Souboj Titánů

To bol zážitok vidieť tento film v detstve. Videl som ho viac krát. Asi dnes tie efekty vyzerajú pre mladých komicky, ale vidieť vtedy súboj s obrím škorpiónom to bolo teda niečo. Ale asi najlepší a najstrašidelnejší súboj je s gergonou medúzou s hadmi namiesto vlasmi, na ktorú keď sa pozriete tak sa z vás stene kameň. Vtipná a zároveň roztomilá je aj kovová sova. Myslím, že ak je vám dnes (2020) nad 30, tak ste na tento snímok museli naraziť aspoň raz v televízií. Ak mám byť úprimný, aj dnes by som si ho s radosťou pozrel. Pokiaľ ste ho nevideli tak neváhajte, ale nezabudnite ani na sekundu, že je to snímok z roku 1981. Takže prižmúrte pri niektorých veciach aspoň jedno oko. (01.05.2020)

Tenhle film mě jako malého vždycky donutil zalézt do postele, schovat se pod peřinu a ještě dlouho uklidňovat bouchající srdíčko... Vidět pohromadě tolik bájných monster, o kterých jsem četl v knížkách, bylo něco neskutečného a hlavně hrůzunahánějícího: oceánem krauloval obrovský Kraken, v bažinách sídlil ohavný Kalibos, v horách se překřikovali Stygijské čarodějnice a kamenící cukrbliky posílala svým ctitelům příšera Medusa. Líbil se mi převozník Cháron, který se vždycky tajemně vynořil z mlhy uprostřed řeky Styx, a samozřejmě pípající průvodce Bubo. Dnes, kdy je za dveřmi remake s rozpočtem 125 miliónů dolarů, působí efekty směšně, avšak tehdy to bylo naprosto výborné a moje Titány poznamenané podvědomí nakazuje dát 4 nostalgické hvězdičky... 21,5 miliónů dolarů(rozpočet)/68 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (05.04.2010)

Dodnes asi obsahově nejdokonalejší bájeslovný příběh z antického Řecka. Film, který není ani pitomě dobodružný na způsob Herkula či Xeny, ani naivně poučný jako většina jeho současných obdob, ale stále si zachoval mnoho ze své přitažlivosti, což je dáno především důstojným hereckým obsazením - zvláště Laurence Olivier v roli Dia je k nezapomenutí. To, že se film trikově propadl někam úplně jinam, je jistě pravda, ale mně osobně se v něm použité "animační" postupy zamlouvají mnohem, mnohem více než současná, zoufale nadužívaná, plastická, chladná a neosobní digitální technologie. (28.02.2005)

Ještě mám v živé paměti filmové plakáty zvoucí na tento film. Když jsem v dětských letech četl antické báje a pověsti, příběhy bohů, tolik připomínajících lidi, a lidí, do nichž antičtí lidé vložili tolik božského, vždy jsem toužil po tom, aby to, co slova mohou jenom naznačit, bylo převedeno na stříbrné plátno. Aby zázraky ožily, zpozemštily se, aby antická vize nabyla na předmětnosti a jsoucnosti. Stejně tak si vybavuji pochyby, které mnou procházely, protože řadě filmových tvůrců se zdá, že tyto látky snesou všechno a nejsou dostatečně imunní vůči prvoplánovým komerčním kasovním úspěchům. O to sladší byl rezultující pocit ulehčení, neboť v tomto případě se tvůrci opravdu snažili dodržet půdorys antické báje, tragédii i povznesení protagonistů a někde v pozadí skutečná jádra těchto plnokrevných předchůdců fantastiky. Vykopal-li posléze Schliemann Tróju, protože důsledně, stíhán posměchem tehdejší badatelské komunity, respektoval Homéra a jeho dílo, vykopali jeho nástupci postupně hradiska a města mykénského věku. Doby, která předchází vpádu drsných Dórů, posledního grechického kmene antické doby. Základy Evropy, první krůčky evropského lidstva, chetitské Acchijavy, jsou v každém případě jedinečné. A naivita triků tvůrců filmu, který dokázal tak důsledně přiblížit jednu z klíčových bájí tohoto pozoruhodného kulturního dědictví, tuto fasnicinující krásu obohacuje o další nezapomenutelný rozměr. Skutečná kvalita nestárne. (28.03.2011)

K tomuto filmu mám nostalgický vztah - viděl jsem ho premiérově v Praze na Václavské náměstí v době přijímacích zkoušek. Tehdy něco naprosto omračujícího, zejména pro našince, který v kině nevídal filmy jako Hvězdné války. (dobrá, Blízká setkání ano, E.T.ano, Zlatá Sindibádova cesta ano...) Vrcholná práce R.Harryhausena a jeho animační techniky stop-motion! Jo, dneska se to dělá, s počítačovými programy, ale tohle byla poctivá ruční práce. Nádherný mytologický svět s hvězdným obsazením. Co mi trochu vadilo, je splácání bájí dohromady tak, jako když kočička s pejskem vařili dort. Pegas ( alespoň byl bílý, narozdíl od nového zpracování) se zrodil z mrtvého těla Medusy ( společně s obrem Chrýsaorem), když jí Perseus useknul hlavu , Medusa nežila v podsvětí a Kerberos měl hlavy tři. Dalo by se určitě pokračovat, ovšem výsledek je natolik okouzlující, že tohle vše odpouštím. A nejlepší scéna? Samozřejmě ta s Medusou! A jistě, Kraken, jak jinak....tak, tak, k tomuhle filmu se prostě vracím rád. (26.07.2010)