Smrtihlav

Hledal jsem sci-fi aspoň trochu podobné Ostrovu, In Time nebo Matrixu. Smrtihlav má dobrou myšlenku, ale její zpracování bych si uměl představit divácky straktivnější. Víc akce nebo víc napětí, promakanější postavy. Kolikrát mi bylo úplně jedno, co se stane. Párkrát trochu pokulhávala logika v chování "cvakačů zubama". # [viděno: TV, 5.1] # příběh 6 | hudba 7 | humor 0 | akce 3 | napětí 3 | pustil bych si znovu 5 (31.07.2012)

Od Dark City jsem nic nečekal. A jak už to tak chodívá, když od něčeho nečekáte zhola nic, a pak to shlédnete, tak vás to nadchne, někdy mírně, někdy více. Dark City mě rozhodně nadchlo, pro své pojetí a příběh. Není to sice sci-fi postavené na tricích, ale to vůbec nevadí. Ty triky, co tam jsou bohatě stačí a dotvářejí dark amtosféru. (24.03.2005)

,,Jste zmatený a vystrašený, že?“ ,,Kdo jste?“ Můžu vám pomoct. Ztratil jste paměť. Při experimentu“… Dá li se nazvat nějaký svět jako ponurý, tak je to tento. Temnota má barvu zelené, ze které vyzařují záblesky červených neonů a rtěnky, nebo zlatá rybka. Chladný svět, perfektně předvedený, svádí k myšlenkám na podrobněji rozpracovaný Matrix, či hororovou adventuru. Zajímavé. Místo bez slunce, ve kterém není prostor pro vzpomínky. Jen někdo chce, abychom si něco mysleli. Je to však studené, stejně jako svět ve kterém se příběh odehrává. Za výtvarnou stránkou zeje díra. A větší, než ve vzpomínkách Johna Murdocha. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ *** (05.05.2009)

Tma, tma a zase jenom tma.....Alex Proyas je bůh a jeho režie je velmi provokující. Proyas totiž diváka od začátku až do samého konce bombarduje jedním tmavým záběrem vedle druhého, při jejich sledování jsem byl ponořen do tak hluboké depky, že se mi málem podařilo usnout :o)) Smrtihlav je vizuálně působivý a velmi depresivní, podobné pocity jsem naposledy zažíval při filmu Blade Runner, s tím rozdílem, že tady jsem se maličko nudil. Zpočátku mně příběh nedokázal oslovit, ale od druhé půle děj hezky graduje a vrcholí zdařilým soubojem (to jak proti sobě visí ve vzduchu mi připomnělo závěrečný duel v Matrix Revolutions). Samotný závěr je silný a má velmi katarzní účinek. (18.11.2003)

A pak že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Jestliže původní Proyasova Vrána byla temná, depresivní, zajímavě stylizovaná a příběhově "nevšední", o Dark City to vše platí v podstatě dvojnásob. Velmi pochmurná a nepříjemná vize světa ovládaného plešatými mimozemšťany, kteří jsou alergičtí na světlo, umí ohýbat fyziku ve svůj prospěch a mají motiv, který i po delším zamyšlení nepůsobí nelogicky a nesmyslně. Samozřejmě, single hrdinu předurčeného k provedení revoluce a poražení neporazitelných už jsme párkrát viděli, ale pokud je vše okolo natolik vkusně načančané, promyšlené a neokoukané, malé klišé nikdy nemůže uškodit. A Jonesův soundtrack nemá v rámci žánru chybu :)) 85% (24.12.2013)