Dny zrady I.

Pán režisér Vávra sa vyžíva v točení masových scén - niektoré sú celkom dobré. Film ako historický je opäť zavádzajúci. Doba v ktorej sa natáčal , ani nemohla dopustiť , aby ten kto zachráni republiku je SSSR a KSČ na čele s Gottwaldom. Nedá my pripomenúť, že ten istý SSSR spolu s Nemeckom napadli Poľsko. Film hodnotím 40%. (25.08.2006)

Dny zrady smrdí a jsou ukázkou tehdejší mistrné propagandy  a manipulace, o tom žádná. Dnešní optikou nám tyto postupy mohou přijít naivní až směšné, nicméně málokdo se dokáže rozpomenout na dobu před rokem 1989 tak, aby zcela vymazal přítomnost a její výdobytky, od té pravé a dobré svobody slova až k informativnímu Bábelu, kdy jeden názor může mít desatero významů, kontextů a argumentů proti.  Tehdy stačil jeden rozzlobený Krampol, který pronese památnou větu:  "Všechny co to zavinili, musíme vyhnat, všechny do jednoho!"   A bylo vymalováno.   Epopej o II. světové válce režiséra Vávry se tváří (a dost často díkybohu i je)  jako věrně historické svědectví o událostech, které navždy poznamenaly  nejen naší republiku. První část, rozdělená na dva díly, se podrobně věnuje událostem předcházejícím Mnichovské dohodě, na kterou nelze z žádného úhlu pohledu nahlížet jako na něco jiného, než jako na zradu vůči naší zemi,  za kterou rozhodně nestála snaha udržet světový mír, ale jen neschopnost evropských mocností dostát své vlastní zodpovědnosti a principům, na kterých údajně stavěly svůj řád.  Ale zpět k filmu. De facto dokumentární vyznění s vynikajícími maskami a, třeba v případě Hitlera až démonicky, skvělými hereckými výkony, kde jsem měl pocit, že koukám na skutečné historické postavy ostře  kontrastují  s dobově naivním pojetím proletariátu a představitelů KSČ či Sovětského svazu, kteří vystupují jako křišťálově čisté charaktery bez jediné chybičky a Němců, kteří jsou bez výjimky podání jako nemyslící stádo odporných zrůd.  Nicméně drobné vsuvky ze života v naší zemi mají i svou nezpochybnitelnou sílu, anžto mnohdy čpí nečesanou syrovostí, zejména přepadení četnické stanice henleinovci  je velmi působivé. Pětihvězdí pak nehodlám udělit jen z hlediska vyššího principu mravního, myslím si totiž, že by na něj nemělo býti zapomínáno ani v dobách dočasné svobody... (19.09.2023)

Ina karikatúra histórie. Hitler tu je stvárnený v holínkách jak nejaký mníchovský puberťák, komunisti zas zachraňovali Európu a dokonca už v roku 1938 vedeli, že Hitler má záujem napadnúť Sovietsky zväz. Koľko géniov bolo medzi tými červenými sviňami! Niektoré udalosti sú zobrazené dobre, ale 90 percent je strašne prehnaných. Ale zase na pobavenie a také z brucha zasmiatie sa to je dobrý kúsok. (16.11.2018)

Reziser Otakar Vavra si po natoceni svojho najlepsieho filmu Kladivo na Carodejnice z roku 1969 musel dat nutene niekolkorocnu prestavku, a aby vobec mohol pokracovat v toceni filmov, musel prist s nejakym filmom, ktory bude normalizacnej moci a KSC po chuti. To sa stalo velkofilmom Dny Zrady 1 a Dny Zrady 2. Film pojednava o udalostiach z 29. 9. 1938 a o Mnichovskom Diktate a naslednej Viedenskej Arbitrazi. Tazko sa hodnoti tento film a hlavne sa tazko pise tento komentar, lebo spomenute udalosti sa odohrali nie az tak davno, a este sa najdu ludia, ktori si ich pamataju. Ked sa vsak oprostim od ideologickej propagandy /prehnane zdoraznovana podpora zo strany ZSSR, hm ...LOL/, Vavra tu odviedol obdivuhodny kus poctivej filmarciny. Vyborny scenar, miestami az genialna rezia samotneho Vavru, vyborne rozhovory : to su bez debaty silne stranky filmu. Pochopitelne, film musel mat dostatok ideologickej propagandy v sebe a musel sa niest v duchu, ktory vyhovoval vladnej moci /Vavra bol vzdy konformista/. Oslobodene od ideologickeho balastu vsak ide o vyborny film, ktorym Vavra bezpochyby opat dokazal svoj nespochybnitelny talent. Mam rad historicke filmy a historicku tematiku, a preto Otakar Vavra mne presne smakuje, aj so svojimi filmami. K filmu sa kedykolvek rad vratim a ozrejmim si tak tie pohnute udalosti. 89 % (14.09.2013)

První polovina startu do Vávrovi válečné trilogie si získala moji plnou pozornost. Vykreslení těchto pro naši zemi dost neradostných událostí, před druhou světovou válkou je podle mě dost realistické a ve velké míře odpovídá historickým skutečnostem. Nehledal bych v tom rozhodně žádnou propagandistickou agitku, prostě nás podělali ve velkým to je fakt a co si tu dovolila ta pakáž Sudetoněmecká je neskutečné a dobře, že jsme je po válce hnali. Jsem zatím v polovině, očekávám, že druhý díl ještě vygraduje. Ten první hodnotím za 85% (12.02.2016)