Vřískot

"MYSLELA JSEM, ŽE JSI MRTVÝ." - "ASI BYCH UŽ BYL. NIKDY BYCH SI NEPOMYSLEL, ŽE BUDU TAK RÁD, ŽE JSEM PANNA." Telefon, bílá maska a tuny filmových odkazů. Oč potupněji byly v první polovině 90. let teenagerovské vyvražďovačky pohřbeny hlavně zásluhou New Line Cinema (LAST FRIDAY: JASON GOES TO THE HELL, FREDDYHO SMRT: POSLEDNÍ NOČNÍ MůRA), s o to větší parádou se v druhé polovině 90. let zase vrátily zásluhou dvou mužů - filmového maniaka, scenáristy Kevina Williamsona (dále scénáře k TAJEMSTVÍ LOŇSKÉHO LÉTA a VŘÍSKOTU 2) a hororového guru Wese Cravena. Williamson napsal scénář rozverně si pohrávající se subžánrovými klišé, s bezchybnými dialogy a skvělými hláškami, kde postavy nejsou jen maso na rozkrájení, který Craven s jasně patrným nadšením velmi zručně a dynamicky natočil. Následovala nová vlna vyvražďovaček (včetně tří pokračování VŘISKOTU), kterou zastavila až vlna remaků japonských hororů, po kterých přišla vlna remaků hororových klasik a vlna exploitation... Takže abych to shrnul: fanoušci budou nadšeni - a na těch ostatních nezáleží. (03.09.2006)

Vřískot jsem viděl aspoň desetkrát a už se u něj tudíž moc nebojím, nicméně je to stejně pořád dobrá zábava - scénář si zajímavě pohrává s žánrovými klišé, obsahuje hodně fórků, narážek a referencí, má (v rámci žánru) zajímavé postavy a vůbec představuje pro kvalitního režiséra Cravenova formátu solidní základ pro vysoce nadprůměrnou hororově-komediální podívanou. I s odstupem deseti let je jasné, proč zrovna tenhle snímek odstartoval další hororovou vlnu. Zkrátka klasika. A dvojka je asi ještě lepší. (13.12.2006)

"Movies don't create psychos; movies make psychos more creative!" Napriek tomu, že film je v niektorých veciach značne nedokonalý (nie je motív na vraždu 90% postáv + koniec je hrozne prekombinovaný) a ďalšie veci zostarli (citovanie filmov), vo svojej dobe to bol neskutočný závan čerstvého vzduchu a i o skoro 20 rokov neskôr pôsobí film prekvapivo sviežo. Môže za to celý out-of-the-box pohľad na slashery, ktorý je symbolizovaný nielen v tých odkazoch na žáner a jeho pravidlá (čo bolo vo svojej dobe nesmierne originálne), no v skutočnosti je rozliaty do celého filmu. Napríklad Williamson dáva na svoju dobu výnimočný dôraz na postavy a to nielen hlavné. Skoro každá postava je zapamätovateľná a to v žánri nemá obdobu. Podobne vizuál je neskutočným krokom vpred. Už na prvý pohľad je tento film akoby svetelné roky vzdialený od ostatných slasherov nakrútených pred rokom 1996. Škoda, že tento punkový prístup dlho nevydržal a po Vreskote ostatné slashery (vrátanie samotných pokračovaní Vreskotu) nehľadali nové cestičky, ale opakovali nanovostanovené pravidlá. A tak tento slasher revival skončil, ani poriadne nezačal. (18.11.2005)

(1001) Film jsem nikdy neviděla v době puberty, kdy by byl víc relevantní, ale až jako nabubřelá studentka filmového umění na prahu takzvané dospělosti. Ve výsledku je to asi dobře, protože jako puberťák bych tím opovrhovala už jen proto, že to bylo in, kdežto později (když už jsem také mezitím viděla všechny filmy, na které se odkazuje) jsem si užívala tu parodickou a meta stránku celé věci. Některé to pomrkávání mi sice přišlo až příliš jednoduché, ale pár vymazlených kousků se tam nakupilo, třeba uklízeč Fred v pruhovaném svetru, a při větě "We all go a little mad sometimes." moje nerdovské srdíčko vyloženě poskočilo radostí. (13.02.2016)

klasická vražedná epidemie, jen s pokusem o humor. Ani dobrá, ani špatná, ani nudná, ani zajímavá, průměrná, spíš slabší... 2 Vodny : možná se budeš divit, ale svět tu byl i před tvým narozením a tímhle filmem určitě nevznikl nový žánr vyvražďovačky, jak tu zmateně blouzníš:-))) 2 Grepfruit : A ty jsi ještě větši mimoň, nejste bráchové? (29.10.2007)