Miami Vice

Michael Mann je zjavne lepším režisérom, než scenáristom. Scenár Miami Vice je totiž doslova a do písmena televízny. Mann to samozrejme vie a preto nasádza do boja svoje vlastné režisérske zbrane. Na Collateral nadviazané použitím digitálnej kamery. A tu mám s filmom prvý problém. Pokiaľ v Collateral digitálna kamera zaberala výlučne nočné scenérie LA a kluby osvetlené žiarovkami či neónom, v MV ju Mannov kameraman Dion Beebe po prvý krát vytiahol na slnečné svetlo. Obraz v denných scénach je značne zrnitý a vadí to najmä vtedy, keď kamera zaberá veľké celky – more, či džungľu so sídlom hlavného bossa. V nočných scénach mi pripadá väčšia zrnitosť v niektorých záberoch skôr na prospech obrazu, pretože zosilňuje akýsi „dokumentárny“ charakter celkovej štylizácie vizuálnej stránky. Tento kvázidokumentaristický vizuál prispieva k tomu, že film pôsobí značne realisticky a divák má pocit, že je prítomný vedľa postáv priamo na scéne. Celý film je veľmi „klipovito“ natočený, nie je tu veľa dlhých záberov. Nepôsobí to však tak rozčuľujúco ako v Domino Ridley Scotta, hoci v porovnaní s Collateralom sa podľa mňa posunul Mann práve týmto smerom a veľmi dúfam, že stihne včas zastaviť než natočí podobne zbytočný film ako Domino. Na pomyselnej čiare medzi Collateralom a Dominom je totiž, pokiaľ ide o vizualitu, MV niekde v strede. Zvuk v MV je jedným slovom famózny. Divák si to síce naplno uvedomí až pri záverečnej prestrelke, ale podľa môjho názoru je po réžii ozvučenie filmu jeho najsilnejšou stránkou . Originálna hudba pôsobí veľmi príjemne, horšie je to s použitím piesní vo filme. Niektoré skladby sú použité výborne (linkinovský Numb či hudba na diskotéke v Miami, keď Colin tancuje s Li), naopak, nepáčila sa mi montáž Mobyho „One of these mornings“ do scény cesty na Kubu v motorovom člne, pretože vzhľadom k scéne, ktorú sprevádza vyznieva celok až gýčovo; tiež je pre mňa nepochopiteľné prestrihnutie kubánskej salsy v Havane do rockovej balady bez zmeny scény. Herecky je MV zvládnutý výborne na hlavných postoch a herci, i keď majú predpísané dosť schematické a ploché postavy sa s nimi vyporiadali slušne . Vzhľadom k predlohe by som však čakal viac vyprofilovaný profesionálny vzťah medzi Ricom a Sonnym. Pri sledovaní filmu som totiž mal pocit, že sú si akosi ukradnutí, i keď každý z nich je stvárnený kvalitne. Takto z hľadiska vývoja vzťahov medzi postavami ostáva hlavným ťahákom filmu osudová láska Sonnyho a Isabelle (ako vždy skvelá Gong Li – mimochodom na maili prijímam stávky na to či si dala alebo nedala upraviť nos kvôli MV). Poteší i to, že miest, kde by postavy mohli prednášať „veľké“ repliky, zahrajú čisto tvárou a mlčky . Najkrajšie je to vidieť v scéne keď Ricova priateľka leží v kóme a Rico sedí vedľa nej na stoličke. Celkovo môžem povedať, že tento ne-žánrový (akčný rozhodne nie je a na drámu je podľa mna slabo gradovaný) počin Michaela Manna ma nesklamal, ale ani neohúril. 8/10 (02.09.2006)

Seriál som nikdy nevidel a Michaela Manna pokladám "len" za zručného remeselníka, ktorého filmy sa mi síce páčia (PEVNOSŤ, POSLEDNÝ MOHYKÁN, HORÚČAVA), no niekedy to s atmosférou predsa len už preháňa na úkor príbehu (ALI, COLLATERAL). Napriek tomu som si jeho MIAMI VICE zamiloval už na prvé pozretie. Výborné herecké obsadenie je fajn, ale má to niečo, o čom sa ťažko hovorí. Nie je to „iba“ výborná atmosféra (hoci dusné nočné veľkomesto, ku ktorému sa blíži tropická búrka a horizont križujú blesky, je vystihnuté a nasnímané úžasne, stačí na strechu výškovej budovy postaviť dvoch hercov, pustiť kameru a dúfať, že sa skôr alebo neskôr v diaľke začne blýskať) či parťácka buddy chémia (v úvodnej diskotékovej scéne nepadne ani slovo, pritom z policajnej zohratosti mrazí, viď. scéna, v ktorej na jedného od chrbta zaútočí zabijak, na čo je kolegom zabijak spacifikovaný bez toho, aby si to vpredu kráčajúci kolega všimol - trvá to len pár sekúnd, ale je to pre mňa esencia buddy movie). Scenár stojí na minimalizme - čo sa týka dialógov, aj vzťahov medzi postavami (záverečná scéna sa hravo zaobíde bez slov, stačí, testosterónový Crockett v tichej nočnej nemocnici). A scéna na diaľnici je bomba ("Už sa nemusíš ponáhľať domov."). Trenčín Max 2006 (22.10.2006)

Tenhle film je vo tom, že se tam jezdí v v super bourácích, nosí módní hadry, skáče se na motorových člunech, pije se mojito, balí se ženský, lítá se v letadlech a občas se zastřílí (slůvko "občas" jení jen tak, akce tu vážně moc není ), Jamie ukáže svaly a prdel, Farrell zase nový sestřih vousů a že umí tančit...a do toho všeho hraje pěkná hudba. Dějové vakuum natažené na dvě a půl hodiny, charaktery ploché, že už to ani víc nejde, koncentrace samoúčelných sekvencí na hodinu filmu extrémně vysoká..... P.S. Skvěle se na to dívá. Definice slova COOL a letního filmu... (17.08.2006)

Posazení diváka do rozjetého vlaku může být v případě rychlého a srozumitelného popsání situace velkým plusem. Tady to vyšlo tak na půl a z toho průměru už snímek nevybruslil. Mann je specialista na přestřelky, jenže ty mě moc neberou, a tak je pro mě nosnou konstrukcí romantická linie filmu a Colin Farrell s vizáží německého pasáka. (10.07.2011)

Na Mannovu digitální kameru jsem si zvykl, ale nemění to nic na faktu, že by MIAMI VICE vypadalo mnohem lépe, kdyby bylo nasnímané pěkně postaru. Nicméně jste do děje vrženi dost neobvyklým, řekl bych až experimentálním způsobem. Na začátku nenajdete žádné úvodní titulky ani název filmu. Prostě prostředek rozjeté akce, hození do vody. Což ne každý divák snese. Pokud ale chcete a dáváte pozor Mann si vás stejně zase svoji vrozenou precizností získá zpět. Nehraje sice na efekt, ale jeho kamera si stejně vždycky najde nějáký oku lahodící záběr (blýskáním na nebi počínaje, nadhenými vodopády konče). Děj je opět typycký Mann, konflikt zločinu a pořádku, úvahy, osobnostní rozdíly. Herci vypadají jako kdyby nehráli, tak skvěle jsou sžití s potavami, že jim věříte úplně všechno (Li Gong a Colin Farrell nehráli určitě :). Akce byla dokonalá, přestřelka v závěru se zařadila na druhé místo v mém osobném žebříčku nejlepších přestřelek. První místo stále okupuje NELÍTOSNÝ SOUBOJ. Jedinou slabinou je tentokrát délka. Nevím jestli to bylo přílišné natahování a oddalování nevyhnutelného, nebo to bylo tím, že jsem jen seděl na nepohodlné sedačce v kině, ale kazilo mi to celkový dojem. Uvidíme až si MIAMI VICE vychutnám v pohodlí domova, třeba změním názor. (25.09.2006)