Noc patří nám

Bodnul by nějaký čas navíc k ještě hlubšímu vztahu postav a diváka, uvěřitelnosti proměny té hlavní, co ale naplat, když má tady ta "rodinná" NYPD story tak hezky sychravou atmosféru, poutavý děj a Phoenixe v super roli člověka, co podlehne rozhodující zkoušce charakteru, kde buď promítne hrdinství, smysl pro čest a povinnost, nebo že je slabá troska. Témata co můžu, prostředí jakbysmet, všeho všudy překvápko a jeden z lepších policejních thrillerů. (03.02.2019)

Tahle stará škola se vším všudy mě bavila. Možná to bylo tím, že jsem dodnes neměl čest se Skrytou identitou, s níž Noc patří nám hodně lidí srovnává, ale zkrátka jsem viděl dobrý film s jednoduchým příběhem, který režisér zabalil do přiléhavě drsného a slušivého kabátku. Herci byli jedna báseň, potěšila Kilarova hudba a vkusně vybrané písně. Atmosféra některých scén ("pírko", převoz - ten především - a závěr) byla neskutečně realistická, a na to, že film trvá necelé dvě hodiny, utekl jako voda. Škoda, že to chvílemi nemělo ale vůbec žádnou logiku. (12.03.2011)

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (26.03.2018)

,,A já mám dělat donašeče“? ,,Kromě tebe tam nikoho nemáme“….“. Silnou stránkou příběhu je, že se odehrává mezi lidmi, kteří k sobě mají nějaký blízký vztah. Rodina a ,,rodina“. Nečekají se podrazy. A když Bobbymu říkají: ,,Jsou na našem seznamu všichni. Teď prej převezme velení jeho fotr. Toho taky sejmem.“…nedokáži si představit svoji reakci na jeho místě. Zajímavý příběh drží tempo cca ¾ snímku. Pak už to asi scénáristu přestalo bavit a usoudil, že je potřeba vše hned ukončit. Opustí dramatickou linii, přerod J.Phoenixe z floutka na drsnýho a zkušenýho poldu je k smíchu. Vše se řítí rychle a tupě k vyvrcholení, ve kterém z oblak dýmu vychází J.Phoenix. Horší to snad být nemohlo! (13.09.2008)

Nakonec docela příjemné překvápko. James Gray se docela pochlapil, po předchozím velmi nudném, až televizně působícím ´The Yards´ je tohle tak o dvě třídy lepší. Občas dost napínavé (návštěva v drogovém doupěti, auťácká honička v dešti), občas směšně teatrální, celkově lepší 3*. Bezkrevný Wahlberg hodně upozaděn, Eva Mendes tu plní funkci pouhé dekorace, v podstatě celé to suverénně táhne božan Phoenix, v jeho případě strašná škoda, že hraje v tak málo filmech. (01.02.2008)