Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Mylouch
    ***

    Přeříkáváním základních a předvídatelných dobových schémat film zůstává za hranicemi přesvědčivého zážitku. Jako by ani nebylo z čeho sestříhat tvar, který by dokázal jemnými gradacemi dospívat k vážnosti vyznění celku, na to, že jsem zúčastněné herce vídával v režijně propracovanějších rolích, jsem si už za 20 let zvyknul, ♫ hudba působí příliš experimentálně, zvuk je poplatný době. Motiv Nicolase Wintona zůstává na okraji a je jen dobře, že se k této osobnosti Mináč důkladně vrátil. Kam. Dodo Šimončič. Velmi obyčejné 3*(9.6.2013)

  • Sarkastic
    ****

    Po dlouhé době jsem si to pustil a film se mi líbil ještě víc než prve. Snímek se dá brát různě. Jako pocta panu Wintonovi, (židovským) obětem nacizmu nebo prostě jako vzpomínkové drama odehrávající se v době předválečné a následně za války. Myslím, že atmosféra té doby na mě opravdu dýchala, herecký výkony byly naprosto přesné (všichni v hlaních a vlastně i vedlejších rolí podali výborný výkon, ale rozhodně nesmím opomenout zmínit nezvykle zápornou roli pana Mariána Labudy, která mu ale sedla). Závěrečná scéna na nádraží mě dojala už při prvním zhlédnutí (asi i o něco víc než samotné záběry s panem Wintonem, které jsem už viděl mnohokrát jinde, ale tím zase nechci snižovat jejich hodnotu) a výsledný dojem ještě podpořila krásná hudba. Silné 4*.(25.3.2008)

  • NinadeL
    *****

    Mináčův a Hubačův film Všichni moji blízcí je ukázkovým projektem, ze kterého by si měl český film brát častěji příklad. Dokumentární rámec, sevřený příběh jediné rodiny mapující nejen zlomová léta, ale i klid před bouří, je dokonalým receptem na brilantní film. Herecké stálice zde dokázali ze sebe vykřesat maximum a zapomenout na někdy až příliš laciné projekty, ve kterých jinak běžně rozmělňují svůj talent. Bez ostychu si zde užívám vynikající výkony Abrháma, Šafránkové, Bartošky, Brodské, Labudy i Vetchého, jako kdybych se s nimi setkala poprvé. A je mi po zkušenosti s další dekádou našeho filmu skutečně líto, že se obdobně ambiciozní projekty typu Lidic proměnili v holou frašku. Jakoby tvůrci zapomněli na onen základní recept interpretace lidských příběhů, které smetla válka a které dokázaly v hraném filmu odolat patrně všem formálním extrémům, mezi kterými dominuje například revoluční Daleká cesta. Především je nutné se stát součástí osudu těch lidí v obyčejných situacích, sžít se s nimi, aby po té destrukce nebyla jen prázdnou frází z učebnicového přehledového výkladu.(27.9.2011)

  • Big Bear
    *****

    Když pan Satinský na konci filmu ústy hlavního hrdiny vypráví: ..další vlak už nejel, 1.9. začala válka .. měl jsem slzy na krajíčku. Když pak povstal celý sál před dojmutým panem Wintonem, nemohl jsem se již udržet. Při pohledu na ostatní členy rodiny se kterými jsem film sledoval jsem zjistil, že pláčí všichni. Krásná poklona Siru Wintonovi. Když jsem se pak dodatečně dozvěděl, že nebýt jeho manželky, která při uklízení půdy jejich domu náhodou narazila na podivné krabice s fotkami dětí, čísel a jmenovek, které to pak pan Winton vše dávno po válce pověděl, musel jsem se tomuto člověku v úctě poklonit podruhé. Jen díky tomto náhodnému objevu se svět a hlavně zachránění dozvěděli o panu Wintonovi. Ta neskutečná skromnost a lidskost je odzbrojující.(25.1.2011)

  • Morien
    ***

    Dávku emocí vzbuzených nezištným činem Nicholase Wintona už jsem si odbyla pěti hvězdičkami u dokumentu Síla lidskosti a proto budu hodnotit tento film tak, jak bych hodnotila každý jiný film. A v takovém případě musím říct, že se trošku dostavilo zklamání. Silné téma, pachuť pravdivosti, plejáda osvědčených herců i v těch nejmenších rolích, a přece jsem nebyla ohromena sevřeností ani precizními výkony. Podivná televizní kamera, nepřirozené postsynchrony a jakýsi nádech pohádkovosti nespojené ani tak s pohledem dětského hrdiny, ale celkově s náhledem tvůrců na realitu, mi zážitek po celou dobu promítání ztěžoval sledování a já kvůli tomu měla problém si film užít a nechat ho prostoupit všemi zákraty duše, když neprošel formálními požadavky.(24.8.2009)

  • - Snímek je Nicholasu Wintonovi věnován; jeho součástí jsou kromě dobových dokumentů také záběry televize BBC z roku 1988, na nichž se nenápadný hrdina poprvé od války setkává se "svými dětmi". (Taninaca)

  • - Cena publika na Washingtonském festivalu židovského filmu (2000). (džanik)

  • - Sir Nicholas Winton po premiére povedal, že tento film je prvý, ktorý zachytáva normálny život Židov, naproti tým snímkom, ktoré ukazujú násilie, ukrutnosti a represie. (Brtniik)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace