Všichni moji blízcí

Poněvadž všichni víme, jak příběh dopadne, můžeme jen doufat, mít naději. O tu bohužel přišli hlavní protagonisté filmu, mimo těch vyvolených, "Wintonových dětí". Na konci příběhu je ale to nejsilnější poselství. Poselství o tom, že hrdinové mezi námi jsou a dokáží neuvěřitelné činy. Jsou nenápadní, téměř neviditelní, ale v pravou chvíli se projeví jejich povaha a my se před nimi můžeme jen poklonit. Myslím, že film je povedenou poctou hrdinovi mezi námi, Siru Nicolasi Wintonovi, ačkoli se k jeho postavě dopracovává pomalu, postupně, ale osudově. Jak můžeme v příběhu vidět, nejen hrdinové jsou ale mezi námi. Naše herecká elita a povedený scénář, plný úcty a pokory, byly zárukou solidního výtvoru. (04.08.2015)

Víc jak 3 hvězdy dát nemůžu. Téma je sice silné, ale většina filmu je natočena hrozně nereálně - před vpádem nacistů do Čech až přehnaně idylicky, že i herci zde přehrávají, protože jejich postavy nemají psychologické pozadí, jen jsou jakýmisi črtami či spíše ilustracemi doby, pozdější období je zase přehnaně černé a depresivní - ne že by jinak nebylo, ale chybí tady jakákoliv realistická vyváženost. ----- Film, který je ovlivněn hrdinským činem Nicholase Wintona za 2. světové války, kdy zachránil hodně židovských dětí. Režisér Matěj Mináč nám předestřel téma v širším hávu - sledujeme osudy rozvětvené židovské rodiny, kam patří i slavný hudební virtuoz, od konce 30. let 20. století až po nevyhnutelnou tragédii rozpadu celé rodiny přičiněním nacistických pohlavárů. Od zasněných chvil se pomaličku přesouváme do stále temnějšího období, dosavadní úspěchy rodiny se rozplývají v narušených vztazích, zákazech, na židovskou rodinu ve vile se lidé začínají dívat skrz prsty. A v tom je právě problém tohoto filmu - v určité nerealističnosti zobrazení doby. Život rodiny z doby před vpádem nacistů do Čech jsou až přespříliš idylické a přeslazené, zatímco období okupace vždy a jedině černé, tmavé, depresivní a bez naděje. Ne že by takové nebylo, ale přece jen chybí určitá vyváženost. Stejně tak herecký ansámbl je sice rozsáhlý - Libuše Šafránková, Josef Abrhám, Jiří Menzel, Tereza Brodská, Jiří Bartoška, Jiří Lábus a mnozí další -, ale jejich herectví je neuvěřitelné. Nevěříte jim jejich nakašírované postavy z plakátu, jejich chtěné herectví, kde není co hrát, když chybí hlubší psychologizace postav. Ale jinak téma je silné, škoda, že si ho užijeme až v smaotném závěru filmu, kdy konečně jde o skutečné lidské osudy, ne barvotiskový plakát. Disk je mizérie českého kalibru. Na úvod se spustí protipirát, trailery na filmy Hodinu nevíš, Jánošík, další najdete dva v menu, jinak nic, nic, kromě filmu v podivném obrazovém formátu 4:3 (letterbox 1,66:1), se stereo zvukem, špatnými postsynchrony a občas přesvíceným obrazem. (23.04.2009)

Perfektní snímek, který je strašně podle mého názoru přehlížený!!! I já jsem se k němu dostal úplně náhodou a to mě opravdu štve. Televize by se měly stydět. Furt samá blbá reality show a takový překrásný snímek od česko-slovensko-polské produkce ani nevysílají. Pardón, že jsem se tak rozezlil, ale je to pravda. No a k samotnému filmu? Koukněte se a uvidíte. (14.04.2009)

Fiktívna židovská rodina Silbersteinových kontra reálna historická postava dnes už storočného starčeka Nicholasa Wintona, ktorý zachránil v roku 1939 pred istou smrťou 669 židovských detí z vtedajšieho predvojnového Česko-Slovenska. Smutný príbeh z doby, keď hrozbu Hitlera ľudia ešte vážne nebrali. Záverečné scény, vrátane autentických záberov BBC zo stretnutia so všetkými žijúcimi deťmi, ktoré zachránil, sú silne dojímavé. Tento skvelý človek, ktorý o svojom hrdinskom čine nepovedal ani vlastnej manželke a na všetko sa prišlo len náhodou, si rozhodne takýto film zrovna od našich filmárov zaslúžil. (21.12.2009)

Opravdu hezky natočené drama s pečlivým castingem, profesionálními hereckými výkony a kvalitním režijním řemeslem. Dát pod čtyři hvězdičky by nebylo fér, dát pět hvězdiček by znamenalo přejít fakt, že jde o opravdu hodně předvídatelné dílo, protože všichni moji blízcí spadají do kategorie pietních snímků určených primárně k odvysílání v televizi při příležitosti příslušných výročí. Prakticky všechno je jasné a už v půli filmu jsem si vydedukoval, kdo se zachrání a kdy bude odjíždět následující vlak s dětmi do zahraničí. Kromě předvídatelnosti trpí Mináčův film určitou akademičností ve snaze odvést opravdu dobrou práci. Jinak je to přiměřeně emotivní, smutné a poetické. Celkový dojem: 80 %. (09.03.2010)