Příběhy ze záhrobí

První série je z jedné třetiny průměrná (první a poslední díl), z druhé třetiny vynikající (epizody 4 a 5) a z té třetí jednoduše geniální (díly č. 2 a 3). Malé fuflíčky na dokonalosti pak s přehledem napravuje Crypt Keeper, takže verdikt nad úvodní sezónou nemůže znít jinak než 5*. (16.05.2018)

(10.6.1989) Režisér Walter Hill (např. Warriors, Southern Comfort nebo Crossroads) byl jedním z producentů Tales, a stejně jako jeho slavnější kolega Zemeckis, režíroval hned několik epizod. Tahle se točí kolem poprav pomocí elektřiny. Elektrické křeslo je mimochodem v Tales from the Crypt poměrně oblíbené, a nejedna z postav seriálu na něm skončí. Tato epizoda byla odvysílána jako úplně první, a upřímně řečeno, není nic moc. Taková obskurnůstka, kterou zachraňuje hlavně slušná atmosféra a hudba Hillova dlouholetého spolupracovníka, bluesového kytaristy Ry Coodera. (16.05.2018)

(10.6.1989) Černá vdova versus Santa Claus. Robert Zemeckis, další z producentů Tales, měl tehdy za sebou Návraty do budoucnosti a před sebou Forresta Gumpa. Byl ve formě, a na této epizodě je to znát. Zdejší šílený Santa se sekyrou je na hony vzdálen svému kolegovi z pozdějšího Zemeckisova Polárního expresu. („Byla jsi hodná, nebo jsi zlobila?") Všeobecně velmi oblíbený díl a zároveň určitě jeden z vrcholů seriálu. (16.05.2018)

(10.6.1989) Poslední z úvodní trojice epizod, které byly všechny odvysílány v jeden večer, je nejvtipnější. A dost možná jde o vůbec nejhumornější díl ze všech devadesáti tří. Na režisérské sesli se uvelebil další producent Tales, Richard Donner, známý coby režisér Supermana, Smrtonosné zbraně či slavné satanské pecky Omen. A nutno podotknout, že zde naprosto exceloval. Joe Pantoliano jako Ulrik Nesmrtelný, stejně jako herci v dalších úlohách (zejména principál a doktor Emil Manfred) byli neodolatelní. Donner pojímá svou cirkusovou epizodu s dokonalým smyslem pro vtipnou bizarnost, a trumfuje i výborného Zemeckise. („Polanski chce točit film o mém životě.") Historicky první večer s Příběhy ze záhrobí nabídl hned dva z největších klenotů seriálu. Nezbývá než konstatovat, že start se Crypt Keeperovi vydařil opravdu skvěle. (16.05.2018)

(14.6.1989) Možná jsem ho trochu nadhodnotil, ale tento díl, režírovaný Howardem Deutchem (tvůrcem v USA kultovní Pretty in Pink) a napsaný startrekovským scénáristou Fredem Dekkerem (jenž má na kontě i jeden režisérský zářez v podobě oblíbeného dětského horroru Monster Squad), mám hodně rád. Možná proto, že právě z této epizody asi nejvíce dýchají mé oblíbené osmdesátky. To je koneckonců pojištěno i Leou Thompson, která tehdy byla díky Návratům do budoucnosti na samém vrcholu své herecké kariéry. Výborný je ovšem i málo známý Britt Leach, který si svého šarlatánského zastavárníka přímo lábusovsky užívá. (16.05.2018)

(21.6.1989) První sérii rozhodně nerežírovali žádní nýmandi. Dalším esem je Tom Holland, který díky úspěšným trhákům Fright Night a Child's Play v té době platil za tvůrce, jenž má ke kombinaci horror/humor hodně co říct. Co se týče herců, netřeba opakovat, že v Tales se vystřídal téměř celý tehdejší (i dnešní) Hollywood. Tenhle díl má Amandu Plummer (Pulp Fiction, Král rybář), a ta je jednoduše skvělá. Jako ostatně vždy. Celou epizodu o „dokonalých líbánkách" shrne Crypt Keeper s kloboukem svatebčana na olysalé lebce, do varování novomanželům, aby svým nastávajícím včas prohledali skříně, protože nikdy neví jaké kostry z nich vypadnou. Tato epizoda je malou exkurzí hned do několika horrorových subžánrů. A svatba, to je nakonec pro některé určitě taky pěkný horror. (16.05.2018)

(28.6.1989) Závěrečný díl první (a nejkratší) řady byl svěřen Mary Lambert, tehdy nadějné režisérce adaptace Kingova Hřbitova domácích zvířátek. Lambertová v 80. letech dělala mimo jiné i videoklipy pro Madonnu. Později však šla její kariéra strmě dolů, a dnes točí jakési příšernosti o megakrajtách a gigakobrách. Tohoto příběhu se ale zhostila se ctí. Samotná epizoda není žádný zázrak; z podprůměru ji však tahá poměrně šokantní závěr, odrážející se v nezapomenutelném výrazu tváře herce Martina Garnera. Ten výraz si mimochodem můžete vychutnat hned na první fotce mého zdejšího profilu. (16.05.2018)

Osmnáct kousků, z nichž minimálně sedm představuje vrcholnou horrorově-komediální kvalitu, a zbytek se ve stejné oblasti pohybuje někde kolem solidního průměru, je mi zatěžko hodnotit jinak než plným počtem hvězdiček. Epizody Dead Right a Television Terror pak jako absolutní tutovky doporučuji všem divákům, kteří neradi riskují, a proto upřednostňují sázky na jistotu. (16.05.2018)

(21.4.1990) Možná že tahle epizoda neměla být zařazena hned na úvod druhé sezóny. Není primárně bombastická, jak by možná divák po té předchozí smršti očekával - její kouzlo spočívá v rafinované nenápadnosti. Dead Right vyžaduje při sledování zvýšenou pozornost, protože jedině tak lze docenit ten úchvatný herecký koncert (Demi Moore a Jeffrey Tambor vládnou!), prošpikovaný nezapomenutelnými hláškami a naládovaný inteligentním humorem. Epizoda s asi nejlepšími dialogy v celé historii seriálu. Zároveň (imho) vůbec nejlepší role Demi Moore. Nikdy jsem ji neměl příliš v lásce..., ale po tomhle? Plná rehabilitace! Howard Deutch zde usedl na režisérskou stoličku Tales již podruhé, a překonal nejen sám sebe, ale hned několik svých předchůdců. Jeden z nenápadných, zato však absolutních vrcholů seriálu. (16.05.2018)

(21.4.1990) Varování: Tento díl je určen hlavně zarytým fanouškům železného Arnolda! Schwarzeneggera v tričku Tales from the Crypt (což je sám o sobě dost bizarní úkaz) uvidíme při úvodní audienci u Strážce krypty. Pak už vidíme jenom produkt jeho režijního snažení. Producenti si sice dobře ohlídali, aby to nebylo úplné fiasko, přesto z toho vzešel do té doby nejslabší díl. Arnoldovo angažmá lze pochopit jako snahu o zvýšení sledovanosti. A to, že se v Tales neobjevil i Stallone, zase jako poučení z tohoto experimentu. I když... Modří asi vědí, že později se v jedné hodně dobré epizodě zjeví alespoň Sylvestrův brácha Frank. (16.05.2018)

(21.4.1990) Po Deutchovi se do hry vrací také Walter Hill. K ruce má výborného Lance Henriksena, excelujícího v roli notorického gamblera. Tento díl je poměrně populární, a já uznávám, že má hodně co do sebe. Scéna s ruskou ruletou na parkovišti je parádní a když Lance při "chop pokeru" sugestivně pronese to své "I've always been a lucky kind of guy", máte pocit, že sledujete absolutní klasiku. Na druhou stranu, poslední třetina příběhu už neobsahuje žádné překvapení a eskaluje přesně tím směrem, jaký si divák znalý zákulisí vzniku šokantně praštěných ideí pro původní comicsové Tales from the Crypt (viz epizoda Korman's Kalamity) nejspíš snadno představí. Bez mučení přiznám, že ani jeden z Hillových příspěvků do Crypt Keeperovy pokladnice mi k srdci nepřirostl. Ovšem Cutting Cards k tomu má místy nejblíže. (16.05.2018)

(24.4.1990) Chris Walas je prvním z mnoha mně zcela neznámých directorů, kteří Tales režírovali. Jména velkých filmových tvůrců se až na výjimky (a krom občasných návratů těch, kteří projekt podpořili také producentsky) v seriálu už moc nevyskytují. To ovšem bohatě vynahrazuje neskutečná plejáda velkých jmen hereckých. Letmým prozkoumáním Walasovy filmografie zjistíme, že začal jako tvůrce nechvalně známé Mouchy II a jeho labutí písní byl hned následující The Vagrant, kde měl k dispozici Billa Paxtona a Michaela Ironsidea. ´Til Death vypadá na první pohled slibně - tropy a zombie, stvořená v old fashion stylu (pomocí voodoo). Výsledek je bohužel snadno zapomenutelný. (16.05.2018)

(1.5.1990) Konečně zase jednou díl, na který se (na rozdíl od několika předchozích) určitě nezapomíná. Psychonářez s hudbou Jana Hammera a přesvědčivým výkonem prakticky neznámého Gavana O'Herlihyho, jenž exceluje v roli žárlivého manžela, ocení zejména skuteční labužníci a veteráni psychických válek. Hodně kontroverzní epizoda. Snad žádný jiný díl se nesetkal s tak protichůdnými reakcemi a rozdílným přijetím. Ale to se týká spíše tuzemské divácké obce - na IMDb má tenhle kousek rating pěkných 7.3. Úplný závěr je sice okopírovaný z povídky "Jak se zbavit George" (česky v antologii Alfred Hitchcock uvádí), ale to mu pranic neubírá na síle. (Tady se omlouvám za spoiler, ale když tolikrát slyšíte, jak je to celé předvídatelné, tak by to snad nemělo ničemu škodit. ;-) A jako by onen závěrečný úder nestačil, Crypt Keeper ho musí okamžitě přebít hláškou z nejtotálnějších („Tomu říkám dotáhnout manželku na mejdan!"). Z mé strany plná spokojenost a pochvala za další highlight seriálu. (16.05.2018)

(8.5.1990) V tuto chvíli jsou Tales naštěstí pořád ještě ve fázi „jeden dobrý díl za čas nestačí". A tak tu máme další, tentokrát plně autorskou pecku Freda Dekkera, s ďábelským Miguelem Ferrerem (Twin Peaks, Robocop) a tehdy ještě mladou a krásnou „zoufalou manželku" Teri Hatcher v hlavních rolích. Kvůli ní, povedenému úvodu, jenž skvěle navnadí, a úplnému závěru v klasickém talesovském „láska až za hrob" stylu, jsem šel nakonec až na plných pět z pěti. Díl, na který se hodně dobře dívá. (16.05.2018)

(15.5.1990) Komorní záležitost, která nenabízí nic pamětihodného, přestože disponuje Michaelem Ironsidem (Scanners, Total Recall, Hvězdná pěchota či Mechanik) v menší, ovšem důležité úloze. Režíroval Richard Greenberg, známý svou prací na vizuálních efektech ve filmech Predátor, Jestřábí žena či Ďáblův advokát. Příběhů, v nichž si vychytralá femme fatale ochočí naivního losera, aby jej využila pro své plány na zbohatnutí, je mnoho. Tenhle zapomenete ještě dřív než se Strážce krypty stačí během svého doslovu oběsit. (16.05.2018)

(22.5.1990) Důkazem, že Tales se nedotkla žádná cenzura, je mimo jiné i jadrná mluva v mnoha epizodách. Sám sebe hrající rocker Iggy Pop, v zákulisí jehož vystoupení se téměř celý díl odehrává, tu má asi dvacetivteřinový proslov, kde slovo „fuck" padne v různých modifikacích celkem desetkrát. Krom „otce punku" zde uvidíme i Katey Sagal (Ženatý se závazky, Zákon gangu) a Crypt Keepera v blond paruce, vyluzujícího pazvuky na elektrickou kytaru. Hlavní antihrdina, promotér Marty Slash, chce ukrást milion dolarů, který rockeři vydělali na záchranu amazonských pralesů. V tu chvíli se však ozve někdo, koho v nejmenším neočekával: jeho vlastní svědomí. Největším kladem této rock 'n' rollové epizody (režírované Jeffrey Pricem, scénáristou oskarové Falešné hry s králíkem Rogerem) je právě to, že je rock 'n' rollová... Tedy alespoň pro mě to klad určitě je. A taková vražda kytarou Petea Townshenda má nakonec taky něco do sebe. Jinak je ovšem For Cryin' Out Loud blbůstka, která nerockery potěší snad jen úvodní montypythonovskou scénou s odsouzencem, nedočkavě se hrnoucím do elektrického křesla. (16.05.2018)

(29.5.1990) Slunce, seno a Patricia Arquette (Pravdivá romance, Lost Highway, A Nightmare on Elm Street 3) v roli tulačky Mary Jo, kterou si na své farmě drží jako otrokyni buranští manželé. Situace není pro Mary Jo zrovna růžová, dokud se do hry nevloží... oživlý strašák! Vynikající letní epizoda Toma Hollanda. Zábavnější než libovolný exploitation, na jaký si teď vzpomenu. (16.05.2018)

(5.6.1990) Příběh neúspěšného břichomluvce, který vyhledá kdysi slavného kolegu, aby ho požádal o radu. Přitom však odhalí bizarní tajemství, jež vyústí v krvavý masakr. V tomto freak show dle scénáře Franka Darabonta (Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle) si zahrál komik Bobcat Goldthwait, u nás známý z mnoha pokračování Policejní akademie, a Don Rickles, jehož hlasem promlouvá Mr. Potato Head v Toy Story. Celé je to zároveň komické i trochu smutné, místy temně mrazivé, a v závěru pak šokantní, až brutální. Přes svou bizarnost mimořádně zdařilá černohumorná epizoda. (16.05.2018)

(12.6.1990) Po Mary Lambertové je Randa Haines druhá žena - režisérka v Tales. Problém této epizody spočívá v tom, že k příběhu se příliš nehodí forma, jakou Hainesová zvolila pro jeho zpracování. Režisérka se snaží udělat ze story ve stylu příbuzném Only Sin Deep (z první série) vtipnou záležitost, čemuž má mimo jiné dopomoci i tango, vyhrávající v hudebním podkresu. Ta vtipnost se jí ovšem daří jen sporadicky; většinou to vyznívá poněkud křečovitě a pitvořivě. Umím si představit, že kdyby byl základní příběh podán jiným stylem, mohlo to být hodně dobré. Takhle vyjde vniveč jak snaha o komediálno, tak příběh sám. Výsledkem je slabší podprůměr. (16.05.2018)