl co dělat, abych ty kecy o dětech vůbec ustál. Po shlédnutí podobných seriálů ale okamžitě tušíte, kde autor Hry o trůny sbíral inspiraci… (05.03.2021)

Za vším hledej ženu aneb jak by to vypadalo, kdyby ve Válce růží hrály hlavní roli příslušnice nežného pohlaví. Jistěže se během těchto mnohaletých bojů našla řada vyjímečných šlechtičen, které nemalou měrou přispěly do rodových rozbrojů a kupříkladu role Margaret Beaufortové, Margaret z Anjou či Elisabeth Woodvillové zde ani nebyly příliš zveličeny, ačkoliv poslední jmenovaná tu byla až příliš démonizována. Na druhou stranu Anna Nevillová či Jacquetta de Luxembourg takový vliv rozhodně neměly. A ani osudy Jane Shore tu nejsou příliš věrohodné. Nicméně seriál se poměrně věrně drží historických reálií, což potěší. Méně už potěší zdlouhavost, přehnaná romantika a až příliš velký počet intrik. Skoro to vypadalo, že na královském dvoře není jediná žena, která by neměla v něčem prsty a byla alespoň trochu normální. Ale chápu, že předloha byla primárně určena našim lepším polovičkám. K hercům nemám výhrady. Podle očekávání hrál z mužského ansáblu prim James Frain jako králotvůrce hrabě z Warwicku a ženským partům vládla naprosto perfektní Amanda Hale v roli fanatické a ambiciózní Margaret Beaufortové. V pozdějších dílech nebyl špatný ani Aneurin Barnard, který se pomalu proměňoval v Laurence Oliviera a jeho Richarda III.. Celkově to nebylo vůbec zlé, ale je škoda, že tvůrci, snad z nedostatku financí, celou věc nepojali trošku ve stylu Tudorovců, kteří na White Queen de facto přímo navazují. Asi by to bylo normálně za méně, ale protože mám pro středověk i Válku růží slabost, dávám 80%. (01.12.2013)

Lekce historie z Bradavické červené knihovny. A tím rozhodně nemyslím nějaké stranění červeným, Lancasteři, a vlastně všichni muži, jsou zde totiž až do posledního dílu série zobrazení jako neschopný plevel, se kterým intriky bílých lomcují ze strany na stranu. A nejen oni, celá historie se totiž smrskla na kouzlení a řešení osobních problémů a vendet žen obou rodů, zatímco opravdová politika se odehrává za zavřenými dveřmi, a ony s pomocí svého šarmu, čárymárů a boží prozřetelnosti tahají za nitky. Rámcový děj jednotlivých dílů se pak omezuje na to, která z nich a kolikanásobně zrovna rodí, popřípadě umírání jejich ratolestí z těch či jiných důvodů. A i přes tu červenou jsou postavy černobíle ploché jak prkna, všichni hodní jsou krásní a milí, všichni zlí naopak odporní, slizcí a drzí, jediným zajímavým aktérem byl samotný Kingmaker, ale ten, jak víme, bohužel nežije věčně. V kontrastu s povedeným vizuálem a krásnou hudbou je pak v druhé polovině naprosté selhání v maskování veku postav, kdy starší aktéři pouze rozpustí velkolepé účesy a vymění bohaté róby za hadry, zatímco v obličeji vypadají stále jako ta jejich dítka, která ještě přežívají. To souvisí i se zmateným skákáním v čase, žádné zápletce se totiž nevěnuje víc než půl hodiny a roční období se v ději střídají stejně rychle jako jednotlivé scény. Ano, chápu, že emancipace žen a whatnot je dnes v kurzu, ale takto jednostranným pojetím hyzdit anglickou historii prostě JE jedním z největších seriálových failů BBC. Takhle prosím ne. (02.09.2013)

Příběhy tří žen, kterým je anachronicky vnucovaný větší vliv na historické události, než jaký skutečně měly. Každá z nich vzbuzuje určité sympatie jenom v těch nejzranitelnějších momentech. Ze tří hereček svůj part zvládá nejlíp Rebecca Ferguson. A jak je bohužel zvykem, zvýraznění ženských postav jde částečně na úkor jejich pánských protějšků. Bohužel nejvíc Bílou královnu sráží dolů scénáře. Ponechám stranou vyslovené hlouposti, jako je volný prostor pro intriky královny v klášteře nebo "zázračně zachráněný" princ. Do deseti dílů se tvůrci především snažili dostat až moc událostí. Výsledkem není bohatý děj, ale to, že postavy nejsou rozvíjené, ale často jenom mluví o tom, s kým se spolčil králův bratr a jak velké šance má nějaký Tudor na trůn. Tyhle postavy zkrátka jenom těžko budí nějaký záchvěv emoce, když jim usekávají hlavu nebo k tomu dávají rozkaz. A nepřekvapivě pak seriál končí bitkou, kterou (ha, spoiler) vyhraje nějaký týpek, se kterým jsme strávili minimum času a jeho triumf vskutku není happy end, jelikož se na trůn dostal přes čtyři mrtvoly, z toho dvě děti. (24.09.2015)

První epizoda naznačovala romantické cosi, ale to se od druhé epizody změnilo. Nic proti Hře o trůny, ale tohle byla teprve pořádná hra o trůny oproti které je Hra o trůny spíše hra o vládce pískoviště! Ostatně Martin se prý dost dost těmito událostmi inspiroval, tak to bude asi tím. Škoda jen trošku slabších akčních scén. A ještě nikdy se mi nestalo, že bych u seriálu během deseti dílů měl rád a následně nenáviděl (i v obráceném pořadí) prakticky všechny postavy. (12.02.2014)