Touha po životě
Chce się żyć
Vôľa žiť
Life Feels Good
Life Feels Good
Life Feels Good
Režie:
Maciej PieprzycaScénář:
Maciej PieprzycaKamera:
Paweł DyllusHudba:
Bartosz ChajdeckiHrají:
Dawid Ogrodnik, Arkadiusz Jakubik, Katarzyna Zawadzka, Anna Karczmarczyk, Gabriela Muskała, Bożena Stryjkówna, Kamil Tkacz, Janusz Chabior (více)Obsahy(1)
Mateuszovi diagnostikovali detskú mozgovú obrnu a lekári jeho matke oznámili, že nikdy nebude schopný s ňou komunikovať, ani vnímať svet okolo seba. V skutočnosti je však chlapec intelektuálne v poriadku, je to jeho telo, ktoré ho zrádza, a nie jeho mozog. Celé roky trávi tým, že sa snaží dať svojmu okoliu najavo, že ho vníma a chápe, až napokon s pomocou svojho okolia dokáže túto komunikačnú bariéru prelomiť. (RTVS)
(více)Recenze (97)
Na úvod chci říct, že Vím, moc dobře, že Mateusz Rosiński jsi tohle nikdy nepřečte. Třeba,jo, člověk nikdy neví. Jedno , ale vím, že život stojí za to žít, proto Mateuszi bojuj ze všech sil. Vím, že Tě čeká spoustu dalších skvělých zážitků.Máš bezesporu výbornou rodinu. Hodně štěstí, Mateuszi. Dawide Ogrodniku tleskám Ti za herecký výkon ve ztvárnění Mateusze Rosińskiho, klobouk dolů. Oceněni je ve správných rukách. ()
Můj nejsilnější zážitek ze Zlinfestu 2014. Neskutečně dojemný příběh. Ani si nevzpomínám, kdy naposledy jsem na víc než polovinu filmu koukala skrz potoky slz...Skvělí byli oba představitelé hlavní role (Kamil Tkacz a David Ogrodnik) i podmanivá hudba Bartosze Gajdeckého. ()
Jak je těžké být rostlinou... a přesto - chce się żyć! Mateuszova cesta za lidskou důstojností přes hranice botanické říše, dlážděná smutkem, lemována osaměním, zkrápěna zoufalstvím... naštěstí i s doprovodem bezvýhradné lásky, lidského soucitu, neutuchající naděje a humorného nadhledu - i tak otázka zní - kdo z nás by si dokázal říct - "jest dobrze"? ()
Jako objektivně musím uznat, že se Polákům tento film fakt povedl. Ale celá ta tématika už mi přijde hrozně ohraná, možná je to i tím, že jsem za poslední dobu viděl podobných filmů hned několik. Všechny mají stejný účel a tak se pro mě stávají lehce monotónní. Nicméně se mi podařilo film dokoukat, a proto Polákům pošlu 4 hvězdy, aby jim to nebylo líto :))) ()
Podle uchopení tématu bych zde čekal jako původce filmu spíše Hollywood a proto jsem byl hodně zvědavý, jak si s tím poradili Poláci. Nutno říct, že jsem byl a vlastně i pořád jsem strašlivě zklamaný, jelikož co se týče režie, zbytečné délky scén, jejich stavby, naprosto chybějícího rytmu a s tím související otravnou malátností, měl jsem zhruba první 3/4 stopáže pocit, že se dívám na novodobý český film (s lepšími herci - Ogrodnik herectví, Zawadska půvab, Jakubik sympatie). Nápad s "ozuovským" snímáním (tedy ne tak docela, zde nikoli z pozice sedícího, ale ležícího člověka) je sice hezký, ale stejně jako statičnost kamery mi nepřipadal filmu příliš prospěšný. Nabízí se vysvětlení, že zvolené postupy výborně souzní s tématem, ale mému oku připadaly tak křečovité a křečovitě pospojované, že jsem to nepřikládal ničemu jinému, než neumětelství režiséra. Směrem ke konci ale film začal najednou fungovat, způsobovat kromě lhostejnosti, ospalosti a nasranosti dokonce lehkou katarzi a tak jsem nakonec musel "špatnou" většinu snímku přičíst v celkovém hodnocení k dobru, jelikož ať už to byl či nebyl záměr, i z doslova přetrpěných 70 minut může nakonec vzejít překvapivě dobře fungující (a zvláštně nedivácky-divácký) film. Jo a obešel bych se bez klasického klišé o tom, že i prosťáčkovi se líbí prsa. 3,5* ()
Podobné filmy bývajú pre diváka veľmi silne emočne vypäté, ale tento nehraje na city okázalým spôsobom. Ukazuje skutočný príbeh postihnutého chlapca a robí to triezvo a vkusne. Dramaturgicky si vypomáha "forrestgumpovským" rozprávaním a dopĺňa myšlienkové pochody hlavnej postavy divákovi. Absolutórium patrí hercom Dawidovi Ogrodnikovi a Kamilovi Tkaczovi. Tento poľský snímok je ľudsko čistý, má silné scény, decentný vtip a pôsobí ako balzam. Veľmi pekný film. ()
Nahlédněte do nitra své duše. Zase jeden důkaz, že film dokáže zprostředkovat pocity druhých, jako kdyby je zažíval sám divák. Děkuji za podobné snímky člověku umožňující pochopit věci dosud skryté. 84%. PS: Herci hrající Mateusze ve všech věkových kategoriích byli bezchybní. ()
Je to chlapák tenhle Mateusz. Bouchnul si do stolu, má rád kozy a to je dobře. Tak to má být. Ogrodnik velmi dobrý. Za jedno zhlédnutí to určitě stojí, ale já si na citové vydíračky na filmovém materiálu moc nepotrpím. I tohle je život... ()
Za všechny své špatnosti jsem dostal doživotí v částečně nefunkční slupce. Mateusz má proti mě výhodu v tom, že nikdy nezažil, jaké to je, když všechno funguje, jak má, já na druhou stranu na tom nejsem tak špatně, abych byl odkázán na to, až si vedle mě sedne někdo, kdo začne listovat v Playboyi. Tímto úvodem jsem chtěl říct, že mi byl Mateusz krajně sympatický, do této postavy jsem se dokázal vcítit a filmaři z Polska mi opět dokázali, že své práci rozumí. Kéž by si z nich naši tvůrci vzali příklad, snad by z českých filmů konečně vymizely dialogy, u nichž bych si nejradši vrazil do obou uší stovku hřebík. Toto byl příklad výborně napsaného a ještě lépe natočeného příběhu, který mě opravdu dostal. Mateuszův osud byl jasnou předlohou pro drama (když ne přímo pro tragédii), ale Polákům se podařilo zakomponovat do snímku i nenápadné (ale o to lepší) záblesky humoru. Když si představím, v jakou patetickou hrůzu by tuto záležitost překopali Američané, už bych odpadoval, Poláci ode mě naopak dostávají plný počet hvězdiček. Mě ale neberte vážně, já jsem určitě nebyl nestranným divákem. ()
Další skvost na letošním Febiofestu. I přes tragické téma čiší z filmu životní síla a optimismus. Až do závěrečných titulků jsem nechtěl věřit (a nevěděl jsem to), že Dawid Ogrodnik (představitel hlavní role) není vážně postižený a všechno to takle bravůrně dokázal zahrát. Mé hodnocení: 85%. Viděno: 22.03.2014 (Febiofest 2014). ()
Mateusz v obou hereckých kreacích, malé i velké, obdivuhodný, přesvědčivý, strhující. Tuším, že to tatínkovo "dobrze jest" si budu opakovat hodně dlouho. Když mu trhali zuby a pak maminčino "co jsme Ti to udělali", tekly mi slzy... Filmová poklona do Polska. Film ostrý jak žiletka, zařízne se sakra rychle a bolí... ()
26 let nemoci světu vůbec nic říct ... Krásný film, chvílemi smutný, chvílemi veselý, ale hlavně podle skutečné události. Příběh Mateusza, kterého lékaři považuji intelektem za rostlinu a jediní, kdo mu věří, jsou matka a otec, je velmi dojemný. Zvláště se mi líbila trpělivost a obětavost obou rodičů. Herci v hlavní roli byli úžasní, ani chvilku jsem o jejich handicapu nepochybovala. ()
Tak tohle se Polákům teda moc povedlo. Film který se nemůže nezalíbít. Moc rád jsem strávil čas ve společnosti s nemocným Mateuszem (jehož představitel byl ve své roli naprosto vynikajcí. Lépe vystihnou postavu nemohl. Vážně, bravo.) Hodně mě ovlivnilo i to že je film podle skutečné události a i to s jakým citem byl natočen. Víc v dnešní době takových filmů, takových které opravdu diváka potěší a zahřejou u srdce. Nádhera.:-) ()
Velký wow za herecký výkon Dawida Ogrodnika a Kamila Tkacze. Druhý velký wow polské kinematografii, která mě nepřestává překvapovat tím, jak výborný drama ze života umí naservírovat tak jednoduchým stylem. Film nijak citově nevydírá a necílí prvoplánově na soucit diváka, a i přesto jsem měla několikrát během sledování slzy v očích. Myšlenky, které nemůže hlavní postava Mateusz v důsledku fyzického postižení vyjádřit slovy jsou sdělovány pomocí vnitřních monologů a vy si tak celou dobu říkáte "kurňa ten kluk vám chce něco říct". Najde s ním někdo společnou řeč anebo bude navždy inteligencí přirovnáván k rostlině? Všechno to prohlubuje fakt, že se jedná opět o snímek dle skutečné události. Film je navíc doplněný o výborně vybranou hudbu. Doporučuji všem milovníkům pomalých a intenzivních dramat. ()
Jeden z tých príbehov, ktorý vám pripomenie, aké máte šťastie, že žijete práve ten svoj život, že možnosť vyjadriť sa a rozhodnúť za seba samého vôbec nie je samozrejmosťou. Pieprzyca balansuje na hrane depresívnej atmosféry a absolútnej eufórie. Zúfalstvo strieda šťastie a naopak. Mateusz rieši aj úplne všedné súčasti života (teda preňho rozhodne nie všedné) a prevedie vás jeho hodnotením ženských častí tela, na ktoré má často ten najlepší výhľad. A že je celkom náročný, asi by som uňho dostala mínusové číslo. Dawid Ogrodnik dostal ťažkú úlohu a zahral ju... ani na to nemám slová, až príliš dobre. Piatu hviezdičku nedávam iba preto, že stopáž mohla byť o kus kratšia, pár scén ku koncu mi prišlo zbytočných, no to možno preto, že ma zhýčkal fascinujúci úvod. O tom, ako naozaj sa cítia ľudia so zdravotným postihnutím sa môžme iba dohadovať, no o tom, že nie sú rastliny a či túžia po živote rozhodne nie. Možno po ňom túžia ešte väčšmi. A možno ho dokonca žijú intenzívnejšie... ()
Z tohohle filmu jsem měla pěkně oteklé oči a málem chytla rýmu. Atmosférou by se to dalo lehce přirovnat k Pelíškům, ale Poláci jsou víc sarkastičtí a zároveň veselejší. Příběh Mateusze, jemuž je chybně diagnostikována mozková obrna a celý život je s ním zacházeno jako se "zeleninou", je natolik emotivní, že na něj asi do smrti nezapomenete. Přitom lehkost vyprávění očima Mateusze odbourává případnou těžkost a temnotu, která by vám nechala šrámy na duši. ()
Silý emotívny príbeh...raz, cestou autobusom z blízkeho okresného mesta v ktorom pracujem sa rodina so svojim už dospelým postihnutým dieťaťom vybrala na cestu autobusom. Tiky hendikepovaného, už dospelého dieťaťa neušli pozornosti dvojici malých aromáčok, ktoré svojej mamke ukázovali že tete šibe. A vtedy som si uvedomil že postihnuté nebolo v autobuse dospelé dieťa, ale dve miniatúrna aromáčky a ich alfamatka... ()
Nejsem rostlina! Vše tady již bylo napsáno, takže bych jenom ráda podtrhla, že Ogrodnik je fakt geniální herec. ()
Boh ma miluje? Čo by asi tak bolo, keby ma nenávidel? Dobre nastolená otázka, ktorá v podstate skvelo vystihuje celú povahu tohto filmu. Mateusz je už od narodenia odsúdený na ťažký životný osud, tak ako každé dieťa trpiace mozgovou obrnou. Naozaj ťažký "život", alebo len existencia? Napriek počiatočnému podceneniu Mateuszovho stavu sa u neho prebudila vnímavosť a inteligencia, hoci to trvalo celé roky, kým si to vôbec niekto všimol. To preto, že väčšina si ho radšej všímať aj tak nechcela. Veľmi ma však dojal ten prístup ľudí, ktorí mu pomáhali a minimálne sa ho snažili brať ako rovnocenného - či už tá milá susedka z detstva alebo potom aj sestrička v ústave. Naozaj to musí byť pre takého človeka vnútorná vzpruha a veľké povzbudenie do života. Pekný film, najmä ten vnútorný monológ. ()
Polsku kinematografiu moc nemusim, no tych 84 % dam nech nejem : 84 % ()