Režie:
Hynek BočanScénář:
Ivo PelantKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Karel SvobodaHrají:
Josef Abrhám, Vladimír Kratina, Naďa Konvalinková, Ivana Chýlková, Jiřina Bohdalová, Miloslav Štibich, Marek Vašut, Veronika Žilková, Stella Zázvorková, Alice Chrtková, Věra Kubánková (více)VOD (1)
Epizody(13)
-
Telecí léta (E01)
-
Seno a stáj (E02)
-
Rekreační středisko pro krávy (E03)
-
Mražené telecí (E04)
-
Oči na kolotoči (E05)
-
Konec konců v koncích (E06)
-
A byla svatba veliká (E07)
-
Osmistá první kráva (E08)
-
Teskně hučí Niagára (E09)
-
Digitální dojnice (E10)
-
Boby a bobky (E11)
-
Na koho to slovo padne (E12)
-
Buď a nebo (E13)
Obsahy(3)
Seriál z prostředí české vesnice. Tvůrci v něm zobrazili osudy a příběhy lidí, pracujících v zemědělství v 70. letech. Hlavní postavou je veterinář Ing. Jiří Vydra, který opouští své klidné místo na fakultě vysoké školy zemědělské, nevěrnou ženu i Prahu. Odchází na vesnici, kde přijímá místo zootechnika v nově otevíraném teletníku. Problém je v tom, že on téhle supermoderní veletovárně na telata nevěří. (Česká televize)
(více)Recenze uživatele Všežrout k tomuto seriálu (1)
Druhý dech (1988)
Abrhám jako československá verze Temple Grandinové, etolog teoretik vhozen do víru centrálně plánovaného zemědělství, svou nekompromisností čeřící nervy všech kolem a odolávající svodům nezadaných (i těch zadaných) žen. Poměrně otevřená kritika mnoha aspektů tehdejšího hospodaření (kritiku systému samotného však nečekejme), jádro konfliktů je často personifikováno v některé z postav (nepřejícnost, osobní animozita, nekolegialita apod.). Seriál by měl zabírat cirka jedno celé desetiletí (začíná na počátku sedmdesátých let), ale na výpravě a postavách to příliš poznat není, ženám se mění pouze účesy a děti vyrůstají, ale např. vedoucí teletníku Vícha nosí celou dobu jednu a tu samou zelenou bundu. Pozitivem je, že seriál nabízí i vhled na práci zvěrolékaře a dočkáme se naturalistických záběrů inseminace, porodu i pohledu na mrtvá telata. Herci odvádějí na tehdejší dobu standardní výkony (tedy nadprůměrné) a většina postav prochází vývojem. Zejména u postav s negativními vlastnostmi (např. Bohdalová, obsazená jasně proti svým klasickým rolím) jsem byl schopen okamžité asociace s podobnými typy ze svého života, v tomto sociálně-kritickém aspektu je seriál přesný. Zdejší černé hodnocení je bezesporu nespravedlivé. Ano, nejedná se o žádný nadprůměrný kus z perspektivy současného diváka, ale jistě nejde také o dílo, které je nutné zatracovat. Určitě by mu prospělo zkrácení, řada motivů je zbytečně rozváděna a natahována, redukce na deset dílů by byla optimální. Osobně nelituji ani minuty času, který jsem s ním strávil (nutno ale poznamenat, že jsem při jeho sledování prováděl řadu sekundárních činností, po vizuální stránce je totiž podobně šedivý jako normalizace samotná). ()