Režie:
Antonín MoskalykScénář:
Jiří MarekKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Ivan KurzHrají:
Jiří Adamíra, Josef Vinklář, Josef Bláha, Ondřej Havelka, Karel Koloušek, Bedřich Prokoš, Dalimil Klapka, František Filipovský, Karel Augusta (více)Epizody(10)
-
Funus (E01)
-
Děvče od vody (E02)
-
Atentát na ministerského předsedu (E03)
-
Letní přeháňka (E04)
-
Potkat Anděla (E05)
-
V tom starém domě (E06)
-
Hokynářská balada (E07)
-
Pan rada v Paříži (E08)
-
Příběh z dovolené (E09)
-
Laková krabička na čaj (E10)
Obsahy(1)
Desetidílný seriál kriminálních příběhů spisovatele Jiřího Marka a režiséra Antonína Moskalyka, který volně navazuje na oblíbené Hříšné lidi Města pražského, se vrací na obrazovky. Opět se tedy budeme setkávat s pány detektivy ze "čtyřky", jen pana radu Vacátka nahradil nový policejní rada Korejs (Jiří Adamíra). Jeho muži, pánové Bouše a Brůžek (Josef Vinklář a Josef Bláha), budou s pomocí již penzionovaného detektiva Mrázka (František Filipovský) a snaživého policejního koncipisty dr. Součka (Ondřej Havelka) řešit kriminální případy, které přinesla doba hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Jakkoli to byla těžká doba, lidé hřešili stále. Neboť hřešit je tak sladké... S humorem a lidskou shovívavostí se podíváme na příběhy hříšných a nehříšných pražských občanů, nahlédneme s nimi do prostředí, která bychom v našem hlavním městě již těžko hledali, prožijeme situace, které se rovněž nemohou opakovat... (Česká televize)
(více)Recenze uživatele Dinsberg k tomuto seriálu (1)
Panoptikum Města pražského (1987)
Hodně se zde srovnávají Hříšní lidí a Panoptikum. Byť se jedná o volné pokračování a až na jednu výjimku jsou všechny hlavní postavy zde, snese Panoptikum srovnání s jiným seriálem. Nota bene od stejného autora. Seriál má mnoho společných prvků s pozdějšími Četnickými humoreskami. Nejenže sama kancelář o dvou místnostech, z nichž v jedné sedí pan rada a v druhé jeho věrní podřízení, je podobná té, kde sídlí brněnská pátračka v čele s Arazímem. Oba seriály se odehrávají ve třicátých letech, oba končí nacistickou hrozbou. Jako by režisér Moskalyk bazíroval na ostrém kontrastu mezi poetickou První republikou a válečnými léty, během kterých lidi přišli o víru v lidskost. Rozdíl je jen v tom, že četníci řešili povětšinou banální případy, pražská mordparta měla v jurisdikci mnohem závažnější delikty. Náhledy na postavy, prostředí i události jsou si nápadně podobné. Oba seriály silně reflektují Moskalykovo dětství. ()