Zločin v Polné

Tak za prvé, nehraje tam Donutil!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Za druhé, ČT mi konečně za mé poplatky naservírovala něco, na co se dá koukat. Právě jsem dočetl obě knihy pamětí našich posledních C a K a prvorepublikových katů (ne Mydláře), což je doba krásně se kryjící se zločinem v Polné. V knihách jsou vždy vysvětleny kriminální případy, popis pachatelů, jsou tam novinové články té doby a samozřejmě i popis poprav oprátkou na tom či onom vězeňském či soudním nádvoří. Film mi tedy perfektně sedl do noty a skvělé byly i ty zpívané vstupy. Tehdá se totiž každý velký zločin dostal do povědomí lidu i prostřednictvím pouličních umělců, kteří o mordech psali jarmareční písně a dokonce je vydávali. O pohledech a pamětních obrázcích ani nemluvě. I to v druhém díle bylo skvěle znázorněno. Udělat z Rodena Masaryka, to by mne fatk nikdy nenapadlo. Heřmánka ml. jsem nikdy nemusel, ale tady jednoduchého Hejzlara podal dobře (holt byl dobrou volbou Polesného). Jen mne udivovala jeho spisovná mluva. Pokud jste měli rádi dobrodružství kriminalistky, tohle vám sedne! Navíc ta výprava i skvělá volba herců! Za mne je to za 4 krvavé skvrny. * * * * (31.01.2016)

Skutečně velice zdařilá rekonstrukce jednoho dávného případu, jenž dodnes vzbuzuje celou řadu otázek a také nejedno zamyšlení. Duch doby je vystižen opravdu výborně, diletantství při celém vyšetřování, manipulování veřejností a fraškovitost soudních procesů jsou ukázány v plné nahotě. Přesto však pointou vlastně není zjištění, kdo je či není vrahem, ale spíše to, že z podhoubí strachu, tmářství a nenávisti nemůže povstat spravedlnost, což je odkaz pro dnešní dobu více než poučný. (08.02.2016)

Pravdomluvný vrah se přiznává k vraždě: "Dámy a pánové, jsem skutečným vrahem Anežky Hrůzové! Cože? Zabili jí židé? Ne, zabil jsem jí já! Strašně mě vzrušovala. Tu hůl jsem vyrobil, nůž držím i teď v ruce. Vidíte? To je její krev! Cože?! Ale já ten nůž židovi nevzal, ten je opravdu můj!!! Žádného žida ani neznám. Proč mě vedete do blázince?! Já jsem opravdový vrah!" Přiznávám, nejprve to vypadalo strašně. Úvodní vražda, hudba, hraní herců, kamera. Ale jakmile se to začalo točit kolem vyšetřování, a pak hlavně v soudní síni, film nabral obrátky, postavy mě začaly silně zajímat a drama začalo vyvolávat ty správné emoce, podobně jako u Habermannova mlýnu. Jsem z první epizody velice potěšen a snad si nastavenou laťku snímek udrží i ve své další části. 75% Rpizoda druhá pokračuje v nastavené laťce a je kvalitativní dvojče první části. Karel Roden je výborný herec a T.G.M. zvládl (opět!!!) na výbornou. Též naštvanost z blbosti národa se u mé maličkosti dostavila a chuť vypálit oči některým zabedněným hlavám tohoto příběhu. Prostě vysoká kvalita a jsem moc rád, že zrovna Česká televize jí dosáhla. Bravo tvůrcům!!! Druhá epizoda a mé celkové hodnocení: 75% (31.01.2016)

Nebýt toho vzhledu seriálu První republika, a být zde častěji vzhled jako z Dobrodružství kriminalistiky, jsem docela spokojen. Roden jako Masaryk se mi moc líbil, a měl dostat víc prostoru. Celkově slušně provedené soudní drama s občasnými úlety do českých soap oper typu První republika nebo Vyprávěj, které celkový dojem srážejí. Ale jinak profesionálně i poutavě natočené. (07.02.2016)

Začnu trochu cynicky: Kohn se nechá pokřtít. Druhý den potká Roubíčka a ptá se ho: "Roubíček, je to pravda že vy židi pijete naši křesťanskou krev?" Krev je v pověrách populární a nejedno náboženské dogma na ní stojí, my Češi jsme za Kalich pod bratrem Žižkou bojovali. Když církev svatá, která je řízena vzdělanými lidmi, věří na to, že se krev může změnit ve víno, jak by potom omezení nevzdělanci nemohli uvěřit na rituální vraždu. Horší je to u vzdělanců. Samozřejmě, předsudků, dogmat a pověr není prost žádný člověk, včetně mne. S tím ale člověk musí žít a své závěry a návyky být připraven korigovat rozumem. K filmu. Velmi slušné drama, v žádném případě dokonalé (nedobře udělané flashbacky či představy Auředníčka při vytváření možných hypotéz), ale vidět po delší době české herce mít skutečně co hrát je osvěžující zážitek. Je možná škoda, že se tvůrci více nezaměřili také na doktora a pozdějšího primátora Baxu, protože jeho rozhodně nelze považovat za jednorozměrnou zápornou postavu české historie (např. jeho boj o insignie Karlovy univerzity je taky zajímavá kapitola dějin). Pokud jde o případ samotný, je zřejmé, že důkazy proti Hilsnerovi byly zcela nedostatečné pro odsouzení a podezřelých je více. Na druhou stranu na úplné zproštění podezření mně známé skutečnosti úplně nestačí, vždycky když se vede příliš halasná mediální kampaň ohledně něčí (ne)viny, vzpomenu si na Čapkovu povídku Případ Selvinův. (07.02.2016)