Vřískot 4

Statistický úřad v městečku Woodsboro musí mít asi hodně trpělivé vedení, protože tyhle neustále klesající počty obyvatel musí neuvěřitelně vytáčet.. Jedno je ale jisté, feeling prvních dvou pokračování je nenávratně pryč. Tedy alespoň ten feeling z druhé poloviny devadesátých let, kdy ještě tak náramně fungoval. Třetí zadýchané pokračování už bylo solidním krokem vedle, čtyřka je sice viditelně lepší, ale na staré dobré časy rozhodně nemá. Tehdy se Craven rozhodl, že nás nejen vyděsí, ale i pobaví. Natočil poctu žánru, plnou odkazů a stylových hlášek pro znalé. U čtvrtého Vřískotu je tu jeden velký problém – už ničím nedokáže překvapit!! Hlavní hrdinové jdou víc s dobou, ale výsledek vypadá … unaveně, řekl bych. I když tvůrci nabízejí hned několik potencionálních vrahů, nakonec nepřekvapí. Člověk by si řekl, že po deseti letech pořádně promažou divákovy závity a začnou přepisovat hororovou historii, ale oni si jen jedou v tom svém a opisují to, co jsme milovali v roce 1996. A to není dobrá cesta.. scénář se tváří býti vychytralým, má řadu poznámek k dnešnímu stavu žánru, ale sám jen lenivě postává a.. pak jen v klidu odkráčí do zapomnění. A divák už (i kvůli nevyváženému tempu) pomalu zívá.. stejné pocity má i s ohledem na vyšeptalou ústřední trojku, která nemá absolutně co hrát. Nadsázka, nenadsázka, já se prostě nudil a s nostalgií vzpomínal na výše zmíněná léta páně 1996.. (29.05.2011)

Po ubohém slasheru My Soul To Take jsem Wesovi už prostě nevěřil, že se mu povede důstojný návrat ke slavné vřískající trilogii. Jenže zázraky se asi vážně dějí, Craven to totiž dokázal! Vývoj charakterů tria hlavních hrdinů se za posledních deset let moc nikam neposunul, ale co si budem nalhávat, o to tu ve skutečnosti ani nejde. Jelikož jsme v novém tisíciletí, pravidla všech vyvražďovaček se silně změnila. Nový Vřískot reaguje snad na všechny zásadní události, co se za posledních deset v tomhle žánru objevily. Hrdinové tu rozebírají torture-porn seriál Saw, komentují trapnost remaků a dokonce si sami uvědomují, že jsou v hororovém filmu a chovají se podle toho. Craven opět spojil síly se scénáristou Williamsonem a jde to sakra znát. Jde vidět, že kluci mají svůj žánr v malíčku. Rádi si hrajou, nebojí se experimentovat, a na diváka si přichystali několik překvapení, kterými nejen ortodoxnímu fanouškovi vykouzlí blahodárný úsměv na tváři. Přidalo se na brutalitě, efektivitě (tou trojka hodně strádala) a najít skutečného vraha je opět oříšek, protože podezřelí jsou úplně všichni. Škoda jen, že neměli tvůrci koule na to, ukončit film o něco dřív, čímž by odrovnali naprosto všechny diváky. Přesto velká spokojenost hodná 75 procentům. (15.04.2011)

Nejsem fanoušek hororových vyvražďovaček, dokonce je oproti řadě vrstevníků považuji za můj nejméně oblíbený žánr. A to se chtě nechtě podepsalo i na mém názoru na tolik obíbený Scre4m, který mi i přes své parodické pojetí prostě vtipný nepřišel a u kterého jsem si někdy od třicáté minuty přála, aby maskovaný zabiják vzal své útoky rychleji a já tak konečně mohla s poslední přeživší postavou zjistit, kdo se skrývá pod maskou, a jít tím pádem i spokojeně domů. Pokud patříte mezi fanoušky žánru, klidně si k mému hodnocení minimálně dvě hvězdy přidejte, já se ale ztotožňuji s divákem sedícím přede mnou, který své pocity z filmu vyjádřil po jeho skončení velmi prostou větou: "Scream 4 was shit." (23.04.2011)

Když jsem se dozvěděl, že se natáčí Scream 4, moc jsem se upřímně netěšil, ale (!) poté co jsem viděl první ohlasy a hodnocení, můj zájem o čtvrtý díl rapidně vzrostl. A verdikt? Jsem dost zklamán. Film na mě z velké části působí dost stupidně, herci moc přehrávají, vrah mě nebavil a finále je taky jedno z těch slabších. První a druhý díl mě bavil rozhodně více. Co mě naopak potěšilo, byly narážky na nové horory a taky vzpomínky na staré klasiky. -5/10. (03.06.2011)

Nevyhledávám horory, neboť mne v lepším případě nudí a v tom horším případě nutí k cynickému smíchu. Vřískoty si však ujít nenechávám, protože se neberou příliš vážně a výjimkou není ani tato čtvrtá lekce hororové teorie. Co na tom, že totožnost bubáka tentokrát není až tak těžké uhádnout, hlavně když je to poměrně zábavné a bubákova vychytralá sebedestrukce je vyloženě povedená. (28.02.2013)