Battle Royale

Nechcete si to někdo zkusit naživo? Kdyžtak vždy 29. února na Střelečáku. Vezmete-li sebou pořádné repráky, tak k tomu může být i ta geniální hudba. Kitano sice nedorazí, ale sehnat nějakého charismatického santuse, který by si pro krabicové víno koleno nechal vrat, není v okolí zase až takový problém. Nejbližší příležitost se naskytne děvětadvacátého února léta páně 2012. Těším se a lovu zdar! (10.07.2007)

Japonská vyvražďovačka, jejíž násilnický podtón je cítit v průběhu celého filmu, už od zlověstných úvodních titulků, a to jak z hudby, tak i z chladné práce z kamerou. Přesto si však myslím, že je příběh až příliš laciný, psychologie postav je jen slabě načrtnuta, což zrovna je zrovna v tomto příběhu jen ke škodě. Stejně tak i změna jednotlivých studentů ve vraždící maniaky myslící jen na své přežití působí poněkud nedotaženě a rychle, což ze samotných hrdinů tvoří nevěrohodné postavičky, kterými si režisér pohrává jako s figurkami na šachovnici, ovšem není nikdy schopen diváka nijak ohrozit šachem, natož mu dát mat nebo vyvinout nějakou silnou taktiku, kterou by hru oživil a ukázal, že umí překvapit, což by filmu přidalo na zajímavosti. Vlastně pokud se na film podívám z celkového hlediska, musím konstatovat, že se jedná jen o nevydařenou - a ještě k tomu nelogickou - frašku, které chybí k úspěchu mnoho, ale na druhou stranu ji nelze odsuzovat za nezábavnost, neboť některé situace jsou zajímavé a vyvolají alespoň malý úšklebek na tváři diváka. Zároveň mu nelze upřít originalitu, což je věc, která jakoby se z dnešní kinematografie pomalu, ale jistě vytrácela. Pokud bych měl zhodnotit herecké výkony, tak celkově jsou velice nevýrazné, studenti se nezdají ani trochu vyděšení, jen se tváří poněkud křečovitě, což má být nejspíše nějaký náznak strachu - tedy pokud jsem dobře pochopil -, ale zase samozřejmě najdeme i výraznější představitele. Dle očekávání je to především Takeshi Kitano, který sice nepředvádí nijak excelentní herecký výkon, ale na druhou stranu pro roli, kterou hraje to bohatě stačí, z řad studentů mimo pár jiných zaujme Chiaki Kuriyama, kterou jsme mohli již vidět ve filmu Kill Bill Quentina Tarantina. Nejsilnější stránkou filmu tak zůstává kamera, díky které jsme občas svědy pěkných manoramatických záběrů a hudební doprovod, který skvěle navozuje atmosféru a navíc se mu daří rozproudit krev v žilách. Nakonec musím i přes mnohé nedostatky dát tři hvězdičky, protože dokážu ocenit originalitu a přece jen se filmu podařilo na dvě hodiny mě zabavit. Každopádně se však nejedná o snímek, který bych nějak více doporučoval, přesto však mohu napsat - a to opravdu s klidem v duši - že se jedná o zajímavou podívanou, ke které skvěle pasuje to slavné slovo kontroverzní, protože přesně to tento film je. (22.02.2006)

Bude-li se zparchantělost mládeže vyvíjet stejnou rychlostí jako doposud, tak nemám nic proti tomu, aby jim stát zakoupil ostrůvek na hraní. Japonci šli samozřejmě dále, takže jim dodali stříleci, píchací a vybuchující hračky, aby si mládežníci mohli vyzkoušet hru o přežití pod dohledem oblíbeného učitele, kterého již nebavilo studentské žertovné popichování nožíky. Já jsem si tedy lekci vyvolené třídě vysloveně užil a snad jen můj staromódní názor, že děti by se neměly vraždit, mi zabránil v udělení plného počtu hvězd. (14.12.2012)

Vyvražďovačka, ve které si užijete spoustu krve a možná i se skrytým poselstvím. Můžete to brát jako pořádný úlet, který nemá žádný smysl. Anebo to můžete považovat za zamyšlení nad příčinami násilí, nad tím, jak v mezní situaci i z největších přátel se můžou stát nepřátelé na život a na smrt. Sám osobně bych se přikláněl k té první možnosti. Za vidění to ale rozhodně stojí a originalita se cení. (01.07.2003)

Přípustím-li, že tenhle pozoruhodný film plný krve, násilí a smrti vlastně totéž obžalovává, můžu si myslet, že jsem viděla film s posláním. Protože jsem ale značně naivní, může to být i úplně jinak a něco si namlouvám - té vášně při zabíjení bylo na čistou dětskou náturu, ve kterou věřím a která tu a tam probleskla i tady v podobě kamarádství a lásek, a na případné výčitky svědomí trochu moc. Co se mi líbilo velmi, byla zvolená hudba, která právě pro svou absurdnost v danou chvíli (Na krásném modrém Dunaji) pasovala jako ulitá, a skvělý herecký potěr, i když mi ty tvářičky občas dělalo problém rozlišit - až na Mitsuko :-)). 3,5*. (12.04.2005)