Rocky Balboa

Zmuchlaný a úsměvný Sly chodí po Philadelphii, radí všem kolem sebe a přitom si neví rady sám se sebou. To bych jako lehký prolog k sympaticky boxujícímu finiši bral s nadšením, jenže když se povídá, radí a smutně hledí dvě třetiny filmu, je to nuda. Sice ne nekoukatelná, ale přesto trochu zbytečná, protože jakmile se Rocky vrátí k tréninku, vyběhne si po schodech a přijde do arény, jde s ním i adrenalin, napětí a fandění. Zápas proti Dixonovi je úžasně natočený, ale strašně mi vadí, že šampionův představitel je vychrtlý a bez boxersky typických svalů a proto při řečech o "těžké váze" prostě vážnou tvář neudržím. Na druhou stranu dost věcí beze slova odpustím, protože jsem Stallonemu úspěch hrozně přál a děkoval mu za to, že si na stará kolena vydobyl důvod nenechat sérii v mizerných vodách. (18.10.2007)

Sylvester Stallone je břídil, jak jako režisér tak jako scénárista, ale zato Rocky je stále ten starý dobrý řízek, co tehdá natrhnul zadek Apollo Creedovi. Sentimentální až na půdu a v konečném důsledku je to hodně špatný film, ale co říci o snímku, který vás stejně vyhecuje, tak že tomu staříkovi v ringu držíte pěsti a div, že hlasitě nefandíte na celé kino. Celou stopáž v podstatě čekáte jenom na jednu odzbrojující montáž a sentimentální bitku. Někteří hrdinové by neměli stárnout, a když už, tak aspoň stejně tak důstojně jako tenhle Italský hřebec. Každý by si měl jednou v životě vyběhnout ty své Filadelfské schody vedoucí k sebepoznání a sebeúctě. PS: Ale stejně si myslím, že je to špatný film, akorát mi sedl sedl jak ta pěst na oko (myšleno v opačném smyslu fráze). (26.04.2007)

Sylvester Stallone chytil druhý dych. Čakal som, že "Rocky Balboa" bude prepadák ako hrom. Ale po jeho zhliadnutí, podobnú vec nemôžem v žiadnom prípade konštatovať. Rocky sa vracia v jednoduchom príbehu, ktorý s reálnym boxerským svetom nemožno zrovnávať. Ťažko by starý beloch vybojoval pás ťažkej váhy. No v tomto triumfálnom návrate Italského Hřebca to vôbec nevadí. Iste mu to väčšina divákov celý čas priala. Do toho je nenásilne vsunutá linka vzťahu s jeho synom a novou životnou družkou. Som rád, že Stallone po rokoch týmto snímkom oživil legendu. **** (31.01.2008)

Co naplat, že oko tygra už trápí šedý zákal a hlavu strčil do včelího úlu. Sentimentálně se prochází po Philly, pronáší plamenné proslovy plné životních pravd a za sklonkem kariéry unaveně bilancuje. Než se Rockyho okoralé srdce začalo vracet ke kořenům, přišla mi první půlka hodně nezáživná, nicméně tklivá hudba Billa Contiho, hodící se k posezení u krbu se sklenkou brandy při vzpomínání na staré časy a konečně i závěrečný boj v ringu nakonec orámovaly důstojnou rozlučku jedné boxerské legendy. Sice filmové, ale o to větší.. (07.12.2009)

Čo mohlo dopadnúť ako Slyova prehra s jasným K.O. na všetkých úrovniach, nakoniec skončilo minimálne remízou, ba dokonca pre mňa aj výhrou na body (záleži, ako dôverne si tykáte s obsahom pojmu "nostalgia"). Najnovší Rocky vás neosloví ničím, čo by jeho predchodcovia už viackrát nezdôraznili - dokonca aj spomínaná rozdielnosť svetov, názorov a prístupov tu vždy bola, či už charakterizujúca alebo poplatná dobe. Túto dualitu podtrhávajú spracovaním aj povinné dve videoklipové sekvencie - tréning a preklenutie jednotlivých kôl v záverečnom dueli -> na jednej strane ústredná Contiho melódia dokáže stále spoľahlivo napumpovať adrenalín i do oldschool tréningu ako i samotného aktéra, na strane druhej strihačská exhibícia v spojení s obľúbenou kolorizáciou obrazu v záverečnom zápase viac upozorňuje sama na seba ako vťahuje do zápasu (oproti perfektne vygradovanému záverečnému kolu). Vo výsledku, ktorý je na prvý pohľad na nerozoznanie od prvého dielu, sa však kruh krásne uzavrel. Jednička bola o potrebe mať svoj sen, resp. cieľ, za ktorým sa oplatí ísť. Šestka ukazuje, čo robiť po naplnení svojho sna, resp. čo z neho zostáva. Ukazuje, že cieľ nie je statickým bodom v diaľke, ale už samotná cesta k nemu je jeho naplňovaním. A keď ho dosiahneš, cesta nekončí, ale pokračuje ďalej, len je už navyše lemovaná poznaním. Rocky 6 je tu rovnako pre divákov ako aj pre samotného Slya, ktorý do nasledujúceho výroku "But it ain't about how hard you hit... it's about how hard you can get hit, and keep moving forward... how much you can take, and keep moving forward" vložil pravdepodobne väčší kus svojho srdca než ním vytvorená fiktívna filmová postava. A tak to má byť. (22.12.2006)