Smrtihlav

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. (16.10.2013)

Jeden z inspiračních zdrojů "Matrixu", který ale silně postrádá jeho vizuální našlapanost a jakousi řekněme "cool" vizáž. Ono je na filmu vůbec vidět, že chybí větší rozpočet, což vám někdy navozuje až jakýsi dloubavý papundeklový pocit. Na druhou stranu ovšem oproti "Matrixu" působí především závěr "Dark City" daleko depresivnějším a klaustrofobičtějším dojmem. ***Věděli jste, že: Nejméně v jednom bodě se provázanost "Matrixu" s "Dark city" rozhodně nedá popřít. Částečně totiž vzniknul v kulisách, které po sobě "Dark city" zanechalo v australském Sydney. A tak střechy, po nichž Trinity prchá před agenty, jsou tytéž, po nichž se proháněl hrdina s tváří Rufuse Sewella.*** (15.03.2007)

Tak já nevim, Sutherland jako kulhající herr Flick obklopen bandou skinheadských buzíků v gestapáckým vohozu"odjinud" , kteří se neskonale diví, že vymírají, nemaje nikde žádný, byť plešatý protějšek, kde by mohli eventuálně smočit brk a rozšířit tak své řady. Pravda, jeden harant se ve filmu objevil, ale byl to pěkně kousavej hajzlík, škoda ho nebyla. Temnoty a deprese si člověk ve snímku užije, kam až tohle vyprojektovaný laboratorní město sahá., to je fakt a od druhé půlky filmu to má i celkem svižný tempo, jen si myslím, že nebyl dostatečně využit potenciál myšlenky, na druhou stranu tleskám holohlavým frajerům, že dokázali vždy zvládnout bez nějakých větších následků usnutí celého města v jednu chvíli. Já sebou plesknout jen tak za chůze na chodníku, tak se probudím pěkně nasranej, jiný situace raději neřešim :) Pár dobrých nápadů, které byly, dle mého soudu, použity později ve filmech jako je Matrix, Inception a dalo by se pokračovat, jsou zase bonusem, pro který si ale film po druhé nepustím. Navíc koukám, že text distributora je natolik obsáhlý, že vlastně vyblil vše, takže nemá cenu se jakkoliv rozepisovat. Pro mě šedivý průměr. (15.03.2012)

Od první do poslední minuty extrémně paranoidní scénář Alexe Proayase a Davida S. Goyera, jenž si doslova libuje ve vlastní zamotané zápletce, je jenom základem celkové kvality snímku. Proyasova záliba v potemnělých koutech zaplivaných městských čtvrtí byla opět zúročena při budování bezútěšné atmosféry, která na diváka doléhá jako dosti těžká deka. Vizuálně vytříbená „hračička“, oplývající záplavou skvělých avšak ne samoúčelných triků, podpořená výbornou kamerou Dariuse Wolského, nepříjemným a přesto chytlavým soundtrackem Trevora Jonese, tak v celkovém efektu potěší nejen oko, ale i samotný mozek, kterému není dáno vydechnout ani na minutu. K tomu započítat skvělé herce, jimž vévodí podivný doktor Kiefer Sutherland, následovaný Williamem Hurtem a Rufusem Sewellem a je zde dílo, jenž v hlavě nějaký ten pátek zůstane určitě. (05.11.2005)

Ťažká atmosféra, ťažká hudba, príbeh, spracovanie. Pán režisér, ktorý si sám napísal scenár, mal zrejme v úmysle vytvoriť niečo veľké a jedinečné. Avšak táto forma filmu nelychotí veľkému kruhu divákov, a tak to bol radšej pokus o samovraždu, než úspech. Nakoniec však film vyrobil o 200 tisíc $ viac ako bol rozpočet, a tak pán Proyas zožal dvojitý ,,aplause,,: Vytvoril nevšedné dielo, a napriek tomu neskrachoval. To sa v Hollywoode často nevidí. Nebyť absencie citov a trochu komercie by sme dnes hovorili o Matrixe len ako o slabej kópii Proyasovévo Temného mesta... Dub: Cz - 65% (07.02.2009)