Paprika

Vodopád fantazie a ztřeštěných nápadů, originalita na každém centimetru čtverečním, zábavný kolotoč, animace překračující hranici dokonalosti... Ale má to své ALE - chybí mi tady to, co jsem si zvykla v anime vídat, a to jsou dobře napsané postavy. Nebo spíše postavy, s kterými se (třeba i přes ne zrovna ideální charakterové vlastnosti) sblížíte, připadají vám jako dobří kamarádi, máte pocit, že je znáte. Papriku ale sledujete tak nějak z povzdálí a i když je rozjuchaná až hrůza, čiší z její prezentace chlad. O to životnější mi přijde odtažitá Atsuko, u které mám ale problém s jejím milostným procitnutím, ke kterému po celou stopáž v podstatě nic nesměřovalo. Prostě to přišlo jako blesk z čistého nebe (jedna milá výtahová scéna na tom nic nezmění). No a poslední výtka směřuje k samotné prezentaci snů, které samy os obě chápu spíše jako výlet do temného lidského podvědomí a proto bych čekala v jejich prezentaci spíše věci nepěkné či aspoň blíže realitě (ano, sny bývají velmi nereálné, ale rozhodně se mi nikdy nezdálo o rozjuchaném průvodu hraček, barevných zvířátek apod. ,obecně ten průvod mi asi trochu zničil zážitek z Papriky). Nelze nezmínit geniální hudbu. (26.12.2007)

Scénář: Seishi Minakami, Satoshi Kon .. Tak takhle vypadá, když se někdo ztratí ve snech. Imaginace na nejvyšším stupni, kterou propojuje trochu popletený příběh a až přílišné ponoření se do kombinování snových rovin s realitou a filmem. Slušel by se kapku větší důraz i na jiné aspekty, ale myšlenkově to má předci jen hloubku, takže určité vady na povrchu jdou překousnout. Vždyť v tak živém snu je těžké odhadnout tu zlomovou hranici... There are no boundaries to dreams. The spirit will be freed from the constraints of the body and gain limitless freedom. 70%. (19.09.2007)

V mnohom odchod od povodnej tvorby, v mnohom rozvijanie hlavneho motivu celej Satoshi Konovej tvorby. Tentoraz uz nejde o na anime nepatricny zaner, sci fi s fantastickymi prvkami je anime vlastne, na rozdiel od psychothrilleru v Perfect Blue, dokumentu v Millennium Actress ci dickinsonovskeho romanu v Tokyo Godfathers. Napriek tomu ide o vrchol tvorby. Miesanie reality a fantazie bolo vo filmoch Sathosi Kona vzdy dolezite, ale skor plnilo funkciu metafory, pomocky, barlicky, zaujimaveho obzvlastnenia. Lenze prave neurcitost reality a fantazie, tej fantazie, ktorej prave animovany svet najviac sluzi, je to, co tohto tvorcu zaujima a tak v Paprike si Dickovesko budhistickej snovej neurcitosti uzil plnymi duskami. A tak Satoshi Kon natocil najlepsie dielo kariery. Zostal verny komiksovej gycovistosti anime zanru, zaroven vsak kazdym zaberom prekracuje hranice zanru anime. Na rozdiel od Myazakiho pomijajuceho sa fantarizovania v smutku, na rozdiel od experimentov Studia 4C, na rozdiel od anime velikanstva Katsusira Otoma, Satoshi Kon vyuzil vsetko co anime ponuka a predsa natocil viac. (23.04.2007)

Absolutní WTF, nevím co jsem čekal, ale tohle rozhodně ne. Vím, že Japonci jsou velice hraví a nápadití, jenže tohle by mě asi nikdy nenapadlo. Jasně splňuje to všechny aspekty, které by se od tohoto filmu dalo čekat. Jenže tak nějak všeho je moc. Naprosto jsem od začátku netušil o co tady jde a ani do konce filmu jsem to nezjistil. Takže nejspíš chyba bude u mě, ale prostě jsem se nedokázal s filmem ztotožnit ba co víc ani jsem ho nepochopil. Hravé, barevné, přeplácané prostě japonské, ale pro mě až příliš japonské. (31.10.2013)

Kde čmuchali bratři (dobře, tak teď už jenom sourozenci, když se Larry nechal předělat na ženu) Wachowští po nápadech při vytváření Matrixu, bylo po zhlédnutí vynikajícího Ghost in the Shell už všem jasné. Ale že by i Nolan loupnul okem při psaní Inception po nějakém japonském anime? Dosti možno. A dosti možno to mohla být právě Paprika, která má v prvé řadě precizně vybroušený soundtrack, jenž je kapitolou sám o sobě, dále vrstevnatý detektivní příběh, v němž jsem se nejdříve trochu ztrácel, ale tak po první čtvrthodině mi všecko cvaklo do sebe a užíval si snímek na plné obrátky, a spád, jenž vám nedá... spát. Ach jo, kéž bych měl ve snech také Papriku! *fňuk* (26.11.2011)