Noc patří nám

Kopie Skryté identity je při sledování filmu zjevná a už jí to nikdo nikdy neodpáře. Jenže když vidím jak se herci snaží, jak trojúhelník Phoenix - Mendes - Wahlberg hrají herecký triangl tak brilantně, tak nemůžu filmu nedát šanci. Je to zvláštní, ale nechá se na to všecko koukat. Když nakonec sleduji závěrečnou scénu kdy Phoenix vyjde z pole, přičemž nechci spoilerovat, zastaví se mi srdce, že skoro přestanu dýchat a jen sleduju tu nádheru, která mi vlastně ukáže na co celou dobu čekám, a jak jsem se nakonec dočkal. Tím chci říct, že za tu závěrečnou scénu to stojí vidět, i kdyby jste v tom viděli kopii Skryté identity sebevíc. Netvrdím, že není. Je...a hodně, ale když tam pobíhá pěkná Eva Mendes a kolem ní herec, kterého mám osobně hodně rád, Joaquin Phoenix, který ještě před tímto filmem řekl, že už točit nebude, tak musím prostě mít radost. To jinak ani nejde. Film to sice nijak unikátní není, ale kouká se na něj opravdu zajímavě. (18.07.2008)

Další záležitost připomínající mnou tak oblíbenou Pride & Glory, ovšem ani tahle se jí nevyrovná... Mělo to spoustu silných momentů, ale já dnes viděl i dost těch slabších. Jedná se o stejnou kategorii, tudíž musím porovnávat a to znamená jít minimálně o třídu níž 70% díky vlhkým očím u jedné ze scén. (25.08.2009)

Dobře připravený pokrm, jehož hlavní ingrediencí jsou parádní herecké výkony (Phoenix, Duvall), a který je okořeněný nápaditou automobilovou honičkou a ozdobený Evou Mendes. Přímočarý, svým způsobem dynamický, občas pěkně napínavý, možná lehce předvídatelný film. 21 miliónů dolarů(rozpočet)/43 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (02.02.2008)

Trošičku nadprůměrná detektivka, která má své světlé, ale i tmavé stránky. Herecké obsazení je dobré, Joaquin Phoenix si bere zaslouženě největší pozornost a trošku zastiňuje jiné herce, hlavně jeho bratr v podání Marka Wahlberga nedostal moc prostoru. Krásná Eva Mendes nerušila ani chvilku…Nejlepší scéna je bezpochyby nepovedený převoz a následná honička, jednou stačilo, znovu tento film vyhledávat nebudu…6/10* (31.03.2008)

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (26.03.2018)