Titanic

Pod slovem Titanic si nejdříve představím gargantuovský parník, o kterém se mluvilo jako o nepotopitelné lodi, a hned poté Cameronův velkofilm, který mě okouzlil převážně naprosto úžasnou prací s kamerou. Jenže pak si vzpomenu na to co jsem slyšel, když se loď vydala brázdit poprvé a naposledy (doufám že to nikdo nebude brát jako spoiler...) vody temného oceánu, byla to hudba Jamese Hornera, právě ta je nedílnou složkou snímku. Když totiž Titanic skončí, je to právě ona, která se vám ještě bude dlouho prohánět hlavou, existuje snad někdo kdo by neznal hlavní motiv filmu? Pochybuji... (Samozřejmě můžete namítat miliony Afričanů a malých dětí, ale... rozumíme si...). Cameron nám ani nenabízí nic co bychom nečekali, poutavou historickou katastrofu spojuje se smutným julioromeovským romantickým příběhem dvou lidí z odlišných kast, jejichž vztahu není přáno. Čím je tedy film tak silný? Cameron využívá silného potenciálu Shakespearova příběhu o Romeovi a Julii a zasazuje jej do prostředí, které není fantaskní, do prostředí s koncem, který všichni známe. Přestože se romantická rovina příběhu nenechává nijak ovlivňovat tou katastrofickou, spíše se od ní odpoutává, jsou spolu těsně spjaty. Titanic i zamilovaný pár procházejí stejnou cestou a mají stejný osud a to naprosto, bez slitování, o čemž se ale můžeme na vlastní oči přesvědčit až na úplném konci, v té části filmu, kde jsou již oba osudy zpečetěny... (24.01.2006)

Milostná linie mi přijde dost nezajímavá, neoriginální, málo vtipná a prostě nudná - tj. první polovina filmu je pro mě utrpení. Pak se ovšem v dálce objeví ledovec začne to. Akční scény jsou velkolepé, geniálně natočené, podbarvené skvěle padnoucí Hornerovou hudbou a prostě jsou strhující. Kdyby Cameron tu první část zkrátil, mohlo to být za pět. (17.07.2003)

Dlouho jsem se Titanicu vyhýbal jako čert kříži, ale nakonec mě dostihl... A kupodivu to nebyl čelní střet, ale spíš lehké minutí. Příběh je slaďoulinký a rozvláčný, ale jakmile se ten přerostlý parník začal potápět, bylo se na co dívat – tam jsem konečně poznal, že je pod tím podepsaný Cameron. Kupodivu se mi docela zamlouval nevycválaný Leonardo DiCaprio, zato s buržoazní děvenkou Kate Winslet jsem si moc rady nevěděl... Je to prostě ošuntělá lovestory, kterou Cameron přetřel zlatou barvou. Někde je nátěr řídký, takže prosvítá rez. Rozhodně klasický sezónní hit... Edit 2012: krásný důkaz toho, jak se člověk často mýlí. Vnímat tenhle film jako kýčovitou lovestory vlastně zastírá podstatu toho, čím Titanic ve skutečnosti je: produktem masivního Cameronova fetišismu a metaforickou cestou k vytouženému předmětu, který mocí filmu ožívá a umožňuje tvůrci diváka provádět jeho ztracenými zákoutími. Režisér prostě vystihl pocit, který se mě dodnes zmocňuje při pohledu na mrtvý vrak v hlubinách - palčivou touho "dát zašlé hmotě smysl a tvar příběhem". Výsledek je film plný rozporů, ale především film nesmírně přesně zkonstruovaný a ekonomicky odvyprávěný. Veškeré potěšení z něj u mě pramení z ryzí racionality. Pokud Rose říká: "Nedává to smysl, proto tomu věřím." já oponuji "Vše tu dává smysl, proto tomu věřím (ale nepodléhám :-))". (25.01.2004)

(1001) Já mám k Titanicu tak rozporuplný postoj, jako snad k málokterému filmu. Zosobňuje, vzdává poctu a zároveň předpovídá všechny blockbusterové mory, které mi brání brát tento druh zábavní kinematografie vážně: pokřivování faktů a minulosti, romantizace neštěstí, touha být větší a ještě větší, nekonečná stopáž, kritika kapitalismu ryzími kapitalisty, a nejspíš ještě další věci, na které si teď nevzpomenu. (Obsazování hlavních rolí absurdně pohlednými mladými herci jako zápor uvádět nebudu, neboť tento krasavec a tato krasavice, na rozdíl od většiny modelů a modelek dnes okupujících blockbusterové plakáty na nástěnkách (viz například Margot Robbie), jsou právoplatnými, schopnými a charismatickými herci). Ale na druhou stranu se na něj dívám opakovaně a nemívám u toho pocit, že bych si chtěla vytáhnout mozek z hlavy hákem skrz nosní dutiny. A navíc má dva momenty, u kterých vždycky brečím a které se mi uprostřed všeho balastu velmi líbí: Ten první je, když se na konci filmu Rose zmocní píšťalky a kamera zůstává na jejím obličeji a jejích očích, a ten druhý je záběr na fotografie z jejího života a zejména na tu, kde sedí v koňském sedle obkročmo jako muž. Nicméně při sledování filmu v lednu 2018 jsem si k těmto dvěma brečícím pasážím přidala ještě jednu úplně na začátku, když jsem si vzpomněla, že Bill Paxton už není mezi námi. Odpočívej v pokoji, ty zatracený sympaťáku. (19.01.2018)

Vždycky mě fascinuje, kolik lidí musí umřít, aby dva poznali, že se mají rádi. Di Caprio ještě v době, kdy jsem ho nesnášel. Sám se později nechal slyšet, že teď by radši, kdyby v Titanicu nehrál. Dát odpad by bylo nefér, i když zpatlaný kýčovitý scénář by si to zasloužil. Ale je fakt, že kdyby se vystřihla z filmu milostná linie a místo ní nasadil nějaký méně srdceryvný a silnější příběh, špatné by to nebylo. Katastrofa Titanicu totiž skutečně trochu symbolizuje dějinný předěl a konec starého světa, který byl smeten 1. světovou válkou. Místo toho však Cameron nasadil stokrát viděnou tragickou lásku dvou nerovných lidí, a to bez jakékoliv invence, pouze ji umístil do velkolepých kulis a hrdiny nechal vyslovovat neutrální politicky korektní fráze. Na druhou stranu nutno uznat, že i když tu v mých očích selhal coby umělec s integritou, projevil značný obchodnický talent:)). Takže sbohem, Leo, Kate (radši si vás budu pamatovat z Letce resp. Věčného svitu) a Celine Dion, my mind will go on. (10.12.2006)