Toman

Toman je zde jen kamínek v mozaice poválečné politiky, jednu z mnoha tváří na kancelářských setkáních, jednáních, společenských akcích. Hovoří s Klementem Gottwaldem, s Rudolfem Slánským, s Janem Masarykem a desítkami jiných aktérů doby, opatřených vždy pečlivými podtitulky se jménem a funkcí jako na historickém tablu. Místo osobního dramatu se odvíjí chodící mluvící encyklopedie druhé půle 40. let v oparu schůzovního cigaretového dýmu. Přitom právě a jedině Zdeněk Toman je nosnou, protože málo známou a kontroverzní postavou, s níž by se daly dělat divy. Ať už pracoval pro exilovou vládu v Londýně, kde si vybudoval obchodní kontakty, repatrioval za patřičné „všimné“ občany v Užhorodu, sháněl jako šéf zahraniční rozvědky pro komunisty pokoutně závratné sumy na volební kampaň, nebo – opět za úplatu – pomáhal deportaci židovských uprchlíků přes naše území, vždy myslel na vlastní kapsu. Ale dost možná – což bohužel z filmu není patrné – se při tom musel báječně bavit vlastní obratností, nepostradatelností i mocí zákulisního hráče, jenž si na každého vede tajný spis. Je tu banální putování mezi manželkou a milenkou včetně zběžných sexuálních scén. Odstředivý tok vyprávění včetně černobílých archivů se blíží spíše hranému dokumentu či popisné rekonstrukci událostí než dramatickému osudu jednotlivce. Je to důkladné, zevrubné a únavné v čele se stokrát již slyšeným Gottwaldovým projektem po návratu od prezidenta z Hradu, nemluvě o skutečnosti, že bezmála dvě a půl hodiny stráví divák s vesměs nesympatickými lidmi. V komunistické galerce není komu stranit ani o koho se strachovat, Tomanovi chybí silný protihráč – i za cenu smyšlené figury. Přitom po stránce filmařských řemesel jde o projekt poctivý, nešizený a vyčerpávající – i když v obou významech slova. Zvolená metoda zkrátka produkuje naučnou nezáživnost, a když se v poslední půlhodince začne smyčka utahovat, pozdní nástup rodinného thrilleru už se s očekáváním nutně míjí. (13.04.2020)

Život ťa niekedy aj dostihne, no keď si dostatočne veľká líška s veľkou dávkou šťastia, tak prežiješ všetko. To je Tomanov príbeh. Celý život s intrigami, aby ťa intrigy a politická situácia nakoniec dostali. A oprávnene. Lenže ty máš proste to šťastie zo všetkého sa dostať.  Macháček vynikajúci vo svojej role a takisto dobre zvládnutý bol duch doby. A duch človeka tej doby. Toman bol bezcharakterný chlap, ale dobre, že sa o ňom natočil film. Pretože je odrazom aj dnešnej reality, dnešného človeka, kedy sa mnohí obracajú takým smerom, ktorý je mu výhodnejší, z ktorého bude mať prospech, nehľadiac na hodnoty. Alebo sa zakrývať falošnými hodnotami. Film je síce o kritike komunizmu, ale má aj vyšší presah. (23.02.2022)

Já se také připojím k těm nadšeným divákům. Film se mi líbil od A-Z, nemám jediné výtky. Příběh Tomana je skutečně velmi zajímavý a zasloužil si zpracovat. Režie, kamera, hudba, střih, kostýmy, scénář vše je precizně odvedeno, přičemž se v tom parádním řemeslném provedení neztratil příběh (což se v nových českých filmech někdy stává). K hercům: Jirka Macháček naprosto přesný, Kateřina Winterová vynikající (!), Petr Vaněk parádně zazářil a zbytek? Každý jeden mě bavil a zaujal. Trefně znázorněná sebranka "čůráčích hlav" byla doslova na blití a nad příběhem samotným budu ještě dlouho přemýšlet... A samozřejmě dohledávat informace, protože chápu, že i kdyby měl tento film dalších pět částí, stejně by se do něj vše zajímavé nevešlo... Lvy přeji a doufám, že jich bude požehnaně. (18.10.2018)

Výborný prequel ke čtvrtému a pátému dílu TV série České století. Čím víc toho víte o událostech prvních poválečných let a vyznáte-li se v osobnostech (vesměs odporných kreaturách) tehdejší vládnoucí garnitury, tím víc si film vychutnáte. Nicméně zážitek lehce kazí poněkud přemrštěná stopáž. Ale casting prvotřídní! (10.10.2018)

Roztříštěné a bez života. Postavy chodí z kanceláře do kanceláře, zdraví se „Čest práci“ a o ději samotném se jenom baví, spousta informací je navíc dořečena tak jakoby mimochodem. Film se tak zúžil jen na sled epizod ze tří let antihrdinova života, které na sebe nenavazují. O neživotném hadrovém panákovi Jiřím Macháčkovi ani nemluvím. Není na něm znát nic: emoce, motivace, životnost... O nějakém vývoji postavy nemůže být ani řeč, a to neplatí jen pro něj, ale pro všechny. Pokud se Sedláčkovu Českému století vyčítalo, že jde jen o „mluvící hlavy“, tady jde o mluvící hlavy po dvě a půl hodiny. To už se mnohem víc povedla Tomanova manželka Kateřina Winterová se snahou o "malého komunistu" nebo Roman Luknár jako Jan Masaryk - pro mě asi nejzajímavější postava celého filmu. Naopak hvězdné obsazení do každé role přináší i nečekaný faily. Bedřich Reicin aka Marek Taclík - pořád jsem měl dojem, že si Taclík dělá prdel a hraje to jako parodii, ale nejspíš ne... Stejně tak bylo zbytečný do rolí Tomanovy sestry a švagra dát Pauhofovou a Plesla, když se mihnou dvběma scénami a konec. Podobně jako senátor Kubera coby Beneš - je to zajímavej pokus, ale aby na něj dvakrát na pár vteřin zajela kamera a to bylo celý... Film je technicky parádní, rozpočet je na výsledku vidět, je to vymazlený do každýho detailu, navíc hrozně zajímavý téma (než se o filmu začalo mluvit, nikdy jsem o Zdeňku Tomanovi jako spousta dalších neslyšel, přitom příběh má za sebou ohromnej), sympatické je i to, že nad nikým nevynáší morální soudy, ale nechává to na divákovi, jenže... jenže to ve filmu vypadá spíš jako v muzeu než v minulosti. Trojan zjevně hodlá zaútočit na velké množství Českých lvů. Bezpochyby se mu to podaří, ovšem stejně jako loni u Masaryka tomu nebude na základě kvality Tomana, ale mizivé kvality konkurence, která je letos fakt bídná. (27.09.2018)

Príbeh málo známej postavy našich dejín otvára dvere do minulosti, keď skončila druhá vojna a ešte neprišlo k Viťaznému februáru. Tvorcovia si pomáhali dobovými obrazmi, čo pomáhalo k výraznejšiemu zobrazeniu okolností, malo to však aj kontraproduktívne účinky, možno mali zvoliť na celý film čiernobiely formát, bolo by to uveriteľnejšie. Ani istá absencia vnútorného náboja filmu ma však nedokázala odradiť od nadpriemerného hodnotenia. (15.03.2019)

Silné téma, mizerná filmařina. Ten úvod, prvních asi dvacet+ minut, vypadá jak rozhlasová hra mixnutá komiksem. Postavy na plátně deklamují životopisná data, fakta, údaje, které nestíhám pobrat, aby se pak začalo objevovat množství dalších postav, označených jako v komiksu vždy popiskem. Až se mi u anglické služebné chtělo zvolat, jak to, že u ní není popiska, kdo to je? Popisky má všechno - který je měsíc, pokud bychom to třeba podle sněžení sami neodhadli, který je rok, že jsme v Praze, že se díváme na pohřeb Jana Masaryka... Vypadá to celé jako komiksové leporelo o tehdejší době. Hodně se využívají dobové záběry, případně Macháček alias Toman se veze jednou v Tatrovce po mostě směrem ku Hradu, a v dalším záběru od Hradu. Jinak převažují interiérové scény, takže film spíše připomíná televizní dvouapůlhodinovou inscenaci. Výprava je sice velmi dobrá, ale někdy si tvůrci moc námahy nedali a třeba ložnice ve vile Tomanových vypadá nemlich stejně jako ložnice, když ještě bydleli v malém bytě. Všechny tyto berličky a filmařské nedokonalosti nabourávají jakoukoliv možnost soustředění se na příběh. I když, ono to žádný příběh nemá. Přestože jsme postavami ve filmu zcela zahlceni, nevíme o nich nic. Tomanova sestra se například příhodně mihne, jen když je to potřeba. Přestože Toman spoustu lidí v podstatě vydírá, ti s ním rádi chodí na večírky a debatují. Celé čtyři pětiny filmu pak sledujeme sled scének, u nichž je sice popiska s datací, ale je to jedno, kdyby se ta z března odehrála v dubnu, návaznost bude stejná. Přestože se zdá, že má Toman rozjetou širokou mafiánskou síť a všude možně spolupracovníky, ve výsledku vidíme jen, že občas zajde za jedním židovským překupníkem a párkrát využije nějakého důstojníka k převozu diplomatického lupu. Spoustu věcí se člověk dohaduje - drží ho nad vodou, protože skutečně potřebují věci, které on šmelí? Nebo proto, že na každého něco ví? A jak se k těm informacím dostává? Jaké má styky se zahraničím? Jak to, že on mluví perfektně česky, a manželka ne, přičemž mají pocházet z podobných oblastí? Otázek se každou chvíli vynoří spousta. Film tak v podstatě dělají (a na nich stojí a padá) závěrečné titulky (sic!), které uvedou většinou známé mrazivé souvislosti k již viděnému. Mimochodem, kdyby se to celé soustředilo na židy v komunistické straně a jejich aktivity (a že jich bylo!), ne jen na jednoho člověka, jakoby jiných židů ani nebylo, možná by to mělo zajímavější feeling. Což je další paradox tohoto filmu - on je totiž současně protižidovský i prožidovský. I když ten konec trochu dělá dojem, že si chceme vyrobit vlastního Schindlera i s jeho negativními vlastnostmi. Navíc skutečně silné a dramaticky obsažné historické vrcholy (únor 48, smrt Jana Masaryka) jsou ve filmu podány zcela nedramaticky a selankovitě, jako by o nic nešlo. (03.12.2018)

Je tu povedená výprava a herci, až teda na Macháčka, který na víc, než na Samotářského troubu bohužel herečky nemá. Co ale ten film sráží nejvíc do průměru, a důvod, proč už se na něj nepodívám, je, že je to nudné. Chybí tomu tempo a jasnější linie, kterou by mě bavilo sledovat. Toman byl určitě zajímavá persona, prospěchář. Sám původně chudý podkarpatský žid, který jde s kýmkoli, jen když mu to nese. Zachránil své vlastní lidi, ale jen proto, že platili. Kdyby někdo jiný platil za to, aby je poslal na smrt, nejspíš se mohl zapsat právě opačně. (29.01.2022)

Kdybych si minulý týden nepřečetl knížku o procesu se Slánským, hodnotil bych asi "jen" čtyřmi hvězdičkami, takhle jsem ale všechny vysoké funkcionáře znal (neznámou pro mě byla paradoxně jen titulní postava) a příběh mi byl rázem bližší. Film mě velice zaujal, manipulace a intriky v organizaci, která požírala své členy jako Saturn své potomstvo, mě po celou dobu bavily a protože se tvůrcům povedla i pořádně tísnivá atmosféra, byl jsem zase jednou u českého filmu spokojený. (02.05.2019)

Obrovská Česká snaha která mě nepřesvědčila, herci a příběh se snažil na obrazovky dostat až moc. Nejelo mi to. (09.05.2019)

Trojan se nesnaží vůbec nic zjednodušovat a tříleté poválečné období se snaží popsat tak detailně, jak to jen jde. Je to sice trochu na úkor osobních linek, které by z postav udělaly něco víc než jen mluvící hlavy, ale s tím jsem neměl problém. Jako nějvětší mínus tak vidím to, že pro člověka, který se v danéém období moc neorientuje, to může být nesrozumitelné. Těch intrik a postav je tu pro neznalého prostě moc. Nicméně fandové Českého století, mezi které se počítám, si pošušňají. Hercům nemám příliš co vytknout a potěší i Kuberovo cameo. 90% (08.03.2019)

Jsem přesně ten typ diváka, který u těchto filmů chrochtá blahem, tahle doba a události okolo jsou moje osobní historické téma, navíc se to Ondřeji Trojanovi opravdu moc povedlo. Mile překvapen jsem byl i hereckými výkony všech zúčastněných. (10.03.2019)

Film důležitý zejména obsahově a jsem rád, že jsem ho mohl vidět. Na druhou stranu bych si dokázal představit i záživnější provedení, než tohle mozaikovité vyprávění o mnoha postavách, ve kterém a ve kterých se dost špatně orientuje a které dlouho nikam moc nevede. Ta filmovost tomu dost chybí, drajv to nabere až ke konci. Tam, kde se naplno ukazuje, jak temné období, po krátkém poválečném oddychu, má pro český stát na desítky let nastat. (08.07.2022)

Má důvěra v Ondřeje Trojana opětovně potvrzena, nezklamal mě ani tentokrát, po filmu Želary a Občanský průkaz si připisuji do úspěšného trojlístku i tento snímek. I když musím přiznat, že pocitově příjemně či dobře mi z něj vážně není. Komunistická pakáž je tu vyobrazena velmi zdařile, tj. nechutně, jedné se z toho žaludek obrací. Inu, touha po moci a po penězích už ohla páteř mnohým, nejen všiváckému Zoltánovi. Natočeno je to velice pěkně, nudit jsem se nestihla a herecké obsazení celkově potěšilo. (12.10.2018)

CineStar Anděl - Fakt síla. Ještě snad někdo pochybuje, že komunismus byl (a bohužel stále je) hnus? 75% (with J.) (20.11.2018)

Na celým filmu jsou nejlepší závěrečné titulky. Příběh zajímavý, ale jeho vyprávění nudné, rozvláčné, plné postav, ve kterých se nevyznám a nevytvořím si k nim žádný vztah. Nekonečný proud slov dokáže přerušit jen neustálý zapalování nebo típání cigaret, dýmek a doutníků (fakt by mě zajímalo, kolikrát celkem). (08.03.2019)

Mně se tedy film moc líbil. Možná ne úplně na plný počet hvězd, ale budu štědrá. Film mapuje nepříliš známé období našich dějin, dobu mezi koncem druhé světové války a Únorovým komunistickým pučem 1948. Také úloha židů v celém procesu nebyla dosud nikdy ve filmu zmapována. Postava Zdeňka Tomana mi trochu připomněla Oskara Schindlera, ačkoli Toman byl možná více chamtivý a schopný prodat vlastní matku. Přestože byl sám žid, na židech v nouzi bez skrupulí vydělával. Dokud mu to samozřejmě soudruzi nezatrhli. A mezi vysoce postavenými soudruhy bylo, mezi námi, židů taky požehnaně. Na filmu mě tato otevřenost hodně překvapila, proto hodnotím vysoce. Ale upozorňuji, není to film na hezké nedělní odpoledne nebo večer. Zůstane vám to v hlavě a budete muset hodně přemýšlet. (17.10.2018)

Doslova český velkofilm, jak výpravou a obsazením, tak i délkou. Bohužel však zajímavé prostředí, které vypadá velmi věrně dost udusil děj a jeho tempo. Příběh který se odehrává na pozadí ne tolik znamého období mezi lety 1945 - 1948 je doplněn nezáživným děním, které se skládá zejména z představování nových postav (jejichž příběh je uzavřen až v medailoncích na konci filmu), politikaření (které nemá nějaký šmrnc, neboť moc nevíte kdo je co zač a o co mu vlastně jde) a osobního života Tomana, který byl prohnaný a všemi mastmi mazaný (prostě svině), ale i tak nudný. Zpracování a Macháček si zaslouží palec nahoru, děj už je spíš tak jako "eeááách". (10.03.2019)

Od Tomana jsem čekal mnoho - především komplexní obraz dramaticky nesmírně podnětného období třetí republiky, pro nějž postava chameleona, jako byl Toman, skýtala určitě nosnou a co se týče zápletky vděčnou perspektivu. Bohužel, tato perspektiva se ve výsledku utápí ve snaze pojmout film jako fresku zachycují ony tři přelomová léta skrze bezpočet aktérů a celé řady událostí ukrajujících z československé demokracie. Vznikla téměř encyklopedická mozaika, v níž je díky Trojanovu režijní obratnosti naštěstí možné udržet přehled a pozornost, to co ji však zásadně chybí je ovšem jakákoliv dramatičnost, gradace, pocitové posuny. Výsledek nevede ani k náznaku mrazení v zádech, jež se film vnějšími prostředky evidentně snaží marně navodit. I statické České století alespoň něco z těchto očekávání naplňovalo, zatímco v případě Tomana si Trojan spíše pohrává s desítkami odstředivých scén vyjádřených v úctyhodné zkratce a s chytrým využitím vizuálních nápadů a evokací. O politické mašinérii vrcholící Únorem toho řekne mnohé, se sympatickou dávkou nepatetické ironie a s přijatelným pomrkáváním na předvolební nasazení snímku. Postava Tomana se však co se týče narativní funkce a nositele perspektivy jeví dramaturgicky takřka bezradně a s ní spjaté situace ani nedokáží vyvolat silnější reakci - i když je z děje jasné, že se stává nebezpečným a nežádoucím kariéristou, navenek nepůsobí od počátku jinak než jako vyčuraný hochštapler (což bych rozhodně nedával za vinu Macháčkovu přijatelnému hereckému ztvárnění). Zdá se mi, že hlavní svědectví o Tomanovi mělo spočívat na postavě jeho drahé polovičky Pesly, ale snaha uchopit tuto jistě zajímavou ženu pouze po ostrých hranách (fanatická stalinistka, londýnská panička, židovská samaritánka, oběť manželovy ctižádosti) ještě prohlubuje celkovou roztříštěnost perspektivy a potenciál jejích interakcí s manželem se nakonec vyčerpává v malicherných postelových tahanicích. Je mi líto, i přes jedinečnou výpravu, neskutečné množství zajímavých detailů (vč. působivého využití filmových týdeníků) a energii skutečně filmového vyprávění Toman nestrhuje a nenabízí dostatečně živý obraz živelného období. V tomto ohledu na mě daleko přesvědčivěji zapůsobil Sedláčkův Palach, jemuž jsem předem neoprávněně důvěřoval daleko méně. A mimochodem, Sedláčkovo televizní Zabíjení soudruha je z hlediska působivé rovnováhy mezi ironickou a mrazivou sondou do stranických mocenských praktik s daleko minimalističtějšími výrazovými prostředky mnohonásobně drtivější i komplexnější. (29.09.2018)

Toman je figura z naší historie, o které se téměř vůbec ne. Mám to s ním podobně jako Enšpígl. V životě jsem o něm neslyšel a teď nad ním musím často přemýšlet. Taky si myslím, že ho politika vůbec nezajímala. Šlo mu jenom o prachy. Byl to asi obrovský grázl. Ale možná se k němu dají najít i určité sympatie. Macháček z něho udělal postavu několika rozměrů. Na jeho výkon jen tak nezapomenu. A na samotného Tomana už vůbec ne. Je moc dobře, že o něm byl natočen takto zajímavý film. Teď bych rád sáhl po nějaké tématické literatuře. (28.10.2018)