eXistenZ

Úchylárna až do morku kostí. V ději sem se zamotal stejně jako pavouk začátečník ve své pavučině. David umí udělat filmy co místo myslí hýbou žaludkem a když už ultra žaludkem nehýbou, mysl tápe. Filmu nelze upřít pukus o originalitu, ta tam rozhodně je. Spíš jde o celkovou působivost no a právě tady mi eXistenZ přijde trochu lacině udělaný. Tři možná čtyři dějové roviny, jeden přístroj jež mozek hlavních hrdinů uvede do jakési virtuální reality, ze které se dostávají, ale vy posléze zjišťujete že to předešlé byla jen virtuální realita ve virtuální realitě. Zní to šíleně, ale z mojí hlavy tohle není. Výběr herců myslím nezklamal, Jude Law se své role zhostil s vervou sobě vlastní. Když by se ve zpracování pohrabal jak David tak scénárista, mohlo to být o hvězdičku víc, protože si myslím, že tohle není typ filmu na plný počet. Doporučuju shlédnout v době kdy je vaše mysl ještě lehce aktivní, páč jinak by se mohlo stát, že prd pochopíte stejně jako napoprvé já. (24.06.2004)

David Cronenberg je režisér, jehož tvorba odpovídá mým představám o žánru sci-fi, a jeho styl, který pracuje s tajemnými prvky, s atmosférou a morbidními představami, mě v řadě případů uvedl v nadšení. EXistenZ je jeho parádní kousek, kde herecké obsazení, výkony, scénář a jednotlivé výtvarné prvky dohromady daly vzniknout dílku, jehož atmosféru jsem v sobě živil dlouhé měsíce. Ve filmu se realita plynule přelévá do snu bez varování diváka a samotní hrdinové neví, jestli jsou napojeni na počítačovou hru ve virtuální realitě nebo prožívají skutečné emoce a reálné dění. "Mě nemusíte zabíjet," říká jeden z hrdinů a vzápětí dodává: "ale řekněte mi, hrajeme ještě hru?" Film vyvolává řadu otázek, kam je možné zajít s technologiemi ovládajícími lidskou mysl i jakou cenu má lidský život. Celkový dojem: 95 %. (13.06.2006)

Celý film je založen na myšlence mísení různých realit, takže si divák během celého filmu nemůže být vůbec jistý, jestli to, co sleduje, je skutečnst, nebo další herní prostředí.Podobné schema nalezneme třeba i v Matrixu.Naše skutečná realita je zpochybněna na úkor jiného, paralelního světa, který je v mnoha ohledech lepší,pohodlnější a zábavnější než naš "skutečný". Zatímco v Matrixu jsou ale jasně daná pravidla, která sice působí dosti nezvykle, ale vycházejí z naší, řekl bych hmatatelné přítomnosti, v Existenz tento nový svět/světy stojí na pravidlech vycházejících spíš z lidského podvědomí. Ještě nikdy jsem asi ve filmu neviděl takovýto příběh. Příběh, který žije ve vlastním světě, který má s tím naším určité styčné body, ale přitom je pro nás na první pohled těžko pochopitelný... pistole střílející zuby.. biologické herní konzole... sloty, které se musí nalubrikovat než se do nich zastčí jack zakončující pupeční šňůru...To všechno jsou svým způsobem běžné atributy sci-fi. Tady se s nimi ale zachází naprosto běžně, aniž by se něco vysvětlovalo, tedy alespoň ze začátku. A právě v tom tkví největší problém tohoto filmu. Je to, jako by se mimozemšťan koukal třeba na Pobřežní hlídku. Nikdo mu v seriálu nevysvětlí, co je to oranžové, s čím Mitch běhá po pláži. Pomalu mu to sice začne docházet, ale bude se spíš nudit, protože se kouká na věci, které nikdy neviděl - u něj na planetě nemají vodu...A tak nějak vidím eXistenz. Na jednu stranu sympaticky neotřele pojatý film, na stranu druhou mě nebaví sledovat deprese hrdinů, když si nedokážu ani z části představit, co vlastně cítí... (12.06.2004)

David Cronenberg patří pro mě k nejzajímavějším režisérům, jejichž tvorbu jsem za poslední dobu víc rozkoukal. Jeho originální vize s bizarním vývojem lidského těla i technického pokroku mě vždy dostanou fantastickými nápady, zajímavě budovaným příběhem a k závěru opět sílícím zneklidňujícím přesahem. Připadám si, jakobych u něj skoro vždy vstoupil do stejného světa v jiné dimenzi, jen pokaždé v jiné epoše šílené budoucnosti, jejímiž výdobytky pan režisér varuje, ale současně se s nimi nesmírně baví a úspěšně tím baví i svého spřízněného diváka. Poslední dobou začínám u Cronenberga vnímat i jistou dávku poťouchlého černého humoru, obzvlášť mě v tomto směru upoutala vtipně ztvárněná scéna s postavou W. Dafoa v dílně s mohutnou strojovou výbavou na výrobu konektorů a zavádění bioportů na těle lidského jedince. Už jen ty nápady typu pistole složené z kostí či připájení lidí do videoherního světa vsunutím řádných fyzických káblů do zad jsou něco neskutečného, co snad jinde neuvidíte. :o) Díky tématu s rozvíjením nové virtuální reality a odhlečenému zpracování jsem si místy připadal jako u důmyslné parodické verze Fassbinderova Světu na drátě, přesto pořád velmi napínavé. [85%] (15.01.2023)

Namet je fajn, avsak scenar, konkretne zaciatok celeho pribehu proste nefunguje. Celych prvych dvadsat minut sa postavy snazia vysvetlit, o com to vlastne ten Cronenbergov vymysel je, a to velmi nezazivnym sposobom. Naviac, dvaja hlavny protagonisti mi pripadali, ze sa s Cronenbergovym pribehom proste neszili, priam akoby ani sami netusili, o com vlastne rozpravaju. Cest preto Wiilemovi Dafoe, ktory do filmu vniesol ten spravny naboj. Skoda ze ostatny herci nedokazali zapasovat do nametu ako on. Tak ci tak, od polovice filmu to nastastie cele zacalo fungovat a aj ked ma film nicim neprekvapil (zaverecna pointa uz vobec nie), velmi slusne som sa bavil. Skoda toho rozjazdu a nie celkom presvedcivych ustrednych postav. Kazdopadne je to Cronenberg a nielen pre jeho fanusikov (tych jeho stavnatych uchylnosti je tu pozehnane) to moze byt zaujimavy zazitok. (6.5/10) (15.11.2007)