MR 73

Po "Válce policajtů" se bývalý policista a takový francouzský "Michael Mann" opět vydává do vod, které zná nejlépe. Na první pohled by se mohlo zdát, že se bude jednat o standardní kriminálku, kde neohrožený policista pátra po maniakálním vrahovi ale už začátek filmu naznačuje, že to tak nebude. A musím uznat, že to je škoda. Právě "pátrací" část je na filmu to nejlepší ale režisér do toho ještě rozehrává (podle mě trochu zbytečný) příběh propuštěného vraha a dcery jeho obětí. Daniel Auteuil patří mezi nejlepší francouzské herce současnosti a jeho roli policisty (který přišel o dceru a jeho nejlepší společník je alkohol) mu uvěříte. Film má i velice dobrou temnou atmosféru, kterou nejspíše odkoukal od Fincherovi "Sedmičky", jelikož je celý zahalem do šera a deště. Největší problém snímku je v malé gradaci a v tom, že hlavní případ filmu je vyřešen příliš brzo a na můj vkus poněkud zbrkle. A ikdyž se režisér ohání nálepkou "natočeno podle skutečných událostí" konec filmu tomu moc nenasvědčuje. Slušná kriminálka, která ve mně bohužel moc nezanechala. (04.05.2009)

Scénář: Olivier Marchal .. Vytříbené režijní řemeslo, ale dle mé chuti by to chtělo ještě trochu zapracovat na scénáři, protože v první třetině jde více méně jen o hutný kriminální guláš, kde hlavní postavy nahlodávají démoni minulých tragédií a příběh se jen pozvolně až líně otvírá. Opravdovější je tak dusná atmosféra, nahnilé prostředí policejní stanice a samozřejmě výtečný Daniel Auteuil, který chvílemi připomíná neoholeného Roberta De Nira ve hvězdných letech. V druhé polovině pak MR 73 už tolik nedrhne, jenže se změní v docela průhlednou, přímočarou záležitost a to přesně od scény, kde se revolver Manurhin MR 73 prvně objeví. Drsné a fatální účtování s vlastními chybami doplněné paralelní montáží zánik/zrození nemá chybu - celkově je však předešlý 36 Quai des Orfèvres podařenější a kompaktnější krimi. 70%. (20.11.2008)

„Přivádíme děti do tohoto světa, žijeme ve strachu z jejich ztráty, uklidňujeme se tím, že říkáme, že neštěstí je pro druhé, ne pro nás. Pak se to jednoho dne stane. Všechno se zničí, všechny vaše vzpomínky, všechny vaše pocity vyprázdní vaše srdce od slz. Zvyknete si a pozorujete vaše utrpení. Říkáte si, že to nevydržíte, a pak…a pak život nad vámi převezme kontrolu. Nevíte proč.“ MR 73 je vcelku solidní, temné, špinavé krimi s jedinou vadou…oběma hlavním hrdinům se docela těžce fandilo, neb nezodpovědný ožrala a traumatizovaná hysterka možná budí lítost, ale sympatie příliš ne. Justine můj názor nezměnila (ani hormony neospravedlní její zcela dementní chování), sešlý Louis přes počáteční odpor ano, směrem ke konci jsem mu fandil stále víc. A co říct k nekompromisnímu závěru? Inu, Louis konečně našel „koule“ a udělal zkrátka to, co považoval za nezbytné. Právě i kvůli konci dávám slušné 4*. „Co to je?!“ - „Zatčení, které se zvrtlo.“ - „Jak můžeš vydržet v tom svinstvu?“ - „Jsem jako ty, Louisi. Ztrácím naději.“ (18.07.2021)

Tento film je podle skutečných událostí. Drsně natočený snímek, kdy se hlavní hrdina sice stále opíjí, ale neztrácí přehled a dokáže logicky uvažovat. Ačkoliv je odvolán z případu několika brutálních vražd, vrací se jako ten, co byl vyhozen oknem a našel dveře. Líbí se mi toto podání a tleskám tomuto snímku. V originále se jmenuje MR 73. MR 73 je zbraň, kolt ze speciální série. CITÁT - Je hezčí než ženská. Vyvrcholení příběhu je hustý a šokující. (19.02.2011)

Marchal opět využívá své zkušenosti z policejních složek a vytváří svět plný hajzlů a ještě větších hajzlů skrze jeden filtr za druhým. Auteuil zas a znovu potvrzuje proč je nejlepším hercem kontinentální Evropy. Bruno Coulais se vybičoval k životní kompozici a ani ten scénář není zdaleka tak tuctový jak se zpočátku může zdát. A pokud se v současnosti ve Francii vyskytuje smyslnější femme fatale než Olivia Bonamy, tak bych dotyčnou tuze moc rád poznal. Ovšem to vše bledne ve srovnání s jedním aspektem. Atmosférou. Ta pohltí již během úvodní titulkové sekvence "únosu" linkového autobusu. V té scéně je prostě vše co divák (mého typu) může od podobné sorty snímků žádat. A co je na tom nejlepší? Že nezůstalo jen u ní a je taková i většina zbytku stopáže, byť tempo je místy dost rozvláčné (ale sem mi to zrovna sedlo). Pokud Marchal Válkou policajtů zresuscitoval klasickou francouzskou kriminálku a přivedl ji na prah jednadvacátého století, tak eMeR třiasedmdesátkou dává naději, že to nebyla pouhá náhoda. (04.10.2008)