Lidice

Nemůžu si pomoc, ale byl jsem dojat. Nejednou. Asi jsem měkota:) A rozhodně to není tak špatný, jak mnoho lidí naznačuje. Jasně, není to dokonalý film, jak by mohlo naznačovat moje absolutní hodnocení, ale přesto mi to přišlo jako fakt dobrý kousek a určitě je dobře, že byl natočen. Emočně na mě ani tak nepůsobil samotný film či příběhy jeho postav, ale spíše skutečná událost stojící za ní. Nějak se ale nedokážu odprostit od historického pozadí a rozhodně si nemyslím, že by film nedejbože zneuctíval památku Lidic. A jen ať na to povinně jdou všechny školy, možná bude o pár popíračů nacismu míň. (04.06.2011)

Český pokus o hollywoodský velkofilm, ve kterém se vše snaží být tak efektní, až to na mě vyznívá naprosto opačným dojmem. Kamera se pokouší vypadat novátorsky a jedinečně, jenže k čemu to, když mě ty všemožné pohledy ze stropu místnosti vytrhávají z děje a já je místo sledování příběhu v mysli analyzuju. Nikolaevovi se zkrátka nepovedlo to, co takový Ridley Scott a další umí výborně: Nedokázal postavit film na velkém příběhu jednoho člověka tak, aby ho ostatní složky (vizuální provedení, hudba) jen dokonale doplňovaly. V Lidicích se odehrává paralelních příběhů tolik, že ani jeden nedostane adekvátní prostor, a ten, na kterého se děj zaměřuje nejvíce, ještě stojí naprosto mimo centrum dění. Neberte to ale tak, že jsou Lidice vyloženě špatný film, to rozhodně ne; jen by ona látka mohla pod vedením zkušenějších tvůrců dopadnout mnohem lépe. Poznámka na závěr: Co mělo znamenat to vyjmenování stovek španělských jmen v závěru filmu? Nemůžu si pomoct, ale celé to na mě působilo, jako kdyby někdo zadal jméno Lidice do vyhledávače na facebooku a opsal všechna jména, která mu to vyhodilo. Nehledě na to, že mezi zmíněnými jmény se Lidice objevovalo i jako příjmení, pochybuji, že by se desítky dvacetiletých Španělek a Latinoameričanek, jejichž země se do druhé světové války významně nezapojily, jmenovaly podle vesnice vypálené kdesi na českém území. To, co se stalo v Lidicích, je sice světově celkem známou událostí, bylo by ale zvláštní, kdyby památku této vesnice uctívaly pouze španělsky mluvící země. Tak trochu se zkrátka bojím, že většina rodičů vyjmenovaných dívek dala svým dcerám nějaké méně tradiční křestní jméno, které se v jejich zemi používá, a o vypálení Lidic nikdy neslyšela. (16.06.2011)

Zasloužilá marnost. Je trochu smutné, že intimní příběh Lidic nedokáže dojmout jinak než Lidicemi jako symbolem genocidy. Ale není se čemu divit. Postavy jsou prázdné, Mahler s nimi hýbe po šachovnici didakticky, Riestrova kamera se nedokáže ustálit mezi teatrální stylizací scény a realismem, film nemá absolutně žádný rytmus a celý působí zoufale nevyrovnaně. Když to nejde přes postavy, tak nějaké to popravování, škrabání nehtíků, dětské ručičky za sklem plynového auta... Patetické, umělé, chtěné. Lidice jsou klasický školní film - dojmout se a nemyslet. Otázky tu chybí, celé je to psané v kostrbatých větách oznamovacích. Kontrapunkt Protektora. Film, který z mého pohledu nemá krom zasloužilosti žádný přínos k pochopení národní minulosti. Jediná opravdu vzrušující scéna: když je Šíma v závěru vyškrtnut z oficiální verze dějin. Je smutné, že i když ho tam Nikolaevův film zase vepsal, nic zásadního se nestalo. (26.05.2011)

Možná to bude o půlhvězdu více než si zaslouží, ale stejně musím dát plný počet. Od Lidic jsem čekal leccos, ale že na mě tak zapůsobí, to ne. Vděčí za to v první řadě Mahlerovu výtečnému scénáři, který není nijak extrémně patetický, i přes množství postav je snadno čitelný, nic zbytečně nepřikrášluje... Zkrátka působí opravdu věrohodným dojmem. Nikolaevova režie je scénáři, dá se říct, přímo úměrná. Většinu stopáže decentní, v několika okamžicích velice silná. Náladě rozhodně přispěla i hudba (opravdu netuším, proč někomu vadí, že hraje takřka pořád), kamera, která ze všech barev asi nejvíce využívá modrou a šedou, a pak samozřejmě herci. Lidice určitě nejsou hezký film. Ale dobrý film, to ano. A dal-li jsem Habbermanovu mlýnu hvězdy čtyři, musím tady přitlačit. Ještě teď mě z toho, co jsem viděl, mrazí. (03.06.2011)

Podle slov uživatele Tetsuo byla moje poslední kino zastávka určena národnímu velkokýči, který pravděpodobně v našich dějinách nemá ani obdoby. Pojďte prosím pane uživateli říct tohle ještě jedno...a do očí, lidem, jejichž rodiny Lidice prožili a nemastěte si ego na komentáři, který si zde může přečíst každý. Já tady nehodlám tvrdit, jak jsou Lidice dokonalým filmem, naopak zde chci říct, že je obrovskou poctou pro ty, kteří Lidice mají dodnes v hlavě. A to jak osobně, tak neosobně. Lidice si zaslouží pozornost nejen u nás, ale především ve světě. Mělo by se vědět, proč se taková věc za druhé světové války udála, ale taky by nás měla ponaučit s tím, že vše je dílo především nejenom režimu, ale hlavně lidí samotných, což nám film i nádherně ukázal. Petr Nikolaev byl podle mě dobrá volba. Škoda jen, že plno scén vypadá pitomě a nejhůř na tom všem je samotný atentát na Heydricha. Já vím, že ho dotáčeli na poslední chvíli, ale když už to chtěli dotočit, tak to měli natočit pořádně a dát si nad tím vším alespoň trochu záležet. Tady to vypadá jak kdyby to byla scéna do nějakého němého filmu. Atentátník hodí granát, ten někde mimo auto bouchne, autu se nic nestane a Heydrich zničehonic lehne. Vypadá to hrozně levně na úkor samotnému filmu. Co ale určitě nevypadá levně je samotný příběh. Jsem rád, že tvůrci se drželi, co největšího množství pravdy, o kterém v současnosti stále plno lidí neví. I Karel Roden samotný se v příběhu neuvěřitelným způsobem vyjímal. Na to, jak se film dlouho připravoval, je dobré vědět, že výsledek samotný za to stojí. A ten, kdo si ho dovolí okomentovat, či ohodnotit negativně, tak buď absolutně nerespektuje tehdejší dobu a nebo české dějiny jako celek. Chtěl bych právě Vás, negativní kritiky, vidět, jak byste se zachovali Vy, kdyby jste v takové době žili. Radši si ani nechci představit, jak by takový kapitán Vlček dopadl zrovna ve VAŠEM podání. Nejspíš ne jinak... (30.06.2011)