Barbar Conan

|| Scenár: Characters: Robert E. Howard / Story: Edward Summer / Screenplay: John Milius, Oliver Stone | Hudba: Basil Poledouris | Produkcia: Dino De Laurentiis, Raffaella De Laurentiis, Buzz Feitshans, Edward R. Pressman | Distribúcia: Universal Pictures | Rozpočet: 20 miliónov $ | Tržby: 68,851,475 $ || (16.08.2011)

První filmový Conan se svého času stal hitem a rozpoutal vlnu osmdesátkových fantasy filmů. Přičemž ale žádný z nadcházejících titulů už obdobně neuspěl a jestli se dnes těší nějaké popularitě, tak coby campově nahlížené artefakty. Oproti tomu "Barbar Conan" sice dnes působí lehce zastarale svým tempem, ale pořád fascinuje unikátním uchopením nejen žánru heroické fantasy, ale i samotné její nejikoničtější figury. Důvodem pro to nepřekvapivě je režírující scenárista John Milius, který byl Spielbergem, Lucasem a Coppolou vyzdvihovaný jako nejlepší vypravěč generace nového Hollywoodu. On stvořil málomluvný epos vyprávěný především obrazem a fenomenální mýtotvornou hudbou Basila Poledourise. Když už se figury vyjadřují verbálně, tak hlavně v monolozích obtěžkaných melancholickou poetičností (Osric, Valerie) či surovou filosofií (Thulsa). Jak naznačuje jeden z mála dialogů filmu, navíc vzácně odlehčená výměna mezi Conanem a Subotajem, Milius vyprávění prošpikoval vulgární teologií a celý étos barbarského hrdinství postavil na opozici lidského a božského světa. Hlavní linie pak nevyhnutelně směřuje k brutálně manuálnímu svržení poloboha ovládajícího mysl svých následovníků. Miliusův Conan není žádný ctnostný rek, ale náležitě přízemní požitkář. Sice jej párkrát během filmu vidíme v zasmušilé myslitelské póze, ale za jeho výrazem cítíme spíše prázdno, než existenciální hloubku. Jeho život je zasvěcen okamžitým požitkům a sžíravé pomstě bez rozmyslu  ne kontemplování života či smrti, které rozsévá. Lze pak i domýšlet, že některými kritizované herecké výkony představují úmyslnou součást Miliusovy nekompromisní vize koherentního pohanského světa. Casting jednotlivých figur se naopak ukazuje jako skvostně ambiciózní a typově přesný - od mastodontích naturščiků, přes sošné, ale nikterak prvoplánově pohledné ženy po impozantně mnohoznačného Jamese Earla Jonese. "Barbar Conan" v jádru představuje typicky milliusovskou, a tedy sveřepě paličatou i drze přízemní opozici vůči high concept blockbusterům nového Hollywoodu, ale při tom je nejen jejich souputníkem, ale také jedním z nich. Náleží mezi ně nejen životopisem a konexemi svého režiséra, ale také coby autorsky osobitá moderní revitalizace starého žánru. Jen Milius na staré dobrodružky nehledí s naivní nostalgií jako Spielberg či Lucas a nechce vytvářet moderní ekvivalenty okouzlujících bijáků se šviháky typu Errola Flynna. Naopak divákům servíruje bestiální barbarský epos s humpoláckým dobyvatelem, kterému bylo předurčeno, že se vlastním přičiněním stane králem (Hollywoodu). ___ PS: Nemluvě o tom, že Milius koncipoval "Barbara Conana" pro kina. Nikde jinde jeho surový epos o střetu hrubé síly a náboženství nemůže adekvátně vyznít. Teprve na velkém plátně lze plně docenit zdejší pompézní viněty, kde se v novo-hollywoodském duchu zrcadlí vizuální inspirace (fantasy) eposů od "Kaidanu" Masakiho Kobajašiho až k "Iljovi Muromcovi" Alexandra Ptuška. (17.04.2022)

Řinčení zbraní a cákání krve v monumentálně vypadající, výpravné fantasy. Arnold je sice herecky tuhej jako měsíc staré veka, ale v roli Conana si nedokážu představit nikoho jinýho. Z filmu dýchá báječná atmosféra dávných věků a Robert Howard může v hrobu klidně odpočívat. To co film povyšuje na téměř umělecké dílo je - úžasný, báječný, fantastický, geniální, monumentální (vyberte si sami) - soundtrack Basila Poledourise. Dodnes jsem neslyšel, a asi neuslyším, nic lepšího na poli filmových soundtracků a není to pouze můj názor. Jestli jste ho neslyšeli, nebo nemáte CD, rozhodně si ho sežeňte a sosejte a sosejte. (20.04.2003)

Bez Conana by nebyl Schwarzenegger, bez Schwarzeneggera by nebyl Conan, bez toho všeho by nebyla Poledourisova hudba, kterou řadím k nejlepším ve filmové historii. A nejde jen o nějaké hudební motivy, ale také o to, že u filmu, který slovy opravdu neplýtvá, si po značnou část musí vystačit úplně sama a emocionálně film vysoce převyšuje. Jedno od druhého prostě oddělit nejde, proto takové hodnocení. A ruku na srdce, ve fantasy žánru 80. let nemá Barbar Conan konkurenci. (10.03.2005)

Solidně natočené, velkolepě vypadající fantasy, disponující famozní výpravou a jednou z nejlepších hudebních kompozic. Basil Poledouris stvořil podmanivou epickou hudbu, která se řadí mezi nejvyšší vrcholy jeho tvorby. Legendární Arnie je jako Conan poměrně snesitelný. Lépe vypadá ve scénách bojových, než dialogových, ale to není žádná novinka. (11.09.2005)