Wrestler

Darren už zřejmě nemohl vystát manželčino věčné popichování, že ona už svého pozlaceného plešouna na krbové římse má. A tak natočil film toho druhu, který na kritickou obec působí jako červený hadr na bejky. Sice jde zdánlivě pouze o klasické nostalgicky posmutnělé "sportovní" drama, které se mohutně opírá o Rourkeho galapředstavení, ale vtisknul tomu i cosi navíc. Cosi depresivního a pravdivého. A o wrestling v tom opravdu, ale opravdu, vůbec nejde. Naštěstí. Jsem na něj totiž bytostně alergický. Tohle v klidu mohlo zrovna tak být o boxu, šachách, herectví či o komentování na ČSFD. Vyšlo by to na stejno, tohle je hlavně o hledání toho svého "místa v životě". (04.01.2009)

Requiem bez vizuálních cinkrlátek... aneb indie verze Rockyho... aneb Aronofskyho nejzajímavější film. Nikoliv tím, co sděluje (zase tolik toho není, ostatně příběhy o loserech se nikdy neztratí), ale tím, jak se prezentuje. Jako osobní zpověď vyhasínající hvězdy, která "TO" tam stále má a potřebuje "TO" dostat ven, je velice stimulující, jako nezávislé drama za pět švestek odzbrojující a v konkurenci jiných direct-to-oscar fláků přímo fascinující, jako civilní cvičení filmařského umu pak neuvěřitelně uchvacující. Jako by si Aronofsky řekl, že zřetelných onanií bylo dost, a tak obrátil o 180 stupňů, přičemž je Wrestlerova dokumentární vicizelovanost vlastně úplně stejnou exhibicí jako Fontána. Jen nepůsobí tak namachrovaně a kromě výtečné formy nabízí i velikánské srdce. (26.06.2009)

Scénář: Robert D. Siegel .. Projektu Wrestler z rukou neskutečně nadaného tvůrce, jakým bezesporu Darren Aronofsky je, jsem zkraje zrovinka nevěřil a myslel si něco o plýtvání jeho výtečného talentu... Jenže, ať už natočeno na zakázku nebo jako splněný studentský sen - Wrestler se povedl a byť je tématem poměrně tuctový, vhodný spíše pro festivalové publikum, podařilo se trnitou cestu o hledání si místa v životě zpracovat poměrně poutavě. Aronofsky se protentokrát zcela zprostil svého typického drásavého vizuálu, drží se při zemi a pomocí jednoduchých režijních i kamerových technik (nejvýraznější je časté dotěrné pronásledování postavy ala third person hry) doluje ze senzitivně civilního snímku slušné emoce, kdy více jich bude nastávat u zralejších diváků. Na oblibě wrestlingu nezáleží (a to i pro mě, jako osoby, kterou absolutně neinteresuje), ten je jen zaměnitelnou sportovní kulisou. Na výsluní pódií vracející se Mickey Rourke je pak znamenitou, herecky přesvědčivou, třešničkou - obnažená kráska Marisa Tomei pak třešničkou taktéž, pokud máte radši tento druh pochutnání :-)) (05.01.2009)

The Wrestler je odklonem a změnou od mého nejoblíbenějšího režiséra a to i přesto, že natočil v podstatě jen několik málo celovečerňáků. Film je především sólem Mickeyho Rourka a jeho životním údělem, kterýmžto je wrestling. Jedná se o prostý styl, skoro až dokument o jedné slavné hvězdě. V tomto filmu rozhodně neuvidíte žádné speciální vychytávky, které jste mohli vidět v režisérových předchozích snímcích. Je to film o nostalgii, znovunalezení svého místa v životě a wrestlingu, který mě baví asi jako fotbal - čili vůbec. I o tomto, pro mě nepřitažlivém sportu, však Aronovsky dokázal natočit film, který mě do sebe vtáhl a závěr pak stojí za to, má výbornou atmosféru a je plný emocí. Rourke se tímto filmem hned po Sin City opět připomněl a slušně zviditelnil. Tenhle "životopisák" mě víceméně potěšil, ale už tak nenadchl jako předchozí Darrenovi filmy. Nevadí, má mysl se ubírá směrem do budoucnosti a těší se na labutí Natalii. (8/10) (10.01.2009)

Oslnivý Mickey Rourke v příběhu wrestlera, který má sice na povrchu tvrdou slupku, ale pod ní je o poznání měkčí - zkrátka citlivý chlap. Aronofsky opustil rádobyumělecké manýry a nechal prostor příběhu a mně si získal tímto filmem nejvíc. Rourke je zatraceně přesvědčivý a tak bych si tipl, jestli náhodou nedostane Oscara, no uvidíme. 80. léta už jsou pryč, ale s tou božskou hudbou a tímto filmem si připomeneme, že měla své. Bravo chlapci! (11.05.2009)