Nemocnice na kraji města

Nejzajímavější je na seriálu určitě hudba skutečného mistra Jana Klusáka (tehdy v nemilosti režimu), jinak jde o běžné dobové spotřební zboží, jaké na běžícím pásu (typický "papírový" jazyk) Dietl psal (to, že se v tomto případě zdánlivě vyhýbal schůzím a soudruhování považuju v dnešním kontextu spíše za minus, protože realitu dělal ještě víc jinou, než byla, vytvářel takový rádobyrealismus). Stačí jen srovnat se Sanitkou, která je dle mého dojmu mnohem povedenější (už jen v reálnosti profesního terénu). (15.07.2010)

Klenot československých seriálů, bez ironie. Dřív jsem Nemocnici nemohla přijít na chuť, vždycky jsem zahlídla jen kus v televizi a přišlo mi to všechno směšné a hloupoučké. Když ale člověk nakouká obě série, všimne si těch výborných hereckých výkonů (snad jedině Chudík a Motlová byli na mě už "moc"), propracovaných a vyvíjejících se charakterů, zajímavých střetů a dějových linek. Obzvlášť mě bavila inteligentní svobodná matka Jany Štěpánkové, ambiciózní, ale věčně na ocet ortopedka Elišky Balzerové a geniální Miloš Kopecký. Navíc je to kvalitně natočené, moc se tu nesoudruhuje (celkem zajímavé je, že když už někdo soudruhuje, je to záporná postava), a i když je to všechno idealistický nemocniční sen, holt mě to baví. (26.12.2014)

Seriál, v ktorom je tak veľa zo života, že sa s ním dá žiť. K jeho postavám sa dá opakovane vrátiť a zakaždým ich vidieť v trochu inom svetle. Posledných sedem dielov síce v tomto smere poľavuje, chvíľami šuštia papierom a už to nie je "kam ten s tou svojou povahou a postojmi dôjde?", ale skôr "tak ako ho tam dostaneme?". Aj tak veľmi dobre. (21.11.2012)

Malá socialistická telenovela. 1) V době vzniku mé dvacetileté já vnímalo tento seriál značně kriticky. Fádní primář Sova pronášel své výchovné proslovy, jeho nesympatický syn se opíjel, panenkovská doktorka Čeňková s bezvýrazným ksichtem a stejně nijakým herectvím se točila kolem asexuálně působícího nevěrohodného hokejisty Rezka, nudná doktorka Králová s pro mě tehdy nepochopitelným jednáním ujížděla na poslechových diskotékách vážné hudby s doktorem Řehořem, doktor Blažej se točil kolem zomboidky (ve slovníku nehledej) Iny a všichni chodili po chodbě nemocnice a neustále otevírali nějaké dveře, čímž dodávali dílu potřebný drive. 2) Vnímal jsem i pozitivní aspekty - zejména skvělou sestru Huňkovou, doktorku Fastovou či hláškujícího moudrého guru doktora Štrosmajera. Neunikly mi prázdné ulice při vysílání nového dílu a zaznamenal jsem nepochybnou řemeslnou profesionalitu Dietlova scénáře i dobovou hereckou elitu. Navíc, dosud nepolíben telenovelami, jsem netušil, že může být mnohem hůře. 3) Uběhlo třicet let. Panoptikálnost některých postav mě už neštve, ale mírně baví. Uplynulá léta ani nové společenské poměry nic nezměnily na faktu, že seriál má co říci i dnešním divákům. (22.03.2011)

Nechápu gloriolu "geniálního seriálu" a nechápu ani špínu, kterou na Nemocnici někteří házejí. Seriál, který mi stačilo vidět jednou, ale nijak zvlášť mě ani nezaujal, ani neznechutil. Je to prostě kvalitní řemeslo, dobrá "vypínárna" po těžkém dni. Klasické médium přenosu vlastních starostí do "jiného" světa... Sice to trochu zavání normalizačním sedativem, ale přesto Nemocnice svoje kvality to má (přinejmenší za toho Kopeckého si to tři hvězdy zaslouží)... (28.01.2004)