Sopka

„Vyzerá to tu, ako v pekle." - "Možno v ňom aj sme.“ V roku 1997 Hollywood nakrútil dva konkurenčné, príbehovo spriaznené katastrofické filmy o sopkách, ktoré sa zobudia v nečakaný čas na nečakanom mieste a do čela šokovaných obetí sa stavia drsný charizmatický muž so silnou ženou. Obávam sa však, že jeden projekt je priemernejší, ako druhý. Kým Rozpútané peklo malo lesy a solídneho Piercea Brosnana, Sopka má zasa mestskú výpravu a solídneho Tommyho Lee Jonea. Všetko je to ale stále akési nemastné, neslané, nedopečené, nedovarené, čo ja viem. CGI zostarli (asi) už v čase premiéry a budúca klasika katastrofického žánru vyzerá predsa len inak. Podobne, ako Rozpútané peklo, i v prípade Sopky dávam "len" 3*, ale ono to nie je zlé, "len" priemerné a robené na efekt, bez výraznejšieho režijného rukopisu a autentickej atmosféry. Režisér Mick Jackson svoj životný film zrejme už nakrútil (Osobný strážca). (15.05.2009)

Sopka je jeden z filmů, který si dobře pamatuju z doby, kdy jsem každej den chodil do videopůjčovny a sjížděl naprosto každej film. Nevím čím přesně mě zaujal, ale pamatuju si, že jsem ten film viděl víckrát jak jednou, dokonce jsem si ho i víckrát pučil. Tenhle film totiž, přes naprosto typickou zápletku, obsahuje sympatický postavy a celý to tak docela dobře plyne...dokonce i efekty mi nepřišli dvakrát strašný. Co naplat, stejně je to naprosto průměrnej katastrofickej film, kterejch dycky byly tuny. (24.11.2010)

V roce 1997 vehnal osud (respektive mamonářští producenti a distributoři nakopnutí famózním Twisterem) do kin dva katastrofické filmy se sopkou v hlavní roli. Prvním bylo Rozpoutané Peklo, ve kterém hrdinný seismolog Pierce Brosnan chránil rodinu (ne svoji) v malém městě ve Skalistých horách, druhým byla Sopka - na první pohled rozmáchlý spektákl, který obdařil zdivočelou horou rovnou samotné Los Angeles a nechal hrdinného odborníka na zvládání živelných pohrom Tommy Lee Jonese chránit kromě své náctileté dcerky a cizího světlovlasého chlapečka i zmíněné město plné lidí a lidiček s vlastními problémy. Bohužel na druhý pohled divák zjistí (když možná také zaslechne, že hudbu dělal Alan Silvestri), že Pan Režisér Mick Jackson (projděte si pořádně jeho filmografii) od úvodních do závěrečných titulků tím nejbrutálnějším možným způsobem opisoval z příručky Jak Natočit Naprosto Typický Katastrofický Film - Tisíc A Jedno Klišé Ve Službách Hollywoodu. Ano, přátelé, kromě obětovavší se původně bezcitné hyeny a hromady dalších podobných záležitostí je tu dokonce i ten pitomý nesmrtelný čokl. Doprovoďte si to už tenkrát ne zrovna vydařenými triky a filmařskými fígly, očividnými daleko za obvyklým limitem se nacházejícími blbostmi jako jsou borci dávající si to na férovku dvacet čísel od konce lávového proudu, naštvaně se upamatujte, že Anne Heche je na baby, uchechtněte se v dějinných souvislostech nemístné udivené dětské poznámce o tom, jak zaprášení lidé stojící v troskách výškové budovy vypadají všichni stejně, a skončíte někde na čtyřiceti procentech, protože to absolutně nemá nápad a není se ani moc na co dívat (kromě té Anne Heche, sakra). Jenže pak si všimnete toho, jací jsou všichni ve filmu zpodobnění zástupci médií panáci nebo rovnou naprosto na pěst byvší asociálové "ale já jsem zrovna ve vysílání" a řeknete si, že to asi nebude náhoda. Pak dojde ještě na nějakou tu aktuální sociální problematiku černých chudáků proti bílým policajtům, přičemž se všechno urovná tak, aby patriotické oko multikulturního američana dojetím zaslzelo, a najednou to celé vypadá trochu jako záměr... zvlášť když si vzpomenete, jak režisér zatraceně dobře umí zpodobnit katastrofu. Jenže co naplat, dobrého pomálu, a balanc na hraně "stojí za vidění" - "ztráta času" je opravdu dramatický. Takže asi 50%. (26.03.2011)

Takovýchto filmů se jeden čas objevovalo až moc a většina vyšuměla stejně jako tento a Rozpoutané peklo s Pierce Brosnanem. Sopky už neletí jako před lety a to by nezměnilo žádné obsazení. Pokud chtěla být Sopka varující snímek příliš se jí to nepovedlo, jestli chtěla být něčím jiným, tak to je ještě horší než jsem si myslel. Typický film, který bude na českých televizích vysílán kolem 20:00. Bohužel... (30.07.2005)

Vidět ten film po letech je pozoruhodné už proto, že dneska podobné nevznikají. Ten příběh se sopkou ve velkoměstě je samozřejmě z hlediska jakékoli pravděpodobnosti přitažený za vlasy, ale o to působivější je hravost při nakládání s klasickými žánrovými motivy na jedné straně a funkčním rozvrhování postav na narativní mapě na straně druhé. ___ Zajímavé je už to, jak se pracuje se zdvojováním center: dva klíčové parky v první části, lávový proud a nemocnice coby dvě centra dění v druhé části - z nichž každé navíc dostane svoje vyvrcholení ve třetí části. Každá jedna důležitější postava z první části navíc dostane svůj malý příběh: nejen oba hrdinové, ale i hrdinova dcera, šéf správy metra, doktorka a její přítel, rasistický policista a černý mladík či výraznější záchranáři.  ___  Je to tak pečlivé následování osvědčených hollywoodských tradic, až to mlátí dveřmi, ale jak můžeme vidět zejména v posledních letech, tento typ řemeslné důslednosti zdaleka není samozřejmý. Je za ním spousta poctivé scenáristické, režijní i střihačské práce, která se na bezprostřední úrovni projevuje zejména ve schopnosti dlouze v dynamickém rytmu gradovat jednotlivé scény i sekvence v členitém prostoru.  ___  Bavila mě v tomto ohledu pečlivě budovaná expozice s dvěma parky, scéna s autobusem, lávou a žebříkem... či finální sbíhavá montážní sekvence hledání dcery, dceřina hledání, přípravy výbuchu, evakuace... i hrdinského mikrodramatu dvou záchranářů v podzemí, o němž se nikdo kromě nás ve fikčním světě nikdy nedozví. Současně mě zaujalo i to, jak moc film z poloviny devadesátých let napříč vyprávěním v různých podobách akcentuje protirasistické téma či pracuje se silnými ženskými hrdinkami.  ___  Vždycky jsem měl raději ROZPOUTANÉ PEKLO, ale zpětně myslím, že se SOPKOU ani tak nesoupeří, jako se coby komentáře k jedné spíše pozapomenuté, byť opakovaně znovuobjevované žánrové tradici filmů o obyčejných lidech na pozadí neobyčejných katastrof pěkně doplňují. Ano, jak jsem říkal, ten příběh je jistě praštěný, ale film samotný ne... byť mu tak půl hvězdičky přidávám s ohledem na to, jak nelítostně je odmítán spíše kvůli svému námětu a schematickým prvkům, aniž se bralo v potaz, jak s nimi naložil. (13.08.2022)